Emma Jarošová, narozená 21. května 1911, si zvolila pseudonym podle své rodné jihočeské vesnice
Jarošov nad Nežárkou. V mládí byla sokolskou závodnicí, náčelnicí, osvětovou činovnicí.
Úspěšná byla i v žurnalistice. Uměleckou inspiraci našla v lidovém umění,
ve studiu etnografie, tradic, zvyků, folkloru a dějin paličkované krajky.
Za II. světové války vzkřísila na Žambersku podorlický kroj. Národní uvědomění posilovala svými vlasteneckými přednáškami i perem – reportážemi v týdeníku Orlický kraj a Ozvěny. Přednášela i v pražském rozhlase.
Po únoru 1948 byla šikanována pro emigraci manžela a bratrů. (Ti se po prozrazení činnosti v odboji útěkem zachránili před komunistickým vězením.) V říjnu 1968 emigrovala přes rakouské uprchlické tábory do Kanady. V krajanském kulturním životě zaujímá význačné postavení svou vytrvalou jedinečnou činností vlasteneckou, žurnalistickou a literární. Je členkou všech krajanských spolků i Klubu etnických žurnalistů a spisovatelů. Ze své bohaté sbírky starožitných krojů aranžuje příležitostné výstavy a tím kanadské veřejnosti prezentuje krásu českého lidového umění.
Na sjezdech SVU, v pobočkách v Bostonu, Montrealu, v Ottawě i ve Frankfurtu v katolickém sboru šířila slávu staré vlasti slovem i obrazem a přednáškami Půvab a historie paličkovaných krajek.
V celém západním čsl. světě je uznávána jako jedinečná národopisná fejetonistka. Mezi nejpozoruhodnější z jejích děl patří studie z oblasti staročeských zvyků a obyčejů Paměti jihočeského sedláka a selky. Vycházely na pokračování v texasském měsíčníku Hospodář, stejně jako její cestopisy Sedmnácti státy Ameriky a Vancouver mezi horami a mořem. Jiné kratší prózy uveřejňovaly kanadské a americké krajanské noviny. Knihy Mezi starou a novou vlastí, Dům u dvou skotíků a Orlické podhůří v deníku žurnalistky vydalo nakladatelství Hlas v New Yorku. Jejím vrcholně literárněhistorickým dílem je trilogie Vichřice Hněvu.
Za II. světové války vzkřísila na Žambersku podorlický kroj. Národní uvědomění posilovala svými vlasteneckými přednáškami i perem – reportážemi v týdeníku Orlický kraj a Ozvěny. Přednášela i v pražském rozhlase.
Po únoru 1948 byla šikanována pro emigraci manžela a bratrů. (Ti se po prozrazení činnosti v odboji útěkem zachránili před komunistickým vězením.) V říjnu 1968 emigrovala přes rakouské uprchlické tábory do Kanady. V krajanském kulturním životě zaujímá význačné postavení svou vytrvalou jedinečnou činností vlasteneckou, žurnalistickou a literární. Je členkou všech krajanských spolků i Klubu etnických žurnalistů a spisovatelů. Ze své bohaté sbírky starožitných krojů aranžuje příležitostné výstavy a tím kanadské veřejnosti prezentuje krásu českého lidového umění.
Na sjezdech SVU, v pobočkách v Bostonu, Montrealu, v Ottawě i ve Frankfurtu v katolickém sboru šířila slávu staré vlasti slovem i obrazem a přednáškami Půvab a historie paličkovaných krajek.
V celém západním čsl. světě je uznávána jako jedinečná národopisná fejetonistka. Mezi nejpozoruhodnější z jejích děl patří studie z oblasti staročeských zvyků a obyčejů Paměti jihočeského sedláka a selky. Vycházely na pokračování v texasském měsíčníku Hospodář, stejně jako její cestopisy Sedmnácti státy Ameriky a Vancouver mezi horami a mořem. Jiné kratší prózy uveřejňovaly kanadské a americké krajanské noviny. Knihy Mezi starou a novou vlastí, Dům u dvou skotíků a Orlické podhůří v deníku žurnalistky vydalo nakladatelství Hlas v New Yorku. Jejím vrcholně literárněhistorickým dílem je trilogie Vichřice Hněvu.
Aa
