|
Alena Vrbová se narodila 3. října 1919 ve Starém Plzenci u Plzně. V roce 1938
absolvovala dívčí reálné gymnázium v Plzni a po dva další roky studovala
literární historii na Filozofické fakultě v Praze. Za války byla zaměstnána
v České akademii věd, později jako nemocniční ošetřovatelka. V letech 1945 - 1946
dostudovala Vrbová Filozofickou fakultu a pokračovala studiem na Lékařské fakultě
Univerzity Karlovy. Od roku 1951 pracovala jako lékařka neuroložka a později (1964 -
1977) jako primářka lázeňské léčebny v Mariánských Lázních. Dnes žije v Praze.
Alena Vrbová přispívala od roku 1935 do časopisů a novin, zejména do
Studentského časopisu, Mladé kultury, Nového
života, Literárních novin, Květů, Literárního
měsíčníku, a do antologií Práce zpívá (1949), Vzhůru do
vesmíru (1960), Sborový zpěv (1975) aj. Publikovala eseje
a literárně-historické studie o B. Benešové, O. Březinovi,
R. Jesenské, F. Šrámkovi, A. Jiráskovi, J. W. Goethovi,
T. Mannovi a J. Vodákovi.
Jako dvanáctiletá překvapila čtenáře pohádkou Matička země (1931),
již publikovala pod jménem Alenka Vrbová. Pohádka byla vydána znovu o šedesát let
později (1991) pod názvem Maminka země. Nedávné osmdesátiny oslavila umělkyně
kantátou Fontána di Trevi, vydanou nakladatelstvím Tyché-Verlag v Zurichu
v roce 1999 a medailí Franze Kafky.
Charakteristickými motivy Vrbové básnické tvorby konce šedesátých let
jsou erotika, cestovní zážitky a lékařské povolání: Milostná (1968),
Antigony (1969). Pro poezii sedmdesátých let je příznačné životní bilancování:
Blýskání na časy (1974), Odkud přichází hudba (1976).
V prózách se Vrbová zaměřuje na mezilidské vztahy. Z lázeňského
prostředí pochází rozsáhlá novela Znova v Monte Rose (1971). Láska
a morální rozpory jsou náměty románů Benátská (1975), Odlet do Madrásu
(1978) a Indiánské léto (1986), objevují se však i v povídkových
sbírkách přelomu sedmdesátých a osmdesátých let: Všechny krásy světa (1979)
a Až na západní hranici (1981). V historické próze V erbu lvice
(1977) se spisovatelka zaměřuje na život lidové lékařky Zdislavy z Lemberka,
v próze Když kohout dozpíval (1981), jež je prvním dílem trilogie, zase na
osudy rodiny Kryštofa Haranta za třicetileté války. Druhým dílem trilogie je historický
román Pod kardinálskou pečetí (1983) a třetím Rašení (1985). Historické
náměty jsou charakteristické také pro spisovatelčinu tvorbu devadesátých let:
Anna Lemberková sudička (1992) a Příběh třikrát vražděného rodu Vršovců
(1995).
Román V erbu lvice byl v roce 1994 zfilmován režisérem
a scenáristou L. Rážou. Memoriál sv. Zdislavy ve vatikánském archivu je
zakončen autorčinou literární a lékařskou statí (1995).
Alena Vrbová se účastnila též sborníků Melodie (1991),
Milostné mosty (1992) a Krajina v nás (1993) vydaných
plzeňským Střediskem západočeských spisovatelů.
Nejnovější prózu nazvala autorka Lásky nebeské a vydalo ji
nakladatelství Erika. K vydání je připravena novela Měsíc nad Černobylem.
Alena Vrbová je členkou Obce spisovatelů, Společnosti F. X. Šaldy
a jiných společenských a odborných organizací. Heslo Alena Vrbová uvádí řada
světových encyklopedií. Spisovatelčina tvorba výrazně reprezentuje humanistické tendence
české literatury druhé poloviny dvacátého století.
(r) |