Jako osmnáctiletý vydal v roce 1890 vlastním nákladem první učebnici esperanta pro Čechy u nakladatele Hoblíka v Pardubicích a je proto považován za prvního českého esperantistu, třebaže kniha neměla očekávaný úspěch a nezahájila české esperantské hnutí (to se povedlo až T. Čejkovi v roce 1900). Pak se zapletl do procesu s Omladinou a utekl do Brazílie, kde se stal spoluzakladatelem brazilského esperantského hnutí, přesněji esperantského spiritistického hnutí.
Dodnes existuje Spirita Eldona Societo F. V. Lorenz (Duchovní vydavatelská společnost F. V. Lorenze), která vydává časopis a každoroční almanach přednášek na duchovní témata.
Lorenc byl od mládí obdivován jako polyglot, který rozuměl sto čtyřem jazykům a v mnohých dokázal mluvit i psát. V sedmnácti letech znal všechny slovanské jazyky, latinu, řečtinu a hebrejštinu. V jedenadvaceti letech, když přišel do Brazílie, znal už dvacet čtyři jazyků a studoval celý život další. V mnoha jazycích psal články, které vycházely po celém světa, napsal i na sto dvacet knih, z nichž některé zanechal svému synovi Valdemarovi pouze v rukopisech. V esperantu napsal knihu o indiánském kmeni Aruaků (Brazilaj Aruakoj), mluvnici kmene Tupiů, vydal překlad Bhagavagíty a Hlasy básníků duchovního světa (ze záhrobí nadiktované médiu). V portugalštině zanechal knihy nejen o mnoha indiánských kmenech, ale např. i Komenského Labyrint světa a ráj srdce.