Věra Ludíková


 

Lvíček


Levá, pravá, šelmo dravá,
ty žes sám byl malý tygřík,
plyšový lev do postýlky
jen polštářek na hraní?
Teď tu kráčíš po kleci,
v cirkuse máš někde doma.
Že tě takhle ochočili,
tyčí, hákem přinutili
packu kolem podávat!
Pán pouště a zvířat král,
všude abys uhýbal!
V manéži jsme sami byli,
jako klauni padali jsme,
v duši ale zůstal král.
 
Jak je směšné klopýtnutí,
jak pobaví klaunův pád!
Kdyby klauni se jen smáli,
a bolestivě nepadali!
Copak ztrácíš něco smíchem?
Poztrácíš lví hrdinství,
když je v duši smích i král?


Leoneto

Dekstra, liva, rabobesto agresiva,
ĉu vere vi mem estis tigreto,
pluŝa leoneto en liteto
nur kuseneto por ludado?
Nun vi paŝas en kaĝo,
en ia cirko vi havas hejmon.
Oni vin tiel dresis,
per stango, hoko devigis
piedegon ĉirkaŭronde doni!
Reganto de dezerto kaj reĝo de bestoj,
ĉie vi evitu!
En maneĝo ni estis solaj,
kiel klaŭnoj ni faladis,
sed en animo restis reĝo.
 
Kiel ridindas stumblo,
kiel delaktas falo de klaŭno!
Se klaŭnoj nur ridus el koro
kaj ne falus kun doloro!
Ĉu vi perdas ion pro rido?
Ĉu vi disperdos leonan heroecon,
se en animo estas rido kaj reĝo?


 
< Obsah >