11. května 1930 v Praze narozená Eva Kantůrková, dívčím příjmením Sílová, je z rodiny, pro niž jsou novinařina a spisovatelství už identifikačním znamením. Signatářka Charty 77 (1985 též mluvčí) patřila k zakládajícím členům Občanského fóra, politicky se zasadila o nové společenské ovzduší také jako členka předsednictva ČNR. V roce 1994 se stala předsedkyní Obce spisovatelů. Organizační předpoklady prokázala už při a po vysokoškolských studiích (1956 - 1958 tajemnicí ČSM na Strojní fakultě ČVUT; 1956 dokončila studium historie a filozofie na FF UK).
   Tvorba Evy Kantůrkové se setkala s výrazným společenským ohlasem a uznáním. Na filmové plátno či na televizní obrazovku byla převedena díla Smuteční slavnost (1968), Člověk v závěsu (1992), Přítelkyně z domu smutku (1992), Svědectví o smrti Pavla Wonky (1991), Hospoda U tří nevěst... Sirového film Smuteční slavnost byl uveden do kin až v roce 1990 a byl oceněn hlavní cenou na festivalu v Montrealu. V Cannes měl skvělou odezvu seriál Přítelkyně z domu smutku.
   Spisovatelka z povolání Eva Kantůrková, členka českého PEN klubu, poprvé knižně publikovala povídkovou sbírkou Jen si tak maličko povyskočit (1966). Z její bohaté tvorby dále jmenujme romány Po potopě (1969), Černá hvězda (1982 v Kolíně nad Rýnem), Jan Hus (1991) a Pán věže (1992).

(r)