Domovem je literární historik a kritik, novinář, esejista a editor Antonín Kratochvil
v německém Mnichově, rodné Brno (* 31. srpna 1924) mu dalo poznat
poúnorové persekuce se všemi důsledky: Kratochvil byl vyloučen z FF MU
a v roce 1952 opustil republiku. V Mnichově dokončil studia, a protože
ne bez redaktorské erudice (1948 - 1952 redaktorem brněnské Lidové obrody), záhy se
uplatnil jako korespondent rozhlasové stanice Hlas Ameriky. Nato spojil své vědecké
a novinářské aktivity s RSE.
Je historickou zásluhou Antonína Kratochvila, syna univ. prof. Josefa Kratochvila, že z kontextu české literatury z doby tzv. studené války nezmizela jména českých exilových autorů ani jména státní mocí pronásledovaných spisovatelů v republice žijících. Již v padesátých letech vydaná antologie Peníz exulantův (Mnichov 1956) měla značný morální a politický význam. Kratochvil však nejen psal, ale také organizoval – hned v roce 1952 založil (a také redigoval) první edici české exilové literatury Lucernička existující do roku 1962. Druhým takovým počinem Antonína Kratochvila byla edice Kamenný erb (1956 - 1964). V Římě vydané práce Bibliografie krásné české literatury v exilu 1948 - 1967 (1968) a Básníci ve stínu šibenice (1970) dotvrdily autorův nenahraditelný přínos české literární vědě, umocněný trojdílnou komentovanou edicí dokumentů o politické perzekuci v Československu Žaluji (Haarlem 1973 - 1977; Praha 1990).
Po listopadu 1989 přinesl Antonín Kratochvil, píšící též v jazyce německém, nové teoretické podněty univerzitnímu prostředí města Plzně.
Je historickou zásluhou Antonína Kratochvila, syna univ. prof. Josefa Kratochvila, že z kontextu české literatury z doby tzv. studené války nezmizela jména českých exilových autorů ani jména státní mocí pronásledovaných spisovatelů v republice žijících. Již v padesátých letech vydaná antologie Peníz exulantův (Mnichov 1956) měla značný morální a politický význam. Kratochvil však nejen psal, ale také organizoval – hned v roce 1952 založil (a také redigoval) první edici české exilové literatury Lucernička existující do roku 1962. Druhým takovým počinem Antonína Kratochvila byla edice Kamenný erb (1956 - 1964). V Římě vydané práce Bibliografie krásné české literatury v exilu 1948 - 1967 (1968) a Básníci ve stínu šibenice (1970) dotvrdily autorův nenahraditelný přínos české literární vědě, umocněný trojdílnou komentovanou edicí dokumentů o politické perzekuci v Československu Žaluji (Haarlem 1973 - 1977; Praha 1990).
Po listopadu 1989 přinesl Antonín Kratochvil, píšící též v jazyce německém, nové teoretické podněty univerzitnímu prostředí města Plzně.
(r)
