Marie Moravcová

1

"Vy ještě nosíte ušní boltce, pane Podroužku? Ale peří vám moc sluší. Také čekám na docenta Padělka. Ach tak. Vy už se obejdete bez řeči. Já se vyvíjím pomaleji. Nu co. Budu vám vyprávět. Když nebudete tak upjatá..."

2

V matrikách Městského úřadu v Poříčíně o tom není ani řádky: Noetická pře o prvenství Hmoty nebo Ducha byla v očekávání. Zlomové sesnoubení věků ji obětovalo schématům a ta nejenže zchátralá, ještě bezpříkladně chlípná.

Schémata, byťsi v mládí životem kypící, vždycky tendenčně zjednodušují, jedno, že i nevědomky nebo nerada. Naproti tomu zjednodušení do schématu ale je člověkovou metodou orientace v množinách poznanosti. Nedostává-li se člověčímu schématů, žití permanentní krizí infikovaného společenstva lidí bobtná v otevřeně konfliktní, a jak jinak v miniatuře nahmatatelného světa – v konfliktní všeobecné.

Zato kyberprostorem křižuje unikavá létavice: novorozeně člověkovy noetické terminologie prý bylo pokřtěno na Neustálé. Silou řetězové reakce rozpršely se třenice, myšleno-li neustálé Hmoty, nebo neustálé Ducha – tak živoucí je schizofrenie schématu. Notabene ani jedno ani druhé. Neustálé projevuje se jako samostatný fenomén, nikdy ještě nebylo a nikdy ani nebude přídomkem čehokoliv, třeba by to Cokoli bylo.

Ani Antonie Hmota, ani Antonín Duch, ba ani odložený a z neopatrnosti pokřtěný mim Všehomír Neustálé neustojí: vždyť Neustálé projevuje se už od zrození energií, už od třeskového partu, a výhradně.

3

V původním přírodním plenéru předešlém na místě dnešních asanačních pásem po přestálých již infekcích dějin, matriky to lidstva, naši takzvaně primitivní předchůdci vyhodnotili aktuální situaci podle barvy zvuku: buďto jako hrozbu, nebo jako naději. Energie sdělného zvuku, promiňte mi ty výrazy, pane Podroužku, a energie sdělných barev vodí člověka Neustálým od samého počátku. Taktéž člověkova řeč – ať se strohostí ostrouhanou na dřeň věčnosti, ať s květnatou záludností ideologizovaného – je energií –, a ovšemže také fenoménem psychofyzikálním: neb reprodukovaný van myšlenek, emocí a počitků; a říkáme-li van, zcela automaticky cítíme pohyb. Řeč, tato jednotlivost v složitosti Neustálého, produkuje četností přímo k nespočtení. Pravdaže nejde o nic výjimečného: To sám život se prostě přiznal: je energií, inteligentní život její mocninou, a právě z inteligentního života (promiňte mi ten výraz) tryská van v ústrojí Neustálého dosud chybějící.

Jak se pozorná pan Podroužek dovtípila, v tomto místě úvahy slyšený zvuk je kručením. Neustálé projevuje se tedy jako nenasycenost – energií a energiemi. Nuže – jako hlad.

Jenomže, pane Podroužku, (To peří vám sluší!) hlad neustálý, a tak i to frekventované en postihla taková inflace, až bylo nezodpovědně znehodnoceno a s ním i siamské dvojče řeči – civilizace. Poslopně se rozvíjející kódy jako ne a nene, pak nedám, nesmíš, nečum, navždy a naposledy no comment přivedly civilizaci nejprve k rozkvětu, ale po něm nemůže následovat, jak noeticky notoricky známo, nic jiného než odkvétání. Přirozené biologické se zhroutilo. Energie následující a jejich hlad budou docela nové kvality. (Právěže: následující a nové. Správně jste postřehla, pane Podroužku, kdo není normální, nemůže nepochopit: en chce zpět svoji hodnotu. Zatímco civilizace je časová, en naopak nadčasové.)

4

Van energie myšlenek a van energie emocí vyústily tedy v řeč – a ta má schopnost organizovat. Ústrojí Neustálého je prodyšné, dozvídáme se tak, zatímco řeč jako ono ústrojenstvotvorná. K čemu to povede? Proč Antonie Hmota a Antonín Duch nezabránili hladu v jeho nenasytné neustálosti? Zřejmě osudová nedůslednost. Pokud...

... pokud ne schválnost jednoho druhému. Řeč je totiž poznamenána trvalou deformací a nespočetně jednotlivostí z energií Neustálého pojmenovává nepřesně a co víc záměrně nepřesně (zkresleně), skrze homeostázi nesvobodný vazal povinnosti o g a n i z o v a t  ve sluneční galaxii civilizaci. Vždyť naše dobré známé Neustálé, ať už nahlíženo jako činění duchovní, nebo fyzikální, je exodický řetězec procesů naze surových. Žel, také tak ořečnělých znakovou triádou probití – dobytí – rozbití, a žel ve všech podobách člověkovy sebereflexe. Ve skutečnosti ale je ustavičný koloběh probití, dobytí, rozbití už od Třesku principem, ba režimem v ústrojí Neustálého. Pokud si tedy provedli Antonie Hmota a Antonín Duch schválnost a připustili řeč jako energii, Neustálé režimem energií uvnitř sebe směruje řeč a inteligentní kosmickou formu k zorganizování Neustálého II. ...

(Neustálého II. – transparentnější sebepřipomenutí se nemohlo geometrii povést. Římská II – dvojčata úsečky, N – trojčata úsečky. Grafém a vyšší struktury znaku s přívlastky civilizační ve skutečnosti existovaly v původním přírodním plenéru ještě před příchodem, ještě před exodem zoologické inteligence. Právě ve sdělnosti zvuku a právě ve sdělnosti obrazu ve vesmírném Neustálém byly a jsou zakódovány základy (čiže prvotní mechanismy) exodu vědy. Už od samého počátku, pane Podroužku. Příchod člověka, Neustálým zosnovaný ku potřebě své, tak budí podezření dokonale smysluplné homogennosti nehomogenností ve vesmíru. Že na to všechno přichází homo sapiens sapiens až při povlovném završení své křížové cesty, to samo Neustálé předurčilo. Teď Neustálé II. vybere si, co ano a co ne, co dál.

5

Homogenní souběžnost probití, dobytí a rozbití je nedělitelná. Probití se k jedné poznanosti je počátkem jejího skutečného dobytí, a dobytí zas rozbití poznaností (dogmat, schémat...) jiných. Rozbití jednoho vede k probití se k jinému, novému, myslíme si my. (Takový je režim v ústrojí Neustálého) Další náš omyl. Nové vůbec neexistuje. Neustálé od svého zrození ví, oč mu jde. Vše jde tak, jak má. Vše je takové, jak být má. Nového nic.

6

(Není tedy svobody. Svoboda je jenom jedním z dalších nepřesných znaků pro – omyl. Co horšího, kdo ví, zda ne pro neustálý omyl.)

7

Ve sluneční soustavě povstala Inteligence z inteligence zoologické (ohledupněji dím biologické), člověčí, a ta po člověkově přestupu z instinktivního na reflexivní způsob života srší energií hladovější a hladovější, dynamickou takříkajíc. Puzena hladem po věčnosti své probití – dobytí – rozbití řídí organizovaným záměrem a tento záměr, třebaže sám probitím – dobytím – rozbitím stal se – čím jiným než další jednotlivostí z energií. (Pane Podroužku! Není vám nic? Haló!) Tím způsobeno už i to, že biologická inteligence pozemská naučila se číst ve slabikáři svého genomu, ba sebou zkonstruované ústrojnosti nebuněčného složení infikovala hladem. Jaký potom div, že noetika je v koncích: vesmíru přibyl (kybernetický) vesmír, Hmotě Hmota a Duchu Duch. V tom případě nebuněčné množení, představte si, nemine ani Neustálého a jeho hlad...

8

Prosinec 2001