Kafka v Brightonu
Češi patrně žijí všude. V Brightonu je jich slušná kolonie, od bývalé proslulé krasobruslařky přes chiropraktičku, podnikate v elektronice až po známého profesora. Ten, mluvím o Eduardu Goldstückerovi, uvedl povídání o Franzi Kafkovi. Hotelový salónek se docela zaplnil. Jen známý novinář Bob Shelton (tvrdí se o něm, že objevil Dylana) spal se špačkem v puse.
Profesor Goldstücker mluvil krátce a jasně, snažil se Kafku vysvětlit ze základního životního zážitku, který změnil jeho hodnotové struktury, aby se vyjádřil jako blbec. Je možné vykládat dílo ze života? Bavím se o tom o přestávce nad pivem s dalším Čechoangličanem, který zde přednáší filozofii na dívčí škole. Striktně popírá. Nevím. Popíjíme ležák, a tak oponuji. Možná existují okamžiky, které převrátí lidský život i tvorbu.
Ivan Klíma zde sklidil obrovský úspěch svou vstupní řečí. Ale ve svém referátu o Kafkovi příliš nepřesvědčil, zejména pro jeho délku a municiéznost. Zatímco Goldstücker, přivyklý západnímu stylu, stavěl na jedné silné myšlence a sugestivním vystoupení, Klíma drmolil výňatky ze svého eseje. Vedoucí představení jej musela přerušit, když vyčerpal svůj čas. Zkrátka Angličané nedají ani na Boha, pokud mluví zdlouhavě.
Abychom se trochu zbavili kafkovské atmosféry, odcházíme se Sylvou kam jinam než do hospody. U baru je téměř prázdno, kromě nás tu sedí jen čokoládový hezký chlapík v roztrhaných džínách. "Odkus jste?" ptá se nás, když dopíjíme třetinku černého piva. "O co, že to uhodnu." A uhodne. Přisedá blíž s tím, že ho hrozně zajímá východní Evropa. Jak vysvětlit rozdíl? Říkám mu: "Tady je v každé hospodě dvanáct píp s různými druhy piva, u nás jen jedna s jedním." Nejprve propadá záchvatu smíchu, pokládá to za dobrý vtip. Postupně si uvědomuje, že mluvím smrtelně vážně. Věděl, že ve východní Evropě je to strašné, ale tak strašné si to vskutku nepředstavoval.
Hrací automat
Vracím se teď ke své prohře. Ty nakupené mince doslova volaly: hoď sem další, už už spadneme do tvé hladové kapsy. "Každý tu počítá peníze," říká mi jeden z čechoanglické kolonie, podnikatel Jiří Heřmanský. "Nejprve si koupí byt, potom polovinu dvojdomku a nakonec domek, to je vzestup na společenském žebříčku." Kdo nechce stoupat, má se v Británii dobře. Nají se a napije, co hrdlo ráčí, koupí si auto, počítač a stereo. Kdo však stoupat chce, musí dřít. Na panu Heřmanském je to vidět. V jeho hlavě pracuje computer sčítající pence. Celá společnost je jeden velký hrací automat. Pro někoho velká výhra, pro jiného oči pro pláč. Ale nejen pro jednotlivce, ale i pro celá města. Špinavý a zbouraný Manchester na tom není zdaleka nejhůř. To je ta vlčí kapitalistická morálka. Bohužel či bohudík nejlepší společenský systém, který byl kdy na této zemi vymyšlen. Snahy jej nějak zreformovat vždy skončily jen krví a bídou.
Chtěj nechtěj se musíme stále zamýšlet nad smyslem naší organizace...
Antonín Jelínek: Před valnou hromadou (Dokořán 22/2002)
Peněz na kulturu stále ubývá. Ve vztahu k Obci spisovatelů je Ministerstvo kultury ČR vstřícné, ale samo se potýká s citelnou redukcí vlastního rozpočtu. Vidíte to zřetelně na vážných existenčních problémech literárních časopisů.
Antonín Jelínek: Před valnou hromadou (Dokořán 22/2002)
X X X
Zaujala mne slova "likvidace kultury", "morální devastace", "hodnoty duchovní jsou potlačovány", "skutečné hodnoty naší národní kultury jsou tvrdě eliminovány", "diskriminace umělců", "vymazávání paměti národa", "programově se odepisují z literatury spisovatelé", "inkvizitorské metody", "deformující pojetí čítanek, literárních učebnic, nástinů, slovníků, skript, z nichž jsou eliminována jména řady spisovatelů", "určujícím není kvalita díla, ale mimoliterární a ideologická předpojatost". Při prvním letmém čtení Výzvy jsem si říkal, konečně se soudruzi odhodlali pojmenovat pravými jmény to, co se tu dělo v letech 1948 - 1989, provést poctivou sebekritiku a přiznat, že po čtyři desetiletí pomáhali decimovat náš národ. Ale pak jsem zjistil, že všechny tyto charakteristiky v očích signatářů Výzvy platí pro současnou, demokratickou etapu našich dějin. A ptám se: je to od nich jenom neuvěřitelná drzost, nebo jsou raněni slepotou? Má smysl s nimi diskutovat i o těch bodech Výzvy, kde s nimi souhlasím? Nemá! Bylo by to maření času.
Miloš Zapletal: Soudruzi z Unie českých spisovatelů... (Dokořán 22/2002)
X X X
Ale nevyprávím o tom jen díky nenávisti ke hracímu automatu, který mě tak podle na brightonské pláži okradl. Na besedě o československé kultuře a politice sedí před posluchači Eva Kantůrková, současný ministr kultury Milan Lukeš a Ivan Klíma. A všechno se točí kolem peněz, tak jako u nás. Jak kulturu financovat? Když otevřeme trh, jak zabránit triumfu tupých masmédií? Naši protagonisté statečně odpovídají. Ministr kouří cigaretu za cigaretou (to je dnes ve vládních kruzích móda) a vyslovuje se téměř jednoznačně pro trh: nikdo jiný nemůže rozhodovat o tom, co je dobré a špatné. Oba slavní literáti jsou tím poněkud znepokojeni. Dobrá literatura by měla mít podporu. "Ale koneckonců," říká paní Kantůrková, "když zavládne tržní mechanismus, prostě obnovíme samizdat. Už to umíme, a vůbec nám to nevadí."
X X X
A ještě něco ke Kathryn Murphy. Tuší vůbec něco o tom, jak malý je zájem o literární časopisy a jak veliká je jejich remitenda? Zřejmě ne. Ta čísla by se jí totiž nehodila. Tak raději straší Vieweghem. Čímž vlastně jenom potvrzuje, kterak je v Čechách zločinem mít úspěch. Samozřejmě, kdo chce psa bíti, hůl si najde. Já beru do ruky občas hůl žebráckou. A tak jsem sehnal pro literární časopisy už přes 2 miliony korun. Naposledy minulý týden přes 300 tisíc od pana Michala Horáčka pro časopis Tvar. To se nechlubím. To jenom proto, aby Kathryn Murphy věděla, že možná všechno neví.
Pavel Dostál: Nestrašte Vieweghem, Kathryn! (Britské listy 5. září 2002)
X X X
X X X
Vážení představitelé politických stran,
v současné předvolební kampani se často objevuje termín "národní zájmy", ale je obrácen jen k některým problémům minulosti, nikoliv k tomu, co je rovněž velice důležitým národním zájmem totiž vzdělaná a kulturní společnost. V programech stran a v projevech jejich představitelů mají otázky kultury jen doplňkové místo, formulované navíc co nejobecněji. Jako profesionální umělci a kulturní pracovníci sdružení v uměleckých obcích a svazech bychom od politických představitelů, z nichž někteří se zanedlouho stanou členy vlády a Parlamentu ČR, chtěli víc.
Z dopisu představitelů organizací umělců, adresovaného parlamentním stranám a odeslaného jim 2. 5. 2002
X X X
Žijeme však v době, kdy formy do značné míry nahrazují výchovný obsah, a v době, která směřuje k stále většímu úbytku výchovného obsahu.
Norbert Wiener: Kybernetika a společnost
X X X
Tím, že se literatura marnotratně zbavila možnosti být nositelkou hodnot morálních, poznávacích, společenských či ideových, které jí v očích mnoha nepříslušely, zřekla se i toho, co jí bytostně přináleží, tedy vlivu na kultivaci duchovního zázemí společnosti. Situace totiž není postavena buď anebo. Je známo, že estetická funkce má vůči ostatním zvláštní postavení, není jednou z mnoha, ale nemůže být ani jejich alternativou. Je bytostně svázána právě s funkcemi mimoestetickými a jedině skrze ně se může v díle projevit. Ba právě skrze funkce mravní, společenské, poznávací či ideové je literární dílo schopno se dorozumět se čtenářem, zasáhnout jeho lidskou zkušenost. Estetická funkce pak činí tyto hodnoty objektem reflexe, problematizuje je, zintenzivňuje jejich vnímání, a tím i zpětně zkvalitňuje náš život.
Miroslav Balaštík: Literatura a politika (poznámky k tématu), (Dokořán 22/2002)
X X X
Bude to potřeba? Doufám, že ne. Zhoubná politika velkých nakladatelských domů, které vydávaly dříve Kozáka, dnes Klímu a Kantůrkovou nesmyslným způsobem, však nutně vede ke krizi. Doufejme, že tyto impotentní giganty co nejdříve zaniknou.
Po pravdě řečeno, měl by být umělec, spisovatel a vědec puzen takovým neodolatelným tvůrčím pudem, aby byl dokonce sám ochoten, není-li za svou práci placen, sám zaplatit, aby měl možnost konat ji.
Norbert Wiener: Kybernetika a společnost
X X X
To, co prodražuje knížku, nebývá ani tak lepší papír či barevná předsádka, jako zbytečně velká vnitřní režie podnikatele. Proto má řada nakladatelů příliš drahé knihy. Nebo spekulují s tím, že kniha si na sebe vydělá už při prodeji poloviny nákladu, a pak zasviňují trh výprodejem pod cenou.
Nakladatel Miloslav Švarc v rozhovoru pro bulletin Obce spisovatelů (Dokořán 16/2000)
X X X
Peníze, peníze a ještě jednou peníze. Kdo a jak to bude financovat. Umělecký ředitel festivalu pan Henderson má na to trochu humorný návod: "Když pořádáte představení Mistrů pěvců norimberských, kde vystupuje švec Hans Sachs, ať to sponzoruje nějaký velkoobuvník, u vás třeba Baťa."
Čím dál tím více členů si uvědomuje, že existují i členské příspěvky.
Antonín Jelínek: Zpráva o činnosti Obce spisovatelů (Dokořán 16/2000)
X X X
Ani jeden západní vydavatel, ani ten nejhorší novinářský "gangster" nepřišel do českých novin s revolverem v ruce, ale jen se šekovou knížkou. Podplatil chamtivce chtivé deviz o české korupci tady ve vydavatelstvích kolují četné příhody a koupil, co chtěl: noviny, a teď máme nadělení a nevíme, co s ním. Jak jsem řekl: prodali jsme se, prodali jsme naše noviny sami...
Ota Filip: Krátký komentář k situaci českého tisku (Dokořán 21/2002)
X X X
Zní to jako vtip nebo další kafkárna. Ale je to jediná možnost. Pouze zákon, který umožní podnikatelům odepisovat z daní výdaje na kulturu, vyřeší naše problémy. Navíc různí horliví obránci kultury (čti průměrnosti) bijí do kotlů.
X X X
Asi po hodině došlo hejno k závěru, že psát stanovy Obce spisovatelů v nevytopeném bytě nebyl ten nejlepší nápad. Začalo to vypadat tak, že Obec nebude vůbec zasložena. (...) V následující hodině Macura překládal z estonštiny pobaltské stanovy. Verner to přepisoval na stroji, Janoušek kontroloval pravopis a Rulf z toho vyhazoval servilnosti vůči sovětské moci. Klíma měl supervizi. Konečně byly stanovy Obce spisovatelů na světě. Mamuti pak přísahali, že nikdy nevyzradí jejich estonské kořeny. Na schůzi v Realistickém divadle taky zahraniční novináři nic nepoznali. Já jsem nepřísahal, poněvadž jsem byl zrovna na záchodě.
Pavel Verner: Estonsko-mamutí původ stanov Obce spisovatelů (Dokořán 13/2000)
X X X
Nemáme ovšem peníze na zahraniční cesty, a tak s lítostí odříkáme pozvání na různé festivaly a konference, i když by tam česká účast byla žádoucí.
Antonín Jelínek: Před valnou hromadou (Dokořán 22/2002)
Dobrých knih je v každé době na veletrhu vždycky jenom asi pět.
Ludvík Vaculík: Svět knihy (LN 14. 5. 2002)
Adrian Slack, šťastný jako malé dítě, vždyť komunismus už padl, se tomu směje. Pořádání brightonského festivalu ho stojí desítky dnů shánění a námahy, nakonec se však sponzor najde. Bez předpisů a ponižujících dotací od státu, který si pak může vybírat "národní umělce".
Slova / Souloživá Těkavá / Samolibá Stonavá / Paličatá Sirotčí / Zárodečná Kočičí / Nedomrlá Troufalá / Jsou
František Halas: Dolores
X X X
Ba hůře doslovný jazyk politiky a zpolitizovaných médií paralyzoval i vůli a schopnost hlubší interpretace a porozumění textům. Důsledkem je mimo jiné opravdová perverze mediálních hvězd i představitelů společnosti, bohužel též mnoha intelektuálů, když se otevřeně chlubí tím, že současné umění nesledují a nerozumějí mu.
Miroslav Balaštík: Literatura a politika (poznámky k tématu), (Dokořán 22/2002)
X X X
(Martin Komárek: Jak Kafka ke špalku přišel; úryvek. Tvar 5. července 1990, č. 18)