|
František Skorunka se narodil v době, kdy Evropu pustošila druhá světová válka
(16. listopadu 1944 v Brlohu u Českého Krumlova) a dětství
a rané mládí prožil v atmosféře války studené. Jeho tvorba dobu neobešla
a samy názvy jednotlivých próz křtilo autorovo vyhraněné sociální cítění.
Skorunka vstoupil do literatury povídkovou sbírkou Chuť žít (1975)
a v rychlém sledu přidal román Údolí věčných návratů (1976).
Románem Hlas velikého chóru (1982) zbytněla Šumava jako místo literárních
lidských dramat.
Z další spisovatelovy tvorby: Já, tvůj bližní (1979),
Bezpečné místo (1986), Krátké spojení (1987)
a Pověsti Táborska (1991). Pro dětské čtenáře napsal Skorunka pohádku
Pojď si hrát, měsíci (1991).
František Skorunka získal vysokoškolské vzdělání na českobudějovické
Pedagogické fakultě (1967, rigorózní zkouška 1984) a do universitního prostředí
jihočeského vzdělávacího centra se vrátil v roce 1981 jako odborný asistent
na katedře české literatury PF Jihočeské univerzity. Je autorem skript
Světová literatura. Od nejstarších dob po baroko (1992).
V roce 1982 odvysílala brněnská redakce Československé televize
Skorunkovu televizní hru Neviditelné nebezpečí. Spisovatelovu publicistickou
a povídkovou tvorbu přinesla periodika Tvorba, Kmen,
Rudé právo, Mladý svět, Literární měsíčník,
Vlasta, Jihočeská pravda, Mateřídouška,
Ohníček a mnohá jiná.
(r) |