Eli Urbanová

Básnířka a spisovatelka Eli Urbanová (pův. jm. Eliška Vrzáková) se narodila 8. 2. 1922 v Čáslavi v Čechách, absolvovala učitelský ústav v rodišti a věnovala se pedagogické činnosti v oboru hudby a v oboru citové výchovy, v němž působila i teoreticky. (Besedy s dětmi vyd. 1975, 2. vyd. 1984). Jako studentka vydala sbírku básní v češtině Zrcadlo (Čáslav 1941, pseudonym Eliška Doubravská). Po příchodu do Prahy se začala zabývat esperantem a vynikla v něm především jako básnířka. Stala se členkou mezinárodní Akademio de Esperanto. Je členkou české Obce spisovatelů a mezinárodní spisovatelské organizace EVA. Je uvedena v renomovaném britském vydání Who is Who (1994). Z básnických sbírek v esperantu uveďme Nur tri kolorojn (Jen tři barvy), vyd. La Laguna 1960, El subaj fontoj (Ze spodních pramenů), Praha 1981, Verso jak larmo (Verš a slza), Saarbrücken 1986 a Vino, viroj jak kanto (Víno, muži a zpěv), Chapeco v Brazílii, 1996. Značnou pozornost si získal její autobiografický román Hetajro dancas (Hetéra tančí), vyd. 1995 v Chapeco v Brazílii. Tento román napsala autorka současně v české verzi. Urbanová soustředila kolem sebe skupinu pražských beletristů, kteří tvoří jak česky, tak v esperantu a opírají se o zkušenosti Pražské lingvistické školy, která vědecky zdůvodnila diferencovaný, často opačný, specifický způsob výběru slov se zřetelem na odlišný funkční styl obecný, odborný nebo umělecký. Mistrné ovládání slovního výběru je charakteristické také pro živoucí autorský jazyk Urbanové.

JM


Tvorba

Umělci historické oblasti prácheňské a jejich hosté na planetární digitální scéně