Paní Kubíková, na listopadové valné hromadě Obce spisovatelů byly tématem témat peníze, přesněji finanční podpora státu činnosti Obce. Můžete virtuální komunitě autorů a recipientů stránky http://v-art.envision.cz daný problém více osvětlit? Jaký objem dotací byste považovala za optimální?
To věčné téma témat... Tak dobře: v případě dotací na kulturní akce Obce spisovatelů stát rovná se ministerstvo kultury. A protože ministerstvo dostává pořád méně peněz, je jeho ruka čím dál méně štědrá. To je jen jedna potíž. Druhá je v tom, že příspěvky, které od něj na konference a semináře dostáváme, musíme navýšit o třicet procent. Z toho logicky vyplývá, že čím víc akcí pořádáme a čím víc peněz na ně dostaneme, tím jsme chudší. Zredukovat naši činnost na minimum by ovšem nebyla nejšťastnější cesta. To by pak bylo lepší, aby společenství spisovatelů neexistovalo. Přežívat nemá smysl. Vloni jsme žádali – spolu s Obcí moravskoslezských spisovatelů – o 560 000 Kč, přiděleno nám bylo 340 000 Kč (Obec tedy doplácela 141 000 korun, kdyby dostala víc, víc by ji to stálo). Optimální by bylo, kdyby na své aktivity dostávala od ministerstva částky, které v žádostech o přidělení grantů uvádí, a zároveň dokázala přesvědčit sponzory, že kultura je důležitá. Se sponzory se nám moc nevede. Když jsem přišla do Obce, napsala jsem třiceti potenciálním sponzorům. Nebyli právě na mizině (hotely, banky, pivovary...), přesto se nikdo z nich "nechytl". Někteří se sice ozvali, ale když se dověděli, že o jejich daru nebude zmínka v televizi ani v rozhlase, korespondence ustala. Vlídnější bývají města a kraje, bohužel nikoli Praha. Nemilé také je, že jediný "kapitál", který Obec má, získaný z prodeje domu v Karlových Varech, z něhož platí všechno ostatní, se stále tenčí.
V kterých letech byl stát k organizaci spisovatelů nejštědřejší? V kterých nejskoupější?
Na tuhle otázku je jednoduchá odpověď. Nejštědřejší byl v roce 1990, nejskoupější letos. Rok co rok to krok k nižší dotaci. Pro kulturu všeobecně, nejen pro spisovatele. A to uvažme, že peníze mají pořád menší hodnotu.
Na valné hromadě byla řeč také o "platební morálce" členů Obce. Jak velké bylo vloni procento členů nezaplativších členské příspěvky?
Velké. Zhruba 60 procent. Stává se ale, že někteří členové jsou liknaví a zaplatí se zpožděním. Moc naděje ovšem není, v roce 2001 bylo procento těch, co pozapomněli, zhruba stejné.
Někteří neplatiči členského příspěvku "omlouvají" svoji platební nekázeň tvrzením, že ministerstvo kultury přihlíží při rozhodnutí o výši roční finanční podpory k počtu členů. Prý jsou tím pádem pro Obec zcela nepostradatelní. Je to dezinformace? Je-li, s kolika opakovaně neplatícími členy se Obec už rozešla? Myslím od svého založení...
Rčení "není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu" v tomhle případě neplatí věru ani krapet. Je to dezinformace, a to čirá. Přesto se Obec vlastně nerozešla s nikým, někteří neplatiči se naopak rozešli s Obcí. Před zhruba čtyřmi lety jsme totiž rozeslali neplatícím členům dopis, v němž jsme je vyzvali, aby dluh vyrovnali, a připsali výhružku, že jinak by se s nimi Obec musela rozejít. Někteří šli do sebe a sáhli do peněženky, někteří napsali, že své členství ukončují.
Máte informace o státní finanční podpoře organizací spisovatelů v ostatních středoevropských zemích?
Vím, jak je to na Slovensku. Ministerstvo kultury slovenským kolegům také nemůže moc dát, mají ale výhodu, že vlastní dům, kde sídlí nejen Asociácia organizácií spisovateľov Slovenska, ale i další organizace, takže z nájemného mají pravidelné příjmy. A navíc je tam klub, kde se mohou scházet, což je výhoda k nezaplacení. Stejnou výhodu mají třeba Maďaři, kteří kromě toho mají – stejně jako Estonci – rekreační objekty, z nichž profitují. O tom psal ostatně Jaroslav Marek-Vejvoda v článku Paprika vzhůru (zpráva z Budapešti) v Dokořán 20/2001. Materiální situaci spisovatelských organizací v postkomunistických zemích srovnává na třech a půl stranách. Pro informaci z jeho článku uvedu, že Poláci, Maďaři, Slovinci, Estonci, Rumuni a údajně i Slováci dostávají kromě grantů i jiné dotace.
Paní Kubíková, předseda českého centra PEN-klubu Jiří Stránský v promluvě na valné hromadě zdůraznil, že nadešel "čas tvrdšího boje o bytí a nebytí". Dovolte mi v té souvislosti ještě jednu otázku. S přihlédnutím k vašim dlouholetým pracovním zkušenostem v sekretariátu Obce a vůbec v literárně společenském dění země: Myslíte si, že by po případném zániku nejpočetnější spisovatelské organizace nevznikly organizace nástupnické, třebas ne tak početné? Samozřejmě není řeč o už existujících kolektivních členech s právní subjektivitou...
Nejdřív uvedu na pravou míru váš předpoklad o mých zkušenostech v Obci: nejsou zas tak valné, v Obci jsem šest let, dřív jsem byla zasvěcenější v oblasti kinematografie (byla jsem redaktorkou ve Filmovém ústavu a v první polovině devadesátých let dramaturgyní v televizi). Ale nedostatečná zkušenost možná nesouvisí s mou neschopností odhadnout, jestli by se vyrojily nástupnické organizace. Paralelně ale vznikají, jak o tom svědčí založení Unie českých spisovatelů koncem roku 2000, jejímž předsedou je Karel Sýs.
Za odpovědi poděkoval a do roku 2003 lepší vyhlídky Obci spisovatelů popřál Miroslav Vejlupek.
Myslív-Milčice – Praha (prosinec 2002)
Autorsko-čtenářskou komunitu stránky http://v-art.envision.cz upozorňujeme, že článek Paprika vzhůru (zpráva z Budapešti) z pera Jaroslava Marka-Vejvody, uložený v archivu vydavatele, zveřejníme v příštím čísle Chůdových kořenů (6. června 2003).