Dennis Tito svou výpravou na meziplanetární kosmickou stanici ISS (International Space Station), kterou vykonal letos ve dnech 28. dubna až 6. května, pravděpodobně zahájil éru placené kosmické turistiky. Překvapující ovšem je, že tento šedesátiletý kalifornský finančník, horlivý přívrženec republikánské strany, který bohatě přispěl na Bushovu volební kampaň, použil služeb ruské kosmické agentury Rosaviakosmos a za osmidenní let zaplatil 20 milionů amerických dolarů. Některé ohlasy komentují tuto skutečnost jako ruskou lekci americkému byznysu v komerčním využití možností, které soudobá astronautika poskytuje.
Pro Dennise Tita, syna italských emigrantů, nejsou meziplanetární lety neznámým pojmem. Jako mladý inženýr byl od roku 1964 zaměstnán v NASA – Caltech Jet Propulsion Laboratory, kde úspěšně pracoval na projektech Mariner určených k průzkumu Marsu a Venuše. Na počátku sedmdesátých let NASA opustil a začal se věnovat světu financí, zejména poradenství a správě investic. Jméno jeho společnosti Wilshire Associates v Santa Monice spolu s finančními indexy Wilshire 5000 a Wilshire 4500 zná každý americký investor. Podnikatelské úspěchy umožnily Titovi realizovat jeho životní sen – podívat se na Zemi z výše 380 kilometrů –, byť za cenu pro nás nepředstavitelně vysokou, za cenu přesahující v přepočtu tři čtvrtě miliardy korun.
Svůj úmysl ohlásil již loni. Porozumění a podporu získal nejen u své čtyřicetileté přítelkyně Dawn Abrahamové, která ho pak doprovázela na kosmodrom Bajkonur, odkud se vydal 28. dubna jako třetí člen posádky rakety Sojuz TM-32 na cestu ke kosmické stanici ISS, ale i u svých dvou synů, šestadvacetiletého Mika a o tři roky mladšího Brada. Ti s ním po dobu letu neoficiálně komunikovali každý den během přeletu stanice nad Havajskými ostrovy prostřednictvím místních operátorů amatérské radiové sítě.
Postoj NASA byl však odlišný. Její ředitel, Daniel Goldin, nesouhlasil s připravovaným letem a považoval ho za zdroj mimořádného napětí pro posádku ISS a za zdroj ohrožení její bezpečnosti. Dřívější senátor a astronaut John Glenn dokonce odsoudil akci jako zneužití prostředků vyhrazených pro výzkum. Ruská strana spolu s Titem tyto námitky odmítla. Rosaviakosmos zdůraznil, že Tito prošel úspěšně dlouhodobým výcvikem a že se bude pohybovat pouze v ruské části stanice, do americké vstoupí pouze po dohodě a navíc v doprovodu jednoho člena posádky. Tak měla být zajištěna nerušená práce původních členů posádky ISS, Expedice 2, složené z rusko-americké trojice: velitel Jurij Usačev a palubní inženýři Susan Helms a Jim Voss. O doprovod Tita se postaral Talgat Musabajev a Jurij Baturin. Prvý v řídící funkci, druhý ve funkci palubního inženýra. Tato dvojice pilotovala přesun z Bajkonuru na ISS, tam konala své naplánované pracovní úkoly a posléze pilotovala návrat na Zem raketou Sojuz TM-31, která přivezla v říjnu minulého roku na stanici prvou posádku, členy Expedice 1, a byla posléze na ISS zaparkována jako její dočasná dopravní záloha. Nakonec posloužila jako prostředek pro návrat Tita a jeho doprovodu.
Přesto, že se během pobytu Tita na stanici nevyskytly žádné rušivé momenty, oznámil Goldin, že NASA bude žádat po Rusku finanční náhradu za čas údajně narušený přítomností Tita na stanici a určený na plánované výzkumy. Samotnému multimilionáři vyčetl, že svým letem ohrozil bezpečnost ISS a její posádky a že se nezachoval jako pravý americký vlastenec. Protiklad Goldin viděl v chování Jamese Camerona, režiséra známého velkofimu Titanic, zajímajícího se z důvodů umělecké inspirace rovněž o cestu do kosmu, který ale prohlásil, že počká, až bude vhodný čas. To, že Cameron je Kanaďan a že porovnávat úroveň amerického vlastenectví Tita s Cameronovým postrádá logiku, Goldina nenapadlo. Tito reagoval slušně, ale rozhodně: "I když respektuji pozici pana Goldina, nemyslím si, že je oprávněn rozhodovat, kdo je nebo není americkým vlastencem. James Cameron je velmi kreativní osoba a já se s ním v kosmickém prostoru setkám s velkým potěšením."
Názor, že Goldin přehání, potvrzuje upozornění tisku, že Tito ve skutečnosti nebyl prvým kosmickým turistou. Údajně již v roce 1985 cestoval do kosmu na palubě amerického raketoplánu arabský princ, později americký senátor Jake Garn a kongresman Bill Nelson. Je ovšem pravda, že po tragedii raketoplánu Challenger byly americké lety s civilisty zastaveny. Ruskou orbitální stanici Mir navštívil v roce 1990 japonský novinář, následující rok britská inženýrka. Nikdy ale nepadla ani zmínka, že by cesty těchto návštěv měly komerční charakter. Tedy je nanejvýš pravděpodobné, že Tito je prvým platícím kosmickým turistou.
Třímístný kosmický taxík, Sojuz TM-32, sice startoval již v sobotu 28. dubna, ale na stanici zaparkoval až v pondělí 30. dubna, po opožděném odletu raketoplánu Endeavour se sedmičlennou posádkou, jejímž úkolem bylo nainstalovat na ISS mechanickou ruku. Situace byla komplikována problémy, které se vyskytly na třech centrálních počítačích stanice. Jejich zvládnutí si vyžádalo intenzivní a komplikovanou práci jak posádky stanice, tak i inženýrů v Hustonu.
Tito byl na stanici přivítán americkými kosmonauty velmi srdečně, bez sebemenšího náznaku, že není dle Goldina americkým vlastencem. Během svého pobytu pomáhal doprovodu, zejména, jak sám uvedl, v přípravě stravy, fotografoval a pracoval s videokamerou a poslouchal vážnou hudbu. Po návratu se vyjádřil, že na své kosmické cestě prožil nezapomenutelné chvíle a že si odnáší jedinečnou zkušenost, jakou může člověk získat. Projevil podiv, že za dobu čtyřiceti let, po kterou se člověk pohybuje v kosmickém prostoru, nenašla tato skutečnost patřičný odraz v naší kultuře. Přimlouval se proto, aby i NASA reservovala na svých kosmických zařízeních místo pro osobnosti, které reprezentují lidské tvůrčí vlastnosti, například pro umělce, filosofy, novináře a pedagogy. Svůj pobyt ve vesmíru zakončil s ostatními členy doprovodu v neděli 6. května měkkým přistáním ve stepi nedaleko města Arkalyk v Kazachstánu. Po uvítání presidentem Nursanem Nazarbajevem v Astaně odletěl do Hvězdného městečka u Moskvy a po dvoudenní karanténě domů, do Los Angeles, kde byl uvítán občany jako jejich kalifornský vesmírný hrdina. K diskusím, zda jeho miliony dolarů vynaložené na výlet do kosmu nebyly zbůhdarma vynaloženy, řekl: "Lidé pracující v Rusku v letecko-kosmickém průmyslu vydělávají asi 100 dolarů měsíčně. Já jsem ve skutečnosti svými penězi pokryl roční mzdu více jak deseti tisícům těchto pracovníků. To nejsou vyhozené peníze."
Titův kosmický let otevřel několik vážných problémů a formuloval nové závažné otázky. Prvým problémem, který asi bude vyřešen nejsnáze a nejrychleji, je uzavření doposud neexistující dohody všech zainteresovaných stran, za jakých podmínek lze uskutečňovat komerční kosmické lety s použitím společných zařízení, jakým je například ISS, investiční projekt v ceně zhruba $95 miliard, na kterém se vedle Američanů a Rusů ještě podílí Evropská unie, Kanada a Japonsko.
Druhý problém souvisí s otázkou, zda se zrodil, či zda existuje trh pro kosmickou turistiku. Jestliže existuje, tak jakým způsobem mají potencionální poskytovatelé příslušných služeb rozvoj tohoto trhu podporovat, rozšiřovat ho a zpřístupňovat. Neposlední otázkou je, jaký vliv bude mít komerční astronautika na ostatní sféry lidských aktivit.
Zveřejněné plány některých společností, které se hodlají zabývat kosmickou turistikou, a požadavky na další využití mezinárodní kosmické stanice a raket Sojuz pro tyto účely naznačují, že zárodky trvalého trhu tohoto typu existují. Tak například Brainpool, velká západoněmecká mediální společnost, plánuje v rámci projektu Space Commander sedm letů k ISS s využitím ruských raket Sojuz. Projekt bude založen na televizních soutěžích, jejichž vítězové "opustí Zemi jako normální smrtelníci a vrátí se jako hrdinové". Soutěže mají začít v srpnu letošního roku a budou pokračovat až do roku 2008. Prvý start vesmírného velitele je plánován na 22. srpna 2002.
Dalším podobným projektem je televizní soutěž Destination: Space připravovaná společností NBC. Podstatou soutěže je výběr určitého počtu Američanů, kteří se pak účastní desetitýdenního kosmonautického výcviku v ruském Hvězdném městečku. Každý týden bude jeden účastník z kurzu eliminován. Ti, kteří se probojují až na konec výcviku, budou odměněni cestou do kosmu. S desetidenní misí do kosmu počítá i Francie, která chce v říjnu poslat prostřednictvím rakety Sojuz na ISS lékařskou expertku Claudii André-Deshaysovou. Nejde o kosmickou novicku. V roce 1996 letěla na ruskou stanici Mir a stala se tak prvou Francouzskou, která pobývala v kosmu. Bude také prvou ženskou astronautkou s oprávněním Soyuz Return Commander, které umožňuje řídit raketu Sojuz při návratu na Zem.
Rozhodující podmínkou pro rozvoj kosmické turistiky je samozřejmě přiměřená cena letu. Současných 20 milionů dolarů je snad přijatelných pro některé multimilionáře, nikoliv však pro kategorii méně movitějších, řekněme pro kategorii milionářů. Proto viržinská společnost Space Adventures, která pomohla Titovi na oběžnou dráhu Země, pracuje na možnosti sub-orbitálních letů, tj. letů na oběžných drahách do výše 100 kilometrů. Ty by ovšem nebyly k dispozici dříve než v roce 2003. Předpokládaná cena letu by byla kolem sta tisíce dolarů. Mluvčí společnosti oznámil, že o takové kosmické lety je velký zájem. Společnost kontaktovaly o podrobnější informace desítky tisíc zájemců, z nich stovka prohlásila, že chce letět, skoro sedm desítek již deponovalo potřebnou částku a sedm účastníků si definitivně objednalo let a plně za něj zaplatilo. Tento zájem není z hlediska ceny nijak překvapující. Stačí si připomenout, že cena turistické výpravy do arktické oblasti se pohybuje kolem 20 tisíc, výstup na Mt. Everest kolem 70 tisíc amerických dolarů.
V této souvislosti se množí názory, že NASA by neměla vyvíjet pouze technologie pro vlastní lety, ale i technologie pro soukromý sektor, které by mu umožnily stavět širokou paletu dopravních zařízení pro kosmickou turistiku. Tím by se potencionální možnosti soudobé exotické a extrémní turistiky podstatně rozšířily. Nezávisle na tom jak bude vývoj postupovat, bude však asi brzo platit, že k hodnotám, které jsou u jednotlivce oceňovány, přibude, zda byl nebo je účastníkem nějaké kosmické cesty. K tomu bude zapotřebí totiž nejen mimořádně dobré finanční zázemí, ale i pevné zdraví, fyzická zdatnost, inteligence a volní vlastnosti dovolující úspěšně se podrobit potřebnému výcviku. Tedy osobnost mimořádných kvalit.
Na závěr připomeňme ještě jeden aspekt. Již amatérské radiové relace Tita mezi vesmírnou stanicí a Zemí, například se syny, naznačily, že možnosti komunikace účastníků kosmické turistiky s okolím bude třeba podstatně zlepšit. Vždyť na Zemi si běžně bez časového a prostorového omezení prostřednictvím Internetu e-mailujeme, vedeme on-line rozhovory a při dostatečně rychlých spojích organizujeme videokonference. Představte si, že by tyto možnosti měli i účastníci kosmických letů k dispozici. Podobná myšlenka již před několika lety napadla otce Internetu, Vincenta Cerfa, který s týmem pasadenské laboratoře NASA – Jet Propulsion Laboratory, tytéž laboratoře, ve které v mládí pracoval Dennis Tito, začal pracovat na projektu meziplanetárního Internetu (Interplanetary Internet). Práce zatím pokročily do stadia návrhu příslušných standardů. Možná, že rozvoj kosmické turistiky tyto práce urychlí a že za několik let nebude pro nás problémem poslat například do kosmu e-mail.
