|
11. května 1930 v Praze narozená Eva Kantůrková, dívčím příjmením Sílová, je z rodiny,
pro niž jsou novinařina a spisovatelství už identifikačním znamením. Signatářka
Charty 77 (1985 též mluvčí) patřila k zakládajícím členům Občanského fóra,
politicky se zasadila o nové společenské ovzduší také jako členka předsednictva ČNR.
V roce 1994 se stala předsedkyní Obce spisovatelů. Organizační předpoklady prokázala
už při a po vysokoškolských studiích (1956 - 1958 tajemnicí ČSM na Strojní fakultě
ČVUT; 1956 dokončila studium historie a filozofie na FF UK).
Tvorba Evy Kantůrkové se setkala s výrazným společenským ohlasem
a uznáním. Na filmové plátno či na televizní obrazovku byla převedena díla
Smuteční slavnost (1968), Člověk v závěsu (1992), Přítelkyně z domu
smutku (1992), Svědectví o smrti Pavla Wonky (1991), Hospoda U tří
nevěst... Sirového film Smuteční slavnost byl uveden do kin až v roce 1990
a byl oceněn hlavní cenou na festivalu v Montrealu. V Cannes měl skvělou
odezvu seriál Přítelkyně z domu smutku.
Spisovatelka z povolání Eva Kantůrková, členka českého PEN klubu, poprvé
knižně publikovala povídkovou sbírkou Jen si tak maličko povyskočit (1966).
Z její bohaté tvorby dále jmenujme romány Po potopě (1969), Černá hvězda
(1982 v Kolíně nad Rýnem), Jan Hus (1991) a Pán věže (1992).
(r) |