Miroslav Klivar

České počítačové umění (2)


Druhý průkopník českého počítačového umění Miroslav Klivar uplatnil princip generátoru náhodných čísel (úsečka, elipsa aj.) kdy se transformují posuny, zvětšováním, otáčením, rotací apod. v geometrický tvar. Například v grafice Chaos se nastavují pomocí náhodných čísel parametry polohy, pootočení a poloosy elips. V autorově vývoji jsou dvě etapy: první – v letech 1965-68 – se soustřeďuje na uplatnění počítače ve volném umění, v obraze a ve volné kresbě, kdy jde o motivy jednak konstruktivistického názoru, jednak o stylizovanou figuru. Od roku 1968 Klivar uplatňuje počítač v tvorbě volné grafiky a designu. Ve volné grafice jde o sítotisky se sítěmi geometrických struktur v monochromatické nebo komplementární barevné škále, z nichž některé jsou jsou aplikovatelné v dekorativní keramice. Klivar navrhoval rovněž žakárové vzory v Institutu průmyslového designu v Praze pro stroj TEXTIMA; prováděl manipulace se vzory (zrcadlení, opakované zrcadlení aj.), využil libovolné volby délek raportů atd. Klivar napsal i teoretické studie o počítačovém umění, v nichž zkoumá teoretické problémy a praktické aplikace. Klivarova počítačová tvorba byla poprvé vystavena na kolektivní výstavě grafiků Nová grafika v roce 1965Praze na ostrově Kampa, dále na výstavě Počítač a umění ve Filmovém klubu v Praze v září 1968, v Calgary v Immediate Gallery (s J. Valochem) v roce 1973, na samostatné výstavě ve studentském kulturním středisku v Bělehradě v roce 1975, na mezinárodní výstavě International Computer Arts Exhibition v Sony HallTokiu v roce 1976, v Praze na kolektivní výstavě Počítačová grafika v Institutu průmyslového designu v roce 1976, v roce 1980 na výstavě Volná grafika – serigrafie atd. Díla Miroslava Klivara jsou zastoupena ve sbírkách Computer Art Centre v Tokiu, v Muzeu umění v Lodzi v Polsku, v Národní galerii v Praze, ve sbírkách Galerie hlavního města Prahy, v Galerii Benedikta Rejta v Lounech v České republice, v soukromých sbírkách v Německu, USA, Anglii atd. O Klivarově tvorbě psali ve světě Lucien Mandosse v La revue moderne des Arts et de la Vie (Paříž, říjen 1972), Roger d' Hondt (Journal 6, č. 9, 1975), John Newton ve stati Czech constructivits (Print News č. 3, 1980), John Lansdown ve stati No only computing – also art (Computer Bulletin II, 36, červen 1983), Sylva Petrová ve stati Use of Computers in Relation to Contemporary Works of Art (Interpressgrafik č. 3, 1985) atd.

Významná je tvorba Aleše Svobody v letech 1979-85, kdy vytváří studie konečné struktury 193, kdy modeluje vznik a proměny tvaru pojatého jako struktura tvořená stálým množstvím stejných prvků s různými vztahy.

Světový primát mají realizace českého počítačového umění v architektuře.

Sýkora realizoval počítačové struktury ve skleněných obkladech větracích komínů pražského letenského tunelu a v keramické stěně na polském informačním středisku v Praze v Jindřišské ulici (1967-68). Výběr z množiny geometrických prvků uplatnil Zdeněk Sýkora rovněž ve výtvarné koncepci obkladu atria kulturního domu Chemických závodů v Litvínově (1970-72) ve výzdobě ochozu koupaliště, v mramorovém chodníku a stěně obchodního střediska v Litvínově. Estetické struktury realizoval také v keramické stěně v klubu Elixír v Litvínově a v architektuře školní jídelny v Hamru. Sýkora patří v mezinárodním měřítku mezi průkopníky v uplatnění počítačového umění v architektuře v 70. letech, kdy s podobným rozsahem prací v architektuře se v té době ve světě nesetkáme.

Zdeňka Čechová vytvořila řadu aplikací, které ukazují nové cesty v syntéze výtvarného umění na půdě architektury, s citlivým smyslem pro funkci počítačového umění v tvorbě životního prostředí. Například ve scénografiích hudebních skladeb pro Zpívající fontánu v Praze, řízenou počítačem, spojuje výtvarný zřetel se zřetelem hudebním, vizuálním, v určitou multimediální syntézu. Čechová realizovala rovněž multimediální díla v Japonsku v Kyotu v roce 1993.

Architekt Jan Moučka využívá počítače při výzkumu možných variant řešení složitých architektonických soustav, jako jsou například panelové konstrukční systémy a fasády.

Významné je uplatnění počítačového umění v průmyslovém výtvarnictví v designu. Vedle průkopnické práce Miroslava Klivara v letech po roce 1968 byly významné první výzkumné umělecké práce v Ústavu bytové a oděvní kultury v Praze, v letech 1975-76 byly v rámci úkolu Studie desénů pro velkoplošné materiály (řešitelé akademická architektka Helena Bukovanská a akademická malířka Olga Karlíková). Byly rozpracovány vzory počítačové grafiky pro povrchově upravované konstrukční desky dřevotřískové, pazděrové a vláknité, hlavně se zřetelem na jejich uplatnění v bytovém interiéru. Umělci navrhli pro řešení povrchové úpravy velkoplošných materiálů princip plastického reliéfování dřevotřískové hmoty bez další úpravy nebo s dokončením povrchu lakováním, aplikování fólií, jež neusilují o nápodobu žádného jiného materiálu. Z estetického hlediska byly použity geometrické prvky od prostých úseček, tiskařských znaků až po kruhové výseče, v pravidelném řazení nebo na principu náhodných čísel.


(pokračování v příštím čísle)


 
< Obsah >