František Všetička (* 25. dubna 1932) je literární teoretik a beletrista. Jeho teoretické myšlení formoval ve svých počátcích zapomínaný a nedoceňovaný anglista olomoucké univerzity Ladislav Cejp, po něm pak práce ruské formální školy (výbor z těchto prací vydal v roce 1971 pod názvem Kompozice prózy). Všetička se jako teoretik zabývá poetikou literárních děl, zejména jejich kompoziční výstavbou. Svůj zájem věnuje české literatuře v plném jejím rozsahu, od gotické poezie přes barokní lidové drama až po tvorbu současnou. Obdobně se zaměřuje na literaturu slovenskou, ruskou a polskou a na komparace mezi těmito literaturami a literaturou českou. Vydal dvanáct odborných publikací: Václav Říha (1964), Josef Štefan Kubín (1980), Kompoziciána (1986), Čtyři hlasy (1989), Komenský básník (1992), Stavba prózy (1992), Jakub Arbes (1993), Stavba básně (1994), Stavba dramatu (1996), Podoby prózy (1997), Dílna bratří Čapků (1999) a Dílna Miroslava Horníčka (1999). Vedle výše uvedeného sborníku redigoval Čtení o kompozici (1969). V poslední době se věnuje rovněž beletrii – ve Votobii vydal biografický román Před branami Omegy (1995) a knihu fejetonů Vnitřní vitráže (1996). Překládá také současné polské básníky, knižně vydal výbor z poezie Jana Pyszka Puklá pečeť polibku (1998).

FV