"Vlak letí prostorem, pták také, kam já asi letím? Vlak mě unáší jedním směrem, konec konců jsem do toho vlaku usedl. Jenže vlak je tou aktivitou, unáší mě, já jsem pasivitou, jsem unášen. Ale jen fyzicky, duchovně jsem úplně někde jinde..." (B. Jirásek: Osud na dlani)
   Duchovní přítomnost Bohumila Jiráska v české literatuře má ukotvení tříhranné: pedagogické, umělecké a vědecké. Pomyslná cesta vlakem do Plzně, kde roku 1965 vystoupil Bohumil Jirásek natrvalo, vedla přes Prahu a Karlovy Vary. Všude se uplatnil jako vysokoškolský pedagog: v Praze na katedře slavistiky a bohemistiky Vysoké školy ruského jazyka a literatury, v Karlových Varech na Pedagogickém institutu. V Plzni působil přes tři desetiletí na Pedagogické fakultě jako literární historik.
   Rodným krajem Bohumila Jiráska je Rakovnicko: narodil se 15. ledna 1931 v Pavlíčkově. Jako dvacetiletý úspěšně ukončil gymnazijní studia v Rakovníku a v letech 1951 - 1956 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Z jeho publikačních počinů patří k nejnosnějším monografie Ladislava Stehlíka, kterou vydalo nakladatelství Československý spisovatel v Praze (1985). Plzeňskému kulturnímu prostředí je známo dvanáct Jiráskových fejetonů v Kalendáři plzeňském (1998) a prozaický titul Loučení po západu slunce (1987). Příznivci literární historie znají Jiráskovy Souboje s Apollónem (1998) i spoluautorsky napsaný Literární život v Plzni v letech 1918 - 1948 (1981). V roce 2001 vychází elektronicky výběr autorových Plzeňských fejetonů.
   Bohumil Jirásek je členem Obce spisovatelů.
   V letech 2000 - 2002 byl členem-sympatizantem Občanského sdružení V-Art (viz stanovy sdružení). Členem kolegia byl do 10. října 2003.

(r)