V roce 1940 napsal literární kritik Harry Slochower zajímavou esej The Vogue of Franz Kafka [Popularita Franze Kafky], která byla zařazena do knihy "A Franz Kafka Miscellany". Zamýšlel se nad tím, jak se Kafkova popularita rozšířila do mnoha míst Evropy a Ameriky, i když vlastně Kafka svým dílem nenavazoval na žádné tradice nebo dobová literární hnutí. Navíc poukazoval na jeho osamělé postavení v rodině i jeho izolované postavení v tehdejším literárním světě.
Jistě mnohé literární teoretiky zajímá i dnes, jak je Kafkovo dílo ve světě přijímáno.
Na tomto malém prostoru, bych se ráda podělila o dva současné, generačně rozdílné názory.
S osobitými Kafkaesque pocity se mi svěřila moje americká přítelkyni Leslie Framer. Říká, že Kafka má dobrý smysl pro humor, i když je v tom něco absurdního i děsivého, což jí připadá hodně české. Jako některé české filmy z let šedesátých, jako například Hasičský ples anebo Všichni dobří rodáci. Ale dodává, že mnohdy všechno, co dnes vidíme z Kafky v populární verzi, je jeho bolestivý obličej v posledním stádiu nemoci, a to ještě často přenesený na sportovní trička. Uprostřed takovýchto úvah ji napadá myšlenka, jestli by se Kafkovi líbilo, kdyby viděl svůj obličej na tričku přes pěkná dívčí prsa.
Moje devatenáctiletá neteř Linda, sensitivní duše z Prahy, na to řekla, že by si takové tričko na sebe neoblékla. Na ni měl Kafka zvláštní vliv. Jinak řečeno, podobné pocity, které vyšly z jeho pera, nacházela u sebe. Obhajovala Kafku před svými spolužáky, protože jako jediná ze třídy našla knihu Proces naprosto dokonalou. Ostatní spolužáci si stěžovali, že čtení byla nuda, někteří došli k názoru, že to byla blbost. Pod jejím vlivem i její otec začal číst Kafku, ale brzy řekl, že má dost depresivních situací ve svém životě a že Kafku dále nehodlá číst.
Je známo, že pro mnoho lidí, je pravý smysl Kafkovy absurdity i smutku nepochopen. Pro mě osobně je vždy podnětné vstupovat s Kafkou do jeho pokoje a ztotožnit se s úhlem jeho pohledu na věci. Pak dlouho přemýšlím o tom, co Kafka viděl, když měl šťastný den a co viděl, když měl špatný den. Když si umím odpovědět na moje otázky, nabývám přesvědčení, že mi Kafka pomáhá navracet se k hodnotám, o kterých jsem si myslela, že jsou pro život málo podstatné.
Svůj krátký vstup do světa Kafky bych si přála ukončit ne jinak než kafkovsky: Kdybych měla více prostoru, napsala bych vše stručněji.