František Skorunka se narodil v době, kdy Evropu pustošila druhá světová válka (16. listopadu 1944 v Brlohu u Českého Krumlova) a dětství a rané mládí prožil v atmosféře války studené. Jeho tvorba dobu neobešla a samy názvy jednotlivých próz křtilo autorovo vyhraněné sociální cítění. Skorunka vstoupil do literatury povídkovou sbírkou Chuť žít (1975) a v rychlém sledu přidal román Údolí věčných návratů (1976). Románem Hlas velikého chóru (1982) zbytněla Šumava jako místo literárních lidských dramat.
   Z další spisovatelovy tvorby: Já, tvůj bližní (1979), Bezpečné místo (1986), Krátké spojení (1987) a Pověsti Táborska (1991). Pro dětské čtenáře napsal Skorunka pohádku Pojď si hrát, měsíci (1991).
   František Skorunka získal vysokoškolské vzdělání na českobudějovické Pedagogické fakultě (1967, rigorózní zkouška 1984) a do universitního prostředí jihočeského vzdělávacího centra se vrátil v roce 1981 jako odborný asistent na katedře české literatury PF Jihočeské univerzity. Je autorem skript Světová literatura. Od nejstarších dob po baroko (1992).
   V roce 1982 odvysílala brněnská redakce Československé televize Skorunkovu televizní hru Neviditelné nebezpečí. Spisovatelovu publicistickou a povídkovou tvorbu přinesla periodika Tvorba, Kmen, Rudé právo, Mladý svět, Literární měsíčník, Vlasta, Jihočeská pravda, Mateřídouška, Ohníček a mnohá jiná.

(r)