První rozhlasové vysílání v esperantu se ozvalo 20. října 1923 z londýnské rozhlasové stanice: John Merchant, předseda Britského esperantského svazu hovořil na téma Esperanto, the Only Cure for a Tongue-Tied World (Esperanto, jediný lék pro jazykově svázaný svět); mluvil sice anglicky, ale svůj projev zakončil asi deseti větami v esperantu; esperanto tak poprvé zaznělo na rozhlasových vlnách. První esperantské vysílání z Praha zaznělo 31. ledna 1924. Tehdejší přední český esperantista dr. Pitlík hovořil asi čtvrt hodiny o turistických krásách Československa. Potom se esperanto ozvalo na vlnách Čs. rozhlasu ještě několikrát – byly vysílány i čtyři rozhlasové kursy esperanta.
Od roku 1933 brněnská stanice začala vysílat týdenní desetiminutové přednášky o ČSR a o významných čs. osobnostech; tyto pořady připravili a vysílali brněnští esperantisté, jako například M. Strejčková, J. V. Šamla, Th. Kilián a další. Od konce roku 1934 takovéto pořady začala vysílat i M. Ostrava. Tam je připravovali V. Slaný, L. Krajc (po válce Krajíc) a zejména Otakar Gadula, překládající výňatky z děl zejména ostravských autorů. Gadula zemřel v roce 1938 a v dnešní esperantské literatuře je jeho jméno zapomenuto. Z ostravské stanice zazpíval Beno Blachut v esperantu národní písně (14. dubna 1936).
Rozsáhlejší – půlhodinové – umělecké pořady v esperantu začala vysílat v roce 1933 stanice Bratislava; vysílala jich (prý) šest.
Od 13. května 1933 se vysílaly esperantské pořady z Brna. Ředitelem Radia Brno byl ing. Antonín Slavík, esperantista, který si uvědomoval, že esperantské pořady musí mít dobrou profesionální úroveň. Získal pro věc esperanta spisovatele F. Kožíka a D. Chalupu a režiséra J. Bezdíčka, pracovníky brněnské stanice. Byl uspořádán kurz esperanta pro herce brněnských divadel (vedla jej M. Strejčková) a takto vyškolení herci vytvořili soubor esperantsky zvaný TRAKT (v něm např. K. Höger, Z. Švabíková-Kožíková, F. Šlégr, A. Klimeš, V. Leraus, B. Bobek a další). Vysílání byla postupně obohacena o pásma poezie, písní a scének a posléze i o programy rozsáhlejší. Tak například 6. března 1934 odvysílalo Radio Brno hru Dalibora Chalupy Pravda vítězí a 25. dubna téhož roku kabaret Františka Kožíka Dubnový déšť – ženský pláč. Příštího roku – 2. ledna – byla na pořadu opereta Jaromíra Weinbergera Na růžích ustláno a po ní – 3. dubna – dokonce Smetanova Prodaná nevěsta v provedení Zemské opery; ve všech případech se o překlad postaral J. V. Šamla. Moravští esperantští pionýři přeložili drama K. Čapka RUR (uvedeno 6. listopadu 1935) či Langrův Grandhotel Nevada (6. května 1936). Ze Šamlovy překladatelské dílny ovšem uveďme ještě Nedbalovu Polskou krev (22. ledna 1936) a Langrovu Jízdní hlídku (15. dubna 1937). Většina uvedených pořadů byla reprízována. Zcela mimořádný ohlas měla Smetanova Hubička (7. října 1937, přeložil opět Šamla), kterou přenášely i stanice Lyon, Kaunas a Klajpeda a po které došlo do Radia Brno osm set čtyřicet dopisů z dvaceti sedmi zemí.
V době německé okupace byly esperantské pořady zrušeny. Sám ředitel stanice ing. Slavík byl popraven v Berlíně-Plötzensee dne 27. října 1942. Po válce většina herců přešla do Prahy a hodinové esperantské pořady – ve světě známé jako Verda Stacio (Zelená stanice; barvou esperantistů je totiž zelená) – se vysílaly z Prahy: vedle každodenních krátkovlnných pořadů také dvě desetiminutovky týdně na středních vlnách. Ve dnech 24. - 26. prosince 1946 byly esperantistům určeny pořady o vánočních zvycích a o díle Karla Čapka. Skutečných uměleckých pořadů se esperantská komunita dočkala od počátku roku 1948 a skutečně závažných pořadů až v roce následujícím. Do září 1950, kdy rozhlas zastavil všechny esperantské pořady, protože esperanto bylo označeno za kosmopolitické a na skutečný jazyk světového proletariátu povýšena ruština, byly nastudována a odvysílána nosná díla české hudební kultury, vesměs v překladech T. Pumpra: V studni, Prodaná nevěsta, Rusalka a Pohádka máje.
Esperantské uvedení Rusalky Čs. rozhlasem dne 11. srpna 2001 bylo sice krásným, ale malým dárkem esperantistům. Ti se po sametové revoluci pravidelných esperantských pořadů už nedočkali.