Benešov u Černovic a Kamenice nad Lipou jsou místy, kde prožila dětství literárně plodná a mezi čtenáři přeúspěšná Helena Longinová, jindřichohradecká rodačka (* 3. ledna 1930). Když devatenáctiletá složila maturitní zkoušku na gymnáziu v rodném městě, natrvalo přesídlila do Prahy. Po promoci na FF UK (1955), kde studovala obor germanistika - čeština, přijala místo profesorky němčiny na pražské Jazykové škole. Působila zde plných třiatřicet let!
   Pro curriculum vitae Heleny Longinové (v mládí též ochotnické herečky) je příznačné, že na literární scénu vstoupila až ve zralém věku, v neobvyklých jednapadesáti letech: časopisecký debut zveřejnil ženský týdeník Vlasta. Na debut knižní vzpomíná Longinová takto: "na mé tvorbě [...] je určitě nejzajímavější skutečnost, že můj první román vyšel v Československém spisovateli v roce, kdy mi bylo rovných padesát sedm let. Není to obvyklé, ale stalo se to. Od toho dne (klep klep klep) mi vyšlo všechno, co jsem napsala a poslala do nějaké redakce. Můj vlastní osud číhal ukryt za rohem a čekal, kdy konečně doklopýtám na konečnou. Pak na mne vyskočil a já, zahlcena štěstím, jsem se stala spisovatelkou." (z dopisu OS V-ART ze dne 25. 4. 2000) Šlo tehdy o román Proč umírá sánská koza (1987) a Československý spisovatel po něm vydal ještě dva: Křehké jistoty (1989) a Koncert pod kaštany (1990).
   Helena Longinová je kmenovou autorkou nakladatelství Ivo Železný. Kupříkladu v roce 1994 zde vyšlo osm spisovatelčiných románů, o rok později tři. V třínulovém roce uvedlo na knižní trh nakladatelství Petra romány Rostou v Austrálii morušeSladká chuť hořkého medu. Petra vydává Longinové romány od roku 1997. Četné jsou rozhlasové adaptace próz Heleny Longinové, píšící ovšem i divadelní a rozhlasové hry. Z nich jmenujme Robertovi s láskou (1990) a Dvanáct ořechových dortů (1991).

(r)