Pavel Herot

Dnes tedy vytesaným obratlem
Adamova žebra
do úplně první vzrostlé skály
ještě v nepřítomnosti lidstva
panensky ostrým hrotem
všeho nenarozeného
a tedy ještě nekřičícího
Vytesávám první
svůj domov věčného klidu
svůj jestřábí úkryt
před sluncem

Poprvé a naposledy
se tak stávám
mírumilovným domácím
vyhnancem
a chcete-li
někdy i Člověkem

(P. H.)


Jestliže regionální tisk Třebíčska připomenul v roce 1995 teprve třicetiletí autora, pro něhož seriózní slovníky ještě nenašly místa, a který ani ve svém okolí nemá příliš velké množství chápajících (rz), podbízí se vysvětlení tématu z nouze. Jenže Pavel Herot se narodil v den oslavovaný společností (28. října), v níž všechno své doslova nosí s sebou, a tak staly-li se Herotovy třicátiny uprostřed slavnostních textů, studií i pamětnických zastavení tématem z nejnepřehlédnutelnějších, je to tím, že právě Pavel Herot zastupuje v očích nepočetných zasvěcených plejádu osamělých rváčů v zemi po praotci Čechovi dost a dost hojné a děděné. Nejeden z prokletých dopomohl alespoň na historický mžik k prozření národa či jeho vyvedení z tenat ubíjející přizpůsobivosti a malosti –; Pavel Herot si již v mladém věku vysloužil přívlastek strážce a schranitel martínkovských kulturních tradic, a tím je řečena i jiná nepopiratelná skutečnost z přelomu věků: národně obrozenecké iniciativy minulých nelze křísit a pseudoobrozenectví současných není ničím jiným než karikaturou strnulosti.

Pavel Herot si dává na excesy bedlivý pozor, a tak je i jako schranitel lokálních kulturních tradic věrohodný a přijatelný. V centralizujícím se (před)globalizovaném planetárním potenciálu Inteligentního Života je to dost a žádných novoobrozeneckých mašliček pro historii netřeba.

V Rovnosti z 12. července 2000 se Herot vyzpovídal Simoně Stejskalové: "Dokáži si živě představit obličeje a příběhy dávných předků. Tento kout naší země mne naplňuje inspirací i hladem po dalším odkrývání dávných nezjištěných skutečností, stejně jako mne věční géniové Březina, Deml, Zahradníček, Kosmák, Tichý i milovaný Josef Florian mnohokrát obdarovali drahokamy svého ducha. Žijí ve mně a tam někde mají vždy pečlivě prostřený stůl." Jak napsal jiný vykladač Herotovy sebereflexe, Herot je umělcem svým životem.

Osobitého bohéma z Vysočiny (Jan Trojan) si veřejnost zapamatovala jako představitele komediálních rolí a zdá se, že Herot komediantství přijal jako nejvlastnější obraz rozpolcenosti své role ve světě rozpolceném rozporem mezi předurčeností druhu a vysněným ideálem nesmrtelnosti druhu. Povšimněme si, že Josefa Tomana nazval "komediant" apokalyptickým vizionářem a vlastní báseň Možná to víme ze sbírky Evangelium zázraku zakončil výmluvným: proč zůstali jsme stát / mlčky osamoceni / sami před sebou // Proč bojíme se někdy / probudit do bílého rána.

Jestliže Jan Trojan, s trochou nadsázky Herotův životopisec, vyzdvihuje v umělcově poezii mystiku orámovanou křesťanským výkladem světa, Luboši Matouškovi, který Herota požádal o rozhovor u příležitosti umělcových nekulatin (32), se Herot svěřil: "Malovat náboženské motivy mě uklidňuje. Je to jakési moje poděkování za to, že můžu malovat, že žiju, že existuju."

Když psal Herot pro Horácké noviny stať o Josefu Ladovi, v charakteristice Lady poznáme samu osobnost pisatele: "Nemoc, starosti i příležitostné rány osudu snášel se stoickým klidem bez nářků a proklínání. Přijímal je z rukou Božích s odevzdaností věřícího křesťana s tím, že jsou křížkem od Boha."

Jiří Neduha vyzdvihl Pavla Herota v roce 1995 jako dalšího z těch jihomoravských umělců, kteří se prosazují za hranicemi rodného kraje, a vskutku: dnes už znají Herotovy kombinované techniky a koláže nejen v Třebíči, Moravských Budějovicích a ve Znojmě, ale také v Praze. Básně martínkovského prokletého básníka už uvedl Český rozhlas 2 – stanice Praha. Nazdáváme se ovšem, že počátek století počítá Herota za svého už v kontextu všeho českého básnického živlu díky publikačním průnikům internetovým. Jde zejména o Herotovu osobitou přítomnost v útvaru Litterate 28,086 a řekněme bez okolků: Patří k nejvýmluvnějším znamením stránky http://v-art.envision.cz, že tvořivost samouka undergroundového svérázu se v ní uplatnila od samého začátku a ve všech subprojektech: v almanachu ADIEU 2000, kompozici ZONTY (zde jde o almanachy ZONTY 2001 a ZONTY 2002 a paralelní i nadčasovou ZONTY-edici a ZONTY-galerii), edici ZVUČENÍ (její elektronické mutaci) a ne naposledy ve všech sedmi číslech revue Chůdové kořeny.

Tak přebohatou autorskou účastí se právě Herot, umělec z kruhů neakademických, řadí k těm publikujícím, kteří pohyb vší sociálně organizované hmoty symbolizují, stejně jako jej Litterate 28,086 reflektuje, jenomže o trochu více / o větší hloubku poznání / Hlasitěji, podtrženo úryvkem z Herotovy básně, neobyčejně příznačně nazvané Neviditelní.

MVČ


Tvorba

Umělci historické oblasti prácheňské a jejich hosté na planetární digitální scéně