|
Básník-světoběžník snad z předurčení: narodil se v italském
Monfalcone. K poezii přiveden poezií cest. Poznav jazyky
národů, píše v jazyce esperanto. (Pravdaže též česky.)
Přítel a spolupracovník básníka Jiřího Karena a herečky
Evy Seemannové.
Heslovitost úvodu vyváží Vidmanovo vyzvání:
"Handicapován od narození poznal jsem sílu
básnického slova, které mi pomáhalo překonat všechny překážky
a potíže. Báseň vzniká z jasu nebo z bolesti.
V každém verši je kus našeho já.
Život je velká zodpovědnost. Pociťuji ostych,
když mám vyjadřovat velká životní témata. Cítím nedokonalost
svého vyjadřování. A přece se vždy znova pokouším najít
nové odstíny v tónech a barvách slov, podoben tak
bratrům hudebníkům a malířům.
Pod přetlakem radosti a bolu píši poselství.
A myslím na ty malé. Mé krédo je tvořit ze života pro život."
Vidmanovy básnické sbírky, povětšinou
bibliofilie, tiskli nákladem autora kladenský Josef Cipra
(Moře – 1972, Miska rýže – 1974, Vteřiny
slunečních hodin – 1975) a ostravský Leopold Čada
(Čím se líčíte, Ičiki – 1979, Pod horou Fudži – 1980).
Tiskem vyšly i básně recitované v říjnu 1977
v pražské Viole.
Zatímco v devadesátých letech vydanou sbírku
Vyhlížení k domovu (1992) ilustrovala Olga Stárková,
předchozí tituly výtvarně doprovodil Vladimír Koukl, jeden
i Cyril Bouda (Vteřiny slunečních hodin).
Zvláštní kapitolou Vidmanova uměleckého působení
jsou adaptace pro představení jednoho herce. V řadě českých
měst je uvedla dnes již zesnulá Eva Seemannová. V jejím
podání se líbily především pořady Sama mezi všemi,
Půlstoletí pod šminkou, Já, Eliška Přemyslovna,
královna česká a Já, Alžběta Rejčka, někdy
královna česká.
Básník Čestmír Vidman je členem Obce spisovatelů,
Spolku českých bibliofilů a Českého esperantského svazu. Na
pouť plodným životem se vydal 31. října 1921.
(r) |