Pocházím z Prahy, kde jsem se narodil 19. srpna 1946 a kde jsem vyrostl v učitelské
rodině. Z prarodičů jsem poznal jen babičku, ruskou exulantku z Dálného Východu,
též sólistku kyjevské opery. Jejího manžela, někdejšího vysokého důstojníka Bílé armády
a pak podplukovníka Čs. armády, sovětská tajná policie zatkla v Praze
11. května 1945; v koncentračním táboře prý spáchal sebevraždu. Po maturitě
jsem na pražské filozofii vystudoval ruštinu a historii, roku 1969 jsem obhájil
diplomovou práci o Borisu Pilňakovi, tvůrci ruské literární avantgardy; za tuto práci
jsem získal titul PhDr. Mezitím jsem strávil rok na studijní stáži v Sankt-Petěrburgu,
tehdejším Leningradě; pobytu jsem využil také k mnoha cestám po ruských i neruských
regionech bývalého SSSR. Na tzv. vojně jsem byl v ASD Dukla Liberec; to už jsem však byl
od podzimu 1969 aspirantem na filozofické fakultě v Olomouci, kde jsem se věnoval
ruské literatuře začátku 20. století a vedl i semináře: ještě jako
pedagogický zajíc. Pak jsem si našel zaměstnání v Praze a dlouho působil časopisecký
a poté nakladatelský redaktor: nejprve ve Státním pedagogickém nakladatelství, pak ve
Svazu českých spisovatelů, posléze v nakladatelství Odeon, kde jsem v letech
1978 - 1983 pracoval v redakci dvouměsíčníku Světová literatura a od
jara 1983 jako vedoucí redaktor v knižní redakci nakladatelství. Od druhé poloviny
sedmdesátých let jsem jednak hojně psal o ruské, české a zahraniční literatuře
do denního tisku a odborných periodik, jednak jsem se specializoval na žánr knižního
komentáře neboli doslovu. Od ledna 1990 jsem dalších devět let strávil v Ústavu
pro českou literaturu Akademie věd ČR, kde jsem se věnoval bohemistickým studiím,
lexikografické práci a soustavně rovněž literárním kritikám (psaným zejména pro Tvar).
Zároveň jsem v letech 1990 - 1992 externě přednášel moderní ruskou literaturu na FF UK,
v letech 1994 - 200 jsem působil na Fakultě sociálních věd UK (bohemistika, kultura
a média), od 1998 též na Vyšší odborné škole tvůrčího psaní (nyní i na
Literární akademii). Od září 1999 přednáším českou literaturu 20. století na
Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni; tč. jsem také předsedou
Literární rady Ministerstva kultury ČR, členem redakčního kruhu Tvaru atp.
Debutoval jsem během vysokoškolských studií v slovenském odborném měsíčníku Ruštinář: nejprve článkem o moskevských klášterech, poté statí o spisovateli a mysliteli Dmitriji Merežkovském. Knižní komentáře, zejména k novinkám ruské literatury (Ajtmanov, Okudžava, Rasputin, Šuškin, Trifonov aj.), jsem shromáždil do souboru Odpovědnost tvorby; jeho náklad však byl zničen a kniha vyšla v Mladé frontě až roku 1983 ve zkráceném znění. Analogický soubor knižních esejů o klasicích ruské prózy (Gogol, Čechov, Bunin, Pasternak, Nabokov, Babel atd.) s názvem Literární siluety už po roce 1989 v Melantrichu nevyšel a zůstal v rukopise. Poté se těžiště mé práce přesunulo do bohemistiky. Spolu s Annou Stejskalovou jsem připravil příručku Český jazyk a literatura (1992), v níž jsem zpracoval kapitoly o našem písemnictví v 19. a 20. století, poté mi v Českých Budějovicích vyšla podobná učební pomůcka Nová česká literatura I. (1990 - 1995), pak jsem vlastním nákladem a pod názvem Literární kritiky. Bohemica (1997) vydal soubor kritických reflexí nové české prózy a poezie, publikovaných v Tvaru v letech 1994 - 1997, který se dočkal již desítky vlídných recenzí. Shrnutím mé kulturní publicistiky jsou tisky Literární sloupky 1997 (1998) a Literární čtvrtky - Literární sloupky (2000; publicistika ze Svobodného slova a Práva lidu z let 1990 - 1991). V rukopise je výběr z mých bohemistických studií s názvem Problémy a příběhy (Komenský, Kisch, Durych, Hostovský, V. Černý, Hrabal apod.). Vážím si též svého podílu na lexikografických titulech Slovník ruských spisovatelů do roku 1917 (1977), Slovník světových literárních děl (1988), Encyklopedický slovník (1993; zde též filmová hesla), Slovník českých spisovatelů od roku 1945 (1995, 1998) a Slovník českých spisovatelů (2000). Napsal jsem víc než sto knižních doslovů, zprvu k dílům ruské, pak převážně české literatury; ve sbornících a almanaších (včetně zahraničí) jsem zvláště v devadesátých letech uveřejnil přes čtyřicet vědeckých statí, věnoval jsem se i editorské práci (eseje Jana Zábrany, prózy A. P. Čechova a I. A. Bunina, paměti A. C. Nora). během čtvrtstoletí jsem otiskl rovněž nejméně tisíc úvah, kritik, recenzí, sloupků, poznámek, glos a medailonů.
Debutoval jsem během vysokoškolských studií v slovenském odborném měsíčníku Ruštinář: nejprve článkem o moskevských klášterech, poté statí o spisovateli a mysliteli Dmitriji Merežkovském. Knižní komentáře, zejména k novinkám ruské literatury (Ajtmanov, Okudžava, Rasputin, Šuškin, Trifonov aj.), jsem shromáždil do souboru Odpovědnost tvorby; jeho náklad však byl zničen a kniha vyšla v Mladé frontě až roku 1983 ve zkráceném znění. Analogický soubor knižních esejů o klasicích ruské prózy (Gogol, Čechov, Bunin, Pasternak, Nabokov, Babel atd.) s názvem Literární siluety už po roce 1989 v Melantrichu nevyšel a zůstal v rukopise. Poté se těžiště mé práce přesunulo do bohemistiky. Spolu s Annou Stejskalovou jsem připravil příručku Český jazyk a literatura (1992), v níž jsem zpracoval kapitoly o našem písemnictví v 19. a 20. století, poté mi v Českých Budějovicích vyšla podobná učební pomůcka Nová česká literatura I. (1990 - 1995), pak jsem vlastním nákladem a pod názvem Literární kritiky. Bohemica (1997) vydal soubor kritických reflexí nové české prózy a poezie, publikovaných v Tvaru v letech 1994 - 1997, který se dočkal již desítky vlídných recenzí. Shrnutím mé kulturní publicistiky jsou tisky Literární sloupky 1997 (1998) a Literární čtvrtky - Literární sloupky (2000; publicistika ze Svobodného slova a Práva lidu z let 1990 - 1991). V rukopise je výběr z mých bohemistických studií s názvem Problémy a příběhy (Komenský, Kisch, Durych, Hostovský, V. Černý, Hrabal apod.). Vážím si též svého podílu na lexikografických titulech Slovník ruských spisovatelů do roku 1917 (1977), Slovník světových literárních děl (1988), Encyklopedický slovník (1993; zde též filmová hesla), Slovník českých spisovatelů od roku 1945 (1995, 1998) a Slovník českých spisovatelů (2000). Napsal jsem víc než sto knižních doslovů, zprvu k dílům ruské, pak převážně české literatury; ve sbornících a almanaších (včetně zahraničí) jsem zvláště v devadesátých letech uveřejnil přes čtyřicet vědeckých statí, věnoval jsem se i editorské práci (eseje Jana Zábrany, prózy A. P. Čechova a I. A. Bunina, paměti A. C. Nora). během čtvrtstoletí jsem otiskl rovněž nejméně tisíc úvah, kritik, recenzí, sloupků, poznámek, glos a medailonů.
VN
