Když dopsal povídku Hanče, opatřil ji dedikací: Věnováno památce všech, jichž kolébka stála na Chodsku, ale jichž kosti práchnivějí v cizí zemi. Když povídku psal, myslel na dvě ženy – na matku a na babičku Dorotu Baaorovou, pochovanou "ve stínu putimského kostelíka nedaleko Písku".
Jindřich Šimon Baar se narodil 7. února 1869 v Klenčí pod Čerchovem a několikery prázdniny strávil na Prácheňsku, u strýce Josefa v Putimi. V nedalekém Protivíně žil druhý strýc, Martin, jehož dcera Marie byla v Putimi Jindřichovou společnicí – a největší láskou. V putimském kostele sloužil Baar svou první mši a do deníku (podle dr. Tauerové) si tehdy napsal: "Přinesl jsem si tištěné oznámení, že budu 17. 7. vysvěcen u sv. Víta a 19. 7. míti první mši svatou v Putimi. Jest mi divno kolem srdce při pohledu na ten lístek, kterým pečetí se osud svůj... Dej Bůh, aby ten osud byl šťastným, aby odříkání mé přineslo mi úroky a náhradu na straně jiné... Kromě tužeb skrytých v hlubinách srdce, kromě své ideální lásky totiž – mám tužby ještě jiné. Svou lásku oželím, opláči a rozloučím se s ní. A ideály druhé? Dej, Bože, abych aspoň s těmi rozloučiti se nemusil, aspoň část abych splniti mohl toho úkolu životního, jenž v slově: Básník, kněz a spisovatel, velký, nedostižný přede mnou stojí (2. července 1892)."
Jeho "kněžské" i "venkovské idyly" měly dobrou odezvu – již za svého života, podle některých dobových pramenů, byl Baar nejčtenějším českým spisovatelem hned po Jiráskovi a po Raisovi. Josef Rumler napsal, že i v "nedokončené podobě se nám Baarova 'Chodská trilogie' jeví jako jedno z nejlepších děl českého historického románu, vzniklých na počátku období mezi dvěma válkami" a že trilogie – Paní komisarka, Osmačtyřicátníci a Lůsy – psaná v letech 1923–1925 "je šťastným vyvrcholením Baarovy tvorby. Je dovršením i nejorganičtějším spojením obou jeho hlavních tematických linií – vesnické i kněžské". K dílům čtenářsky nejúspěšnějším a mnohokrát opakovaně vydávaným se řadí knihy Holoubek, Skřivánek, Poslední rodu Sedmerova, Poslední soud, Na děkanství, K Bohu, Mžikové obrázky, Farská panička... a ovšemže Jan Cimbura, román, z něhož je i ukázka, jíž přivádíme Baara (rok před osmdesátým výročím jeho úmrtí) na digitální scénu.