První dalekou cestu absolvoval Lubomír Martínek (* 9. května 1954) v prvním roce života: z rodných Českých Budějovic do hlavního města, kam se přestěhovala ovdovělá matka. Daleké cesty a cesty hledání roubí spisovatelův život provždy. Po maturitě na strojní průmyslovce (1974) pracoval Martínek mimo jiné jako kulisák v Divadle Na zábradlí, a když emigroval do Francie (1979), univerzita života ho přivedla ke spisovatelskému řemeslu na stránkách pařížských periodik Svědectví, Revue K, Les nouveaux cahiers de l'Est, bratislavského Fragmentu K, Literárních novin aj.
   Lubomír Martínek je osobitým esejistou s přirozenou odvahou vzdorovat klišovitým nazřením a úlitbám potlesku. České vydavatelské společenství Martínkovi stále dluží, většina spisovatelských próz a esejů vyšla v zahraničí, v Paříži nejčastěji: Představení (1986), Linka č. 2 (1986 a 1992), Tipp-ex fluid & jiné idiotexty (1987), Persona non grata (1988 a 1993), Sine loco – sine anno (1990), Palubní nocturnal (1990), Errata (1990), Quiproquo (1991), Mys dobré beznaděje (1994), Nomad's Land (1994), Palimpsest (1996)...

(r)