Prácheňské rezonance 2004

Michal Černík

Pomodlím tě

Vydal Prácheňský syndikát V-ART Horažďovice – Písek se sídlem v Myslívě jako sedmdesátý devátý titul Edice hostů ISSN 1802-7091. První vydání. Na Internet uvedeno 2. dubna 2009.

© Michal Černík

V-Art - Vision Of the 21st Century

OBSAH

Tajemství * Milenecké poučení * Propagace vlastní milostné poezie * Pěkně postaru *
Milenci * Galantní poezie * Kdybys byla zmrzlinou * Žoviální popěvek *
Přesvědčování * Koketerie * Nejkrásnější píseň * Zlomyslně * Pomodlím tě *
Hříšnost květin * Smyslná příroda * Andělská * Nejtajnější myšlenky * Svatořečení *
Varování * Úděl básníků * Důvěrné sdělení * Šantánová písnička * Popěvky o vínu *
Dárek * Erotické vteřiny * Pevný svár * Probouzení muže * Spojení *
Milostný obláček * To nejkrásnější to nejsmutnější * Nejstarší láska ženy * Vězení *
Červen * Básně věrné a nevěrné * Kde jsou ženy nejkrásnější * Co je láska *
Píseň * Letěla kachýnka letěla zvysoka * Až tiché ovečky * Tráva * Povzdechy *
Vzkazy * Toužení * Zlatý prsten * Nevymodlená láska * Nemilovaná *
Konec lásky * Jsi všude * Vánoční * Zamilované cesty * Modlení * Milostná řeka *
Host * Neúprosná báseň o duši * Těžká hlava * Štědrovečerní * Závěje *
Zimní milování * Rozškrtávání * Předzvěst * Příroda si žádá své * Dluhy lásky *
Prozrazování * Příchod * Na malých staničkách * Patříme sobě * Usínání *
Tak brzy ráno * Jsem tvůj dům * Ozvěna ženy * Milování * Vrcholení *
Nejteplejší těla * Milostná báseň o pravdě * Málem jsme se pohádali * Manželství *
Zbytečné otázky * Tolik let * Radost ze tvé radosti * Věčné téma * Milostná těla *
Smyslná báseň * Mužské verše * Milostný zákon * Jsi můj člověk * Banální večer *
Cosi jako naděje * Plné vědomí noci * Nádherná rovina porozumění * Co je to láska *
Rozečtený život * Historie lásky * Na dobrou noc * Obrana láskou * Malý dárek *
Pověry * Potřeba řeči * Klíč * Exil * Konec týdne * Malé radosti * Střed světa *
Přání * Spolu * Z lásky a vzdoru

Tajemství

Co to bylo v trávě?
On a ona Jedno tělo
zkoušeli si právě
Pak se rozpršelo

Milenecké poučení

Miláčku věř mi
mužové odcházejí dveřmi
a nebo vrátky
Klíčovou dírkou se vracejí zpátky

Propagace vlastní milostné poezie

Kdybys četla moje básně
bylo by ti s nimi krásně
bylo by ti se mnou krásně
bylo by mi s tebou krásně
až bych vstoupil údem básně
putoval bych ve tvých žilách
Věř mi s jiným bys to nezažila

Pěkně postaru

Naše doba moderní
o sobě si pěje ódy
Uteče pár tisíc dní
a doba vyjde z módy

Však lidé seskupení do párů
dál milovat se budou postaru
Ta nejčastější činnost člověka
bude provždy krásně pravěká

A žádná doba vážení
tohle nikdy nezmění!

Milenci

Tak seděli na palouku
přebírali nožky brouku

První druhou třetí čtvrtou
pátou našli utrhnutou

Povzdechli a den byl parný
Prach se zvedl z cementárny

A co bylo dál?
Popřejme jim na zítřek
čistý bílý hadříček

Galantní vyznání

Milá paní
vy jste krásná jako lhaní

Všechny vnady
oblékla jste do parády

Na ty vaše svody
vlastním hromosvody

Když se na mne zaňadří
už mi tělo nepatří

Svorně vzdychnem áách
Pohřbíme se v peřinách

Kdybys byla zmrzlinou

Kdybys byla zmrzlinou
nesl bych tě v kornoutku
a cestou tě ulizoval
jako pochoutku

Každou částí svého těla
na jazyku by ses rozpouštěla

Lízal bych tě ulizoval
dolů z tváře
má nejchutnější zmrzlino
od nejlepšího zmrzlináře!

Žoviální popěvek

U dvou slečen
já rád bývám svlečen
A ta první slečna
ta je neskutečná
A ta druhá slečna
ta je zase věčná.
Od večera do rána
my jsme trojka sehraná
A ta první slečna
ta je nebezpečná
A ta druhá slečna
ta je za vše vděčná.
Od večera do rána
my jsme trojka sehraná
Při čtení mých básní
celá noc nám krásní

Přesvědčování

Jestliže je váš stud denní záležitostí
pak vás ujišťuji slečno
že se váš stud večer postí
a v noci přejde v neskutečno

Udělte mi prosím
takovou pravomoc
a já vašim ňadrům vyhlásím
amnestii pro tuto noc

Koketerie

Pane
moje šaty jsou slušně vychované
proto se vašim rukám brání
při svlékání

Milá paní
i mé ruce mají vychování
Jen nevím co to s nimi udělá
až vaše šaty budou bez těla

Nejkrásnější píseň

Sténej a křič má paní
tu odvěkou píseň milování
Ze všech písní které znám
této nejraději naslouchám!

Zlomyslně

S tebou
můj milý
ubývá skutečnost
okamžik sílí

S tebou
má milá
přibývá skutečnost
ubývá síla

Pomodlím tě

Nechoď holka nechoď ven
chci být tebou unaven

Zavři dveře přivři víčka
hned se schoulím do slavíčka

Rozprostři se na postel
a tam se mi odestel

Pak na nebe těla tvého
padne nebe těla mého

Ať jsme sami Nejsme sami
Ty a já tu budou s námi

Pomodlím tě beze slova
A pak znova a pak znova

Tak si budem na posteli
povídati svými těly

Řeknem všechno co jsme chtěli

Hříšnost květin

Darované květy
způsobují erotické vzněty
Vůně ženám vzedme halenky
a pod ně vklouznou naše myšlenky

Smyslná příroda

Tomuhle se říká láska
když mě řeka chladně laská
tam kde jenom žena může
osahávat tělo muže

Tomuhle se říká láska
když o boty bláto mlaská
Ty zvuky jsou příliš lidské
smyslné a erotické

Andělská

Ptal jsem se
zda jsi viděla
aby se anděl svlékal
vysvlékal z naděla

Aby se svlékal
tak jako ty
když chci mít ruce
plné tvé nahoty

a šaty ach šaty
jako to peří naděla
na koberci
mrtvě leží bez těla

Nejtajnější myšlenky

Ženy?
Veřejně se přiznávám
vzrušuje mne na nich
moje představa

Každý muž
i ten velmi velmi vážený
nejčastěji myslí
na ženy

A já mám dlaně prázdné
jako podprsenka právě odložená
Na co asi myslí
mladá žena?

Ráda si hraje na dámu
však nebrání jí stud
uchopit plod banánu
jako mužský úd

Svatořečení

Do tvých očí se budu dívat
a ty do očí mých
až se naše těla spojí
pro jeden krásný hřích

Tak krásný hřích
který nás zdvíhá k životu
a jen on pak svatořečí
naši troufalou nahotu

Varování

Dámy dávejte si pozor na vodu
hlavně tu z louží
pod sukně se vám dívá zespodu
a ani oko nepřimhouří

Úděl básníků

Ženy vašich půvabů
se básník nezmocňuje fyzicky
ale jen slovem
zato navždycky

Milenci jsou ti ostatní
švarní statní a udatní
A tak buďte rády
že básníků je málo

neboť každá báseň je milování
které se neudálo

Důvěrné sdělení

Sděluji ti důvěrně
že je mi s tebou pěkně nevěrně

A také ti sděluji
že tě každý večer miluji

Velká škoda má milá
žes při tom nikdy nebyla

Šantánová písnička

Ze včerejška na dnešek
jsem prováděla prohřešek
nikdo neví co to bylo
v noci totiž řádně lilo
lilo lilo byla zima
nebyla to moje vina
že jsem dveře za večera
ani trochu nezavřela
a pak kdosi velmi tiše
do pokoje ke mně přišel
vyzkoušel si moje tělo
jakpak by mu neslušelo
vždyť je přesně formované
jenom pro vás milý pane
lilo lilo a mně bylo
slastně milo
až se ve mně rozednilo
neb se dělo co se dělá
jen klíčová dírka bděla
v pokojíku v podkroví
ale ta nic nepoví

Popěvek o vínu

Vínko vínečko bílé
tys miláček mojí milé
Když jsme spolu jen my tři
i noc se nám rozjitří

Víno, vínečko červené
tys mi bylo nevěrné
Vypila tě má milá
do dna s jiným vypila

Dárky

– Dám ti tělo
co mi dáš?
– Mám jen ptáčka
Tu ho máš

– To je klíček
k tělu mému,
bude patřit
tobě jedinému

Erotické vteřiny

Ach milá paní
vám věnuji tuhle sloku
pokud v poloze vertikální
najdu místo po vašem boku
***
Milá paní
bůh tě stvořil k milování
a ďábel obdařil tě neřestí
To všem mužům pro štěstí
***
Miláčku já vím
co by to chtělo
Mým rukám svěř
svoje tělo

A pak vprostřed těla
aby ses mi otevřela
***
Když přikryti jsme tmou
a jsme jedno tělo
ať pocítíme najednou
že se v nás rozednělo
***
Při milování se každá žena
nejkrásněji tváří
Její tvář je prozářena
milostnou svatozáří
***
Ženská ruka
zvyklá na oporu
i malé schlíplé
zvedá do pozoru
***
Věřím na zázraky
a vy ženy věřte taky
Milování přeci léčí
Však ho papež svatořečí
***
Když jsme byli ještě malí
s medvídky jsme líhávali
Teď však co jsme dospělí
známe pravdu postelí
***
Ženám je povoleno
nosit ňadra jako provokaci
což mužům ztěžuje soustředit se
na svou práci
***
Žena která ví
jak se mužům zvedá pohlaví
to je aranžérka erotiky
Provolávám: stokrát díky!
***
To je ten nejkrásnější okamžik
který v každém muži sílí
když ženským tělem stoupá výš a výš
a bydlí si v něm aspoň chvíli
***
Ach ty mé představy
nemají nikdy dost
Zaměstnávají mé pohlaví
Oč chudší je pak skutečnost!
***
Milenko moje země
jednou tě osouložím
Nic tu nezbyde ze mně
celý se do tebe vložím
***
S jakou radostí se děti
poddávají hře!
Tak jako lidé lásce
Ať v nás nevymře!

Pevný svár

Tělo k tělu těsně přilne
Jsou to chvilky krásně vilné
jsou to chvilky sváteční
V tobě schovám co mi ční
Trvá to jen minut pár
je to ale pevný svár

Probouzení muže

Umíš skvěle milá paní
probouzet mne k milování

a z mé duše vyhnat mračno
až uvěřím na zázračno

Když mi krásně říkáš už
probouzí se ve mně muž

Chci tě přijmout roztouženou
Buď mi buď mi – prostě ženou

Otevřu tě jako knížku
číst si budu roztouženě

od úst k ňadrům potom k bříšku
Tenhle příběh končí v ženě

Spojení

Spojovat slova – to je moje zaměstnání
spojovat těla – to je úděl milování
Musí to být pevné spojení
co nás v jedno tělo promění

Milostný obláček

Kdybych byl obláčkem miláčku
vznášela by ses na obláčku

Unášel by tě po nebesích
v zimě by zemi cukroval něžný sníh

V létě by každá kapka moje milá
lidi na čelo políbila

Ale že jsem jen lidskou bytostí
svým kouskem těla tě pohostím

a nebudeš se vznášet na bílém obláčku
můj miláčku

To nejkrásnější to nejsmutnější

Ach svlékat ženu do naha
to je slastná námaha
Žena dělá že se brání
ach šaty jsou přec na svlékání

Ach jak je smutné oblékání
když skončilo milování
Každý se sám obléká
a touha je zas daleká

Nejstarší láska ženy

Když se do zrcadla podívá žena
je svým zjevem pokaždé unešena

Sobě se líbí už tolik let
Je to prostě láska na pohled

A tak žena pobaveně praví
Vida stará láska nerezaví

Vězení

Myslím na ženy a na dívenky
jak si ňadra dusí ve vězení podprsenky
Ve vězení z kterého je může
vysvobodit pouze ruka muže

Červen

Dívenky nechoďte na louku samy
motýli se tam líbají s květinami

Zelená mladičká šťavnatá tráva
lýtka vám smyslně osahává

a nikdo a nic už nezabrání
tomu co dorostlo k milování

Básně věrné a nevěrné

Básně věrné jsou ty
které v šuplíku
leží doma
u svých básníků

A pak jsou básně
jež docílí nevěry
se svými čtenářkami
tráví večery

Taková báseň
se někdy i osmělí
a se svou čtenářkou
se miluje v posteli

Kde jsou ženy nejkrásnější

Tam v dáli tam v dáli
jsou ženy které jsme nepoznali

Ale tady v našem kraji
jsou ženy které nás objímají

A každá je nejkrásnější
To proto že jsou zdejší

Co je láska

Co je láska?
Marné ptaní
Oba víme že to není
jenom milování

Že je někdy
jako tříska jako kámen
až to bolí
a znovu se ptáme

Co je láska
a co není?
Oba víme že je život bez ní
pouhé živoření

Píseň

Kapkou slzy
ťukám na dveře
Kdo mi otevře?

Otevřou mi oči
otevřou na chviličku
vpustí tu kapičku

Kapkou krve
ťukám na dveře
Kdo mi otevře?

Otevře mi srdce
otevře na chviličku
vpije tu kapičku

Kapkou deště
ťukám na dveře
Kdo mi otevře?

Otevře mi hlína
otevře na chviličku
pozře tu kapičku

Prstem ťukám
ťukám na dveře
Kdo mi otevře?

Letěla kachýnka letěla zvysoka

Jak letní jitro je láska má jediná
natěšená a nevinná
Také jak jitro ubývá mi
Bez lásky jsme nejvíc sami
Rozprostři rybník s kachýnkami
na lukách anebo na ubrus
Pod hlavu ruce dám zlehýnka kolébán
K druhému břehu tvých úst
milostnou přeplavím vodu Prámka mne převáží
Jinam jinam Tvé prsty pozhasínám
Jak palouček skrytý v tvém podpaží
je láska má Jediná vysoká
kachýnka střelená do boka
kachýnka moje

Až tiché ovečky

Až tiché ovečky sníh na lukách spasou
nahá tu osamíš
jen táním jen krásou
a pak smíš
Povím ti o stromu hnízda v něm uzrála
a z malých jablíček ptáčátka klovat se budou
Zpívej si tralala
v měsíci červnu třeba ač na tom nezáleží
Utíká mi
utíká louka do vrchu běží
divoká bláznivá ranní
Ach kdo ji požne
ten ji zraní
Povím ti o stromu i to je možné
ve kmeni malá jsou vrátka
tak malá že vrznou sotva A vejdeš
Uzounký bývá tam žal a bolístka sladká
Pod strom si lehnu dlaněmi hlavu podložím
zas bude jen nebe na nebi Malinko mátoží
a seje stín
Buď moje lásko buď vysoko nade mnou
kam jenom občas pohlédnout smím

Tráva

Zasej mne trávou
a budu travičkou
pod tvojí hlavou

Večer je plný hvězd
jistě by studily
Požni mne můj milý

Povzdechy

Kdybych jablíčkem byla
na srpečky mne nakrájí
na srpečky měsíce pro tuto noc

Kdybych obilným klasem byl
usypu se na cestu
až kolem půjde až půjde k nám

Vzkazy

Až se bělička chytí
na mou slzu
všechen žal ti poví

Až se slavík napije
z mého smíchu
naslouchej slavíkovi

Zazpívá že tě mám ráda
že si tvé jméno myslím
když hvězda padá

Toužení

Kdybych byl na louce
rozkvetlým kvítím
ty bys mne trhala
a já voněl bych ti

Kdybych byl potůčkem
ty by ses umyla
a já bych tě celou
pohladil má milá

Kdybych byl peřinou
ty by ses ve mně schoulila
a já bych tě do rána
zahříval má milá

Zlatý prsten

Nalezla jsem zlatý prsten
za něj jsem se vdala

Nalezl mne zlatý prsten
a se mnou se oženil

Dlouhé roky se mnou žil
byla jsem mu věrnou

Ráno vstával se mnou
večer se mnou chodil spát

Já ho tolik milovala
on mi vracel jen svůj chlad

Nic jsem si s ním neužila
V lese jsem ho odložila

Hloupé děvče akorát
za prsten se může vdát

Nevymodlená láska

I kdybys klečel na kamení
od rána do setmění
láska není
není k vymodlení

Každý si svou lásku nosí
ve vázičce srdce svého
srdce svého žíznivého
lásku neuprosí

Nemilovaná

Vzal sis moje srdce
Zůstalo mi tělo
nevíš jak to zabolelo

Vzal sis moje políbení
Zůstala mi ústa
a na nich už nic není

Vzal sis moje pohlazení
Zůstaly mi dlaně
prázdné dlaně na modlení

Domem chodím sem a tam
a vidím tě všude
kam se podívám

Konec lásky

Do naší lásky
už lípa nevoní
Proč mne nemáš ráda
jak loni

Do naší lásky
listí opadá
Na žal uzamkne se
naše zahrada

Na žal ve dne
v noci na růži
Do naší lásky
jen slzy naprší

Jsi všude
Po domě chodím
sem a tam
a ty jsi všude
kam se podívám

Po cestách chodím
sem a tam
a ty jsi všude
kam se podívám

Vypustím poštolku
Poštolko, leť!
Ona tě obkrouží
a pozná kde jsi teď

Vánoční

Pastuškové tvoji
nesou tě zdaleka
jedličky strojí
vzdáleným pasekám

a nahé proutí
dává se useknouti
nad kolínka nad noce.
Sládni Sládneš v ovoce

Zamrzlo maličko
zamrzlo v srdci tvém
to něžné slovíčko
co hřálo lidem všem

Zamrzlo maličko
zamrzlo tence
obojí jablíčko
tobě v košulence

Zamilované cesty

Po cestě děvčata
vesele jdou
jinam než k mládencům
nedojdou

Jde po ní černovlasá
jde po ní plavovlasá
Dobrý den zašumí
u cesty jasan

Tu cestu mládenci
políčili na děvčata
aby žádná nezbloudila
ani pihovatá

Děvčata děvčata
strojte se za nevěsty
K mládencům vás dovedou
všechny cesty

Modlení

Pane učiň mi
v dlani studánku
studánku dobré vody
z které neubývá

Učiň mi
v duši sad
dobrý jabloňový sad
který neseschne

A v tom sadu
zpěv ptáků
který nikdo
nepřetne sekyrou

Učiň mi
v duši nebesa
krásná modrá nebesa
která se zlobou nezatáhnou

Učiň mi
někde v koutku srdce
takové místo
kam se schoulím

a nebudu tam sám
prožívat blaženství
kdy už nic nechci
protože jsem šťasten

Milostná řeka

Jsem řeka která se valí k moři
a ty jsi mé břehy které mi dávají směr
Jsem řeka která se valí k moři
a ty jsi můj most který mne překračuje a spojuje s lidmi
Jsem řeka která se valí k moři
a ty jsi mé modré nebe které na hladině zrcadlím
Jsem řeka která se valí k moři
a ty jsi můj oblázek který do mne zapadl až na dno
Jsem řeka která se valí k moři
a ty jsi mé přítoky které mne znásobují
Jsem řeka která se valí k moři
a ty jsi má nahá pláž kterou olizuji svými vodami
Jsem řeka která se valí k moři
a ty jsi má vyprahlá přehrada kterou naplňuji
Jsem řeka která se valí k moři
a ty jsi můj jez který přetékám
Jsem řeka která se valí k moři
a ty jsi můj déšť který mne posiluje
Jsem řeka která se valí k moři
a ty jsi má bělička která mne oživuje
Jsem řeka která se valí k moři
a ty jsi má radost která se ve mně koupe
Jsem řeka která se valí k moři
a ty jsi mé moře do něhož se vlévám
a s ním navždy splynu

Host

Miláčku vítám tě
a nevadí že tu stojíš jak můj šrám
Však i ty jsi
vráskami proškrtán

Miláčku něco mi povídej
a nevadí žes všechno řekl jiné
Na dvě něžná slova
si ještě našetříme

Miláčku přilož do kamen
a nevadí že tu nejsou ani kamínka
Naše údy jsou
hřejivá polínka

Miláčku ke mně se přitiskni
a nevadí že jsi daleko
Ta dálka mezi námi
slehla pod dekou

Miláčku to pro nás
jsem rozestlala tmu
V té tmě z tmy
se vysvléknu

Moje židle s tvojí
přisednou si k stolu
Samy samy bez nás
budou sedět spolu

Ne nevycházej z domu
vždyť on tu vážně kdysi byl
a bude znovu
kdybys mne políbil

Neúprosná báseň o duši

Kovej kovej kováři
neboj se že ublížíš
ukovej mi na duši
ze železa mříž

Možná že je bílá
možná že je černá
okovej mou duši
jen ať je mi věrná

A mně je tak smutno
z čeho nevím sám
A mně je tak úzko že jsem
že jsem spočítán

Jako by mi někdo
smyčkou sáhl na duši
pak ji přiškrtil a řekl
že mi nesluší

že líp mi padnou šaty
a k šatům zase jméno
a pod nohama hlína
Hlína ta má zahliněno

blátem po kořeny bot
o něž chtivě mlaská
přisprostlými polibky
Ach ona to je láska

Láska až za hory za doly
za smrt a za hoře
kde slza bolí a přebolí
kde chce život nehořet

kde se v zemi topí
ale hlína nehřeje
a dny se vrší
v neúprosné závěje

a sněženka ze závějí
vzhůru pracovitě fárá
Mluvím o duši a o naději
A z úst se dere pára

Těžká hlava

Na stůl se pokládají věci
a ruce Ty jsou živé
Někdy únava tvou hlavu
položí na stůl jako na špalek

a ty do své tváře ponořený až na dno
v kruzích větších a větších
zadýcháváš to pod sebou
Ale ruce zazebou

A někdy jsi tak blízko smrti
stačí aby ti po šíji
žena přejela nehtem
a bílá jizva se po kůži odvíjí

Zachvěješ se jak pod sekyrou
že nebe podťali že jabloň skáceli
a ještě chvíli potrvá
než se smrt zacelí

Jak se pokládá hlava na špalek
na ten krásný špalek ke štípání dříví
pohodlně aby to netlačilo
a člověk zůstal živý?

Tak jako ženě do klína
když tvou hlavu objímá

Štědrovečerní

Když se k nám láska postaví
jak dítě na práh dveří
odvalí se balvan únavy
a konejšivě sněží

O lásce na vánoční svátky
píší v novinách
Jen řádky jen řádky
rovné jak cesty v rovinách

Ti co zde nejsou s námi
s námi jsou v pomlkách v tečkách
Teplo sílí pod střechami
Dlouhou noc přečká

I potom i potom i v noci
spolu jsme pod jedním jménem
Nebe se líbá o Vánocích
Dětství bývá zasněžené

Sníh krátí dálku
Sníh je prostý chyb
Zacinká lžička v kávovém šálku
Potmě se říká líp

Co bys mi dát chtěla
a co já bych ti měl dát?
Abys mne ráda měla
abych tě měl rád

Závěje

Sníh na kterém jsme sáňkovali před lety
až teprve teď mne zamrazil
Doma přezimuji teplem zakletý
a tvýma rukama zarámovaný jak obrazy

Teplo je o tobě sníh je o mně
za noci v pokojném domě
když světlo při nás bdí
zavřeno v domě obehnáno zdí

a jako my stěsnáno do pokoje
zatímco jaro tělem prohořívá
tam kde jsi nejvíc moje
tam kde jsi nejvíc živá

Ano tam tě zasněžím
pokryju rukama a vším a vším
už docela jinýma rukama už docela jiný
Prach neviditelně sněží na peřiny

Na naše těla sněží prach a na postel
Po tvém těle se hladím
Co bys chtěla a co já bych chtěl
Abychom se měli rádi

Třeba si už nepovíme co jsme každý jinak žili
jiné muže jiné ženy jiné naděje
Rozhrnuješ mne pod košilí
jako závěje

Zimní milování

Dlouhý večer se na nás chystá
O čem si budeme povídat?
Tmou zarostla prázdná místa
Až k sobě se musíme prolíbat

Rozškrtávání

Hledám tě pohmatu Kde jsi?
Potmě se hladíme slovy
Prst o prst rozškrtáváme si
zmuchlaní v sobě jako listy novin

Předzvěst

Teprve se probouzejí úly
Teprve se ledy tříští
Ale dívky ústa špulí
na jablíčka příští

Jako když se říká už

Příroda si žádá své

Stromy se ještě nerozhodly
z kterého pupence
bude květ a z kterého list
Ale parky si už rozsadily milence

jak žáčky v první třídě
I já se beru o svůj příděl
ne větší nežli ňadra žen
Ano tak chci být přemožen

Dluhy lásky

Oči nám v lásce vystřízliví
ruce se v pohlazení zastaví
když se tělem valí
balvan únavy

a pořád nás cosi nutí
tělem zakrýt nahotu jiného těla
a přimknout se k němu
životem a smrtí
***
Vykradený jako byt
najednou nevím zda umím políbit
alespoň na čelo
než půjdeme spát

A je to zapotřebí
Abychom jednou k sobě netrčeli
jako rzivé hřeby
a z úst nám nevyšlehl had
***
Skončilo milování
Jsme obnažení jako rány
Ležíš odestlaná
Ležím odestlaný

Můj dech s tvým se mísí
v obláček duše nad postelí
a neviditelně bdí
nad našimi těly

A srdce pije krev
a krev pije srdce
ze žil a cév
jako dobrý upír

Prozrazování

Tohle vám povím
o své ženě.
Na schůzky přichází
vždycky opožděně.

A vždycky se pokouší
hodinky předhonit.
Knoflík u halenky trvá
na jednu nit.

Ten knoflík ji odjistil
pro nejkrásnější hřích.
Jdeme ulicí a mužové
jí padají za výstřih.

Přivřenýma očima
se dívá roztouženě.
Tohle vám prozradím
o své ženě.

A na sebe vám povím,
že si představuji i při chůzi
– jak bych to řekl –
milostnou transfúzi.

Příchod

Líbí se mi jak tě mráz ojínil
Z kožíšku zimu setřásáš v předsíni
Pak svlékáš rukavice a náhle
ruce máš tak hříšně nahé

Na malých staničkách

Tou krajinou co léta míjím
zip se ti rozjíždí jako vlak až milosrdně zastaví
Na malé staničce při železniční říji
ulehneme do trávy

Patříme sobě

Patříme sobě a patříme životu
není to nadlouho a je to hodně
když proměňuješ svou nahotu
na vichry na povodně

Usínání

To potom vedle sebe usínáme
a třeba jsem tvá únava a třeba jsem tvůj kámen
věčná mezírka uprostřed postelí
nás jemně oddělí

Tak brzy ráno

Tolik zim ti nevypovím zrána
když lampu rozsvítíš a spěcháš zas
Nohama tikáš jako hodinama
Ode mne měříš čas

Jsem tvůj dům

Tak rostu cihla k cihle
vlastní hlavou zastřešený
Jsem tvůj dům Pokoje ztichlé
v kterých sídlí jméno ženy

Ozvěna ženy

Ženu tvou ozvěnou je dítě
Jsem pouhá nápověda
Život jak jablko rozdělí tě
a budoucímu času jeden díl síly předá

Milování

To nejkrásnější je tak prosté
i když ho člověk žije posté
a třeba i potisící
To nejkrásnější se nedá slovy říci

I když vrší se den ke dni
ať naplní se jedno z přání
život ať nám nezevšední
a nezevšední ani milování

Ať je vždycky krásné
co se právě začíná
a den se dívá na mne
tvýma očima

Vrcholení

Když se muž ženě oddává celý
připadá jim, že je nic nerozdělí

Když se žena muži oddává celá
mají oba rozkoš z jejího těla

A oba vyšlehnou v plamenech
a ve vichry se jim promění dech

Když je pak sama když je pak sám
ať milostnou bouři převezme oceán

Nejteplejší těla

Už nejsi moje
a ještě nejsi ničí
když se před zrcadlem rozpoznáváš
když se líčíš

když se oblékáš do šatů
do své druhé pleti
V kratičkém rozhovoru
jsem spojkou do souvětí

a vyvřelý jako láva
z postele kde je neustláno
Všechno mne studí a něha zaostává
Těla jsou nejteplejší ráno

Milostná báseň o pravdě

Tvá nahost je šatem pravdy
a já který se pohybuji
pouze mezi tebou a prací
v balastu hledám pravdu
a hájím ji jako tebe
tím že ji miluji…

Málem jsme se pohádali

Ale pak jsme se milovali
a velmi jsme si rozuměli
když se naše těla
tak samozřejmě ztotožnila
v názoru na život…

Manželství

Jsi ta která se mnou usíná
se mnou se probouzí
Jsme ti kteří spolu prožívají
dobrodružství a slasti těl

Líbí se mi jak vypadáš
a to mne uspokojuje
Líbí se mi jak miluješ
a to mne vzrušuje

Má bolest tě nebolí
má radost tě rozradostňuje
Tak ti ji odkazuji
Nechci být důvodem k tvému pláči

Nic zbytečného ti neslibuji
Neptám se co nejhoršího
si o mně myslíš
a cos o sobě nikomu neřekla

Mezi námi se děje
to nejkrásnější
co se může dít
mezi mužem a ženou

Vpodstatě si rozumíme
Tvoje názory se doplňují s mými
jak naše těla
Naše těla jsou dobře sehraná

Zbytečné otázky

Některé ženy dělají život
příjemnější a krásnější
Říkám ti to
i když to o sobě víš

A je zbytečné ptát se
zda mne máš ráda
zda tě mám rád
to se hned pozná

A je zbytečná ptát se
zdas mi byla nevěrná
zda jsem ti byl nevěrný
to by nikdo z nás nepřiznal

Pod jedním jménem
jak pod korouhví žijeme spolu
a milujeme se jako bychom nikdy
neměli být mrtví

Tolik let

S hlavami k sobě usínáme
v tomto pokoji už tolik let
Už tolik let dýchám tvůj dech
a ty dýcháš můj

A možná si už nikdy neřekneme
co jsme každý jinak žili
I jiné ženy jsem mohl mít rád
I jiné muže jsi mohla mít ráda

Postel nás smiřuje

Radost ze tvé radosti

Už už jsme málem věřili
že žijem dvakrát
že jsme odvěcí

a celý den jsem měl radost
ze tvé radosti
a tys měla radost z mé

Tak krátce tak krátce

Věčné téma

Čtu milostné verše mrtvých básníků
a žárlím
Už o tobě řekli všechno
co jsem chtěl napsat

Naše slova jsou tisíciletá
Naše milování je tisícileté
Jsme kopií všech mužů a žen
ale milujeme se jako by právě to
byla naše výsada
I z nedokonalých těl a pomuchlaných tváří
milostné vzrušení stvoří krásu

Milostná těla

Tvé ruce?
Hladím se jimi
Mé ruce?
Sytí se tvým tělem
Tvé tělo?
Zabydluji se v něm
Neznám krásnějšího místa na zemi
než tebe

Smyslná báseň

Buď nahá abych věděl
že vidím
mluv a křič abych věděl
že slyším

A líbej
dokud naše ústa nejsou vykotlanou dutinou
a miluj
dokud naše těla nejsou schránkou na bolest
dokud z nich můžeme vyčerpat rozkoš
podle zvyklostí mužů a žen!

Mužské verše

A to že je pohlazení
když se tře kůže o kůži?
To je pohlazení
Pod mýma rukama se rodí tvé tělo

Nech ať nás obnažuje každý dotek
ať mne na tobě přitahuje vše
čím se odlišuji
Nech ať nás láska proměňuje v živly
a pak není mocnější síly
Nech ať tvé tělo potřebuji k životu
jako zemi která dala prostor nebi
Nech ať se naše těla k sobě přisávají
jako ústa nemluvněte k tělu matky
Nech ať rozkoš vyčerpáme do dna
jako studnu která se zase naplní
Nech ať se svými těly sytíme
dokud nezapomněla jak mají milovat!

Milostný zákon

Někdy při milování pomyslím na to
že naše těla dřív či později skončí
budou spálena nebo hnít v zemi
zatímco teď si poskytují vzájemnou rozkoš
jako bychom si byli navždy souzeni
či jako by to mělo být naposledy

Neznám krásnější zákon
než je zákon o zachování života
a neznám mocnější síly
než je síla lásky

Jsi můj člověk

Když se milujeme
jsme jedno tělo
ale některé pohyby
jsou pouze tvoje

Tvoje rozkoš je tvou rozkoší
Moje touhy jsou mými touhami
A možná jsem tvým myšlením
a možná jsi mou řečí

Téměř přesně rozlišujeme
co je moje
co je tvoje
a co je naše

Náležíme si se všemi chybami
Chraňme ať nás nepřerostou
Jsem pouze tvůj člověk
a ty můj

Dítě je naše

Banální večer

Nikdo neví přesně co se u nás děje
a děje se asi tolik co v jiných domech
Je to banální samozřejmost obyčejného večera
Nepláčeme nehalekáme neřečníme
neubližujeme nepereme se neznásilňujeme
Naše akční slovesa nerozkopnou dveře

Milujeme se protože není důvod
proč se nemilovat Jako by svět
byl vpořádku a zdráv

Cosi jako naděje

Kolik nám zbývá lásky –
a pro koho?
Kolik nám zbývá času –
a s kým?

Přitiskni se ke mně ženo
ať nemrháme teplem těla!
Ať nás provždy převyšuje
cosi vytrvale rostoucího a živého
jako tráva (ale tráva to není)
jako duše (ale o duši nevím zhola nic)
cosi jako naděje
A naděje je jako krvácení
které nezastavíš dokud je v těle krev

Plné vědomí noci

Dokázali jsme diskutovat celou noc
a řeč nám hořela
jako oheň

Dokázali jsme milovat celou noc
a milování nás stravovalo
jako oheň

Dokázali jsme pracovat celou noc
a práce spalovala tmu
jako oheň

A není nikdo kdo by nemyslel na milování
a není nikdo kdo by nemyslel na smrt
a není nikdo kdo by mohl žít beze snů

a tma pro nás bude provždy znamenat
že někde jinde je světlo
pod kterým kdosi za nás bdí

Nádherná rovina porozumění

Prožili jsme báseň
v níž jsme se sytili svými těly
a každá vteřina detonovala
Byla to smyslná báseň

Erupce lásky jsou za námi
a procházíme nádhernou rovinou porozumění

Je krásné milovat se s někým
s kým dovedeme žít
Je krásné žít s někým
s kým to dovedeme

Co je to láska

Láska je nádherným projevem
sobectví
Cokoliv milujeme
milujeme jen kvůli sobě

Hory proto že nás uchvacují
píseň proto že nás povznáší
domov proto že bez něj by se nám dýchalo hůř
ženu proto že nás vzrušuje
děti že nás prosvětlují

Myslím na ty
kteří jsou silní láskou
a milují víc než sebe
a obětují se

Rozečtený život

Toužil jsem zasadit myšlenku jako strom
který překáží větru
a napsat knihu jako dům
který vidí slyší a volá

A hle na zahradě se košatí stromy
a dům je zalidněn
Co si lze ještě přát?
Večer se zaklapnu jako kniha
a budu to já sám
kdo se musí dočíst až do konce

Historie lásky

Už dlouho jsem nenapsal milostnou báseň
Připadalo mi že hledám náhradní slova za to
co si muž a žena mohou říkat jen při milování
Při milování není žádné slovo navíc
Navíc je pouze chvíle kdy se zas oblékáme

Tak jako my se milujeme
milují se lidé od počátků
Zatímco nad jejich osudy se přelévaly krvavé dějiny
v aktu lásky se nic nezměnilo
neúnavně se opakuje jako jaro jako umírání
i ta postel je po staletí pořád stejná
a slova Mám tě rád se říkají odedávna
a budou se říkat navždycky
a dosud nikomu nepřipadlo že jsou oříkaná
a lidé jsou dál v tom nejintimnějším okamžiku
své nahoty trochu směšní ale nádherní
když se s bezmeznou vroucností
vzájemně zmocňují
Chtěl jsem ti jen říci jak je krásné
když se dorozumíváme těly

Na dobrou noc

Ženo
odhrň mi z čela vrásky a chmury
tak jako když ustýláš
a rukou uhlazuješ prostěradlo
tu bílou pláň kde se spolu milujeme
a kde každý stárne sám
Přemostí ji tvé ruce s mými?
Dobrou noc řekneme si
a tak se rozloučíme na celou noc
Budu dýchat tvůj dech a ty můj
pohřbeni v peřinách

Obrana láskou

Ženo devět měsíců jsi spala v těle své matky
Devět měsíců spala v tvém těle naše dcera
Přestřižením pupeční šňůry se její tělo
stalo svým

A já teď s pokorou naslouchám životu
který nikdy docela nepochopím
Tomu životu jsme se upsali
stejně jako zemi lidem a rozumu
a tím co milujeme
odoláváme přesile smrti

Malý dárek

Copak si letos nadělíme k Ježíšku
jaké dárky si jenom dáme?
Já ti dám chvilku uschovanou v oříšku
tu chvilku v níž si povídáme

Pověry

Šupiny z kapra si dáme do hrníčku
aby k nám příští rok nepřišla nouze
a pak si každý zapálíme svoji svíčku
Dej bože ať hoří jasně a dlouze

Potřeba řeči

Náš jazyk má přibližně deset tisíc slov
Povídáme si jen tak nezávazně
Ale slova kterými se vyznávám a kterým věříš
jsou nejkrásnější

Klíč

V noci rád bývám sám
jak dveře domu se zamykám
Kdo má klíč? Ty ho máš
někdy mě odmykáš

Exil

Říkám to nahlas ať všichni vědí
že jsi mou věrnou nápovědí
Do básní jsem tě přeložil
abych v nich s tebou žil a žil…

Konec týdne

V sobotu chodím nakoupit
a kosím trávu luxuji byt
zatímco vaříš pereš a žehlíš
Možná až večer si budeme nejblíž

Malé radosti

Neříkej že dělám zbytečnosti
když si verše píšu po nocích
Jsou o lásce a o radosti
také ty a já jsme v nich
Oba víme že nám stačí k štěstí
chvilky pomíjivé jako sníh

Střed světa

Na rovinách našich životů
na vrcholcích naší lásky
na břehu naší krve
na nebi tvého těla

přede mnou střed světa jsi rozevřela
tak jako se růže rozvírá vprostřed léta
Neznám krásnějšího místa na zemi
Neznám neznám jiný střed světa

Přání

Někdy jsou dny šedé nijaké
a jen svým chladem tě pohostí
Ať je ti láska zázrakem
a život radostí

Spolu

Ke mně se přitiskni
ať nejsi sama ať nejsem sám
celý se do tebe
zachumlám

Tak jako my
milovali se lidé dávno před námi
a nebe jim přihlíželo
stejnými hvězdami

Noc si nás obnažuje
jako pravdu jako svědomí
I jinde se teď milují
tak jako my

Co z naší lásky zůstane
co ty víš a co já vím
až roky nad námi přeletí
jako stín

Z lásky a vzdoru

Roky a dny mých šlépějí
blátem jdou a závějí
a do hlíny se pečetí
vzdorem svým i prokletím

Šelmám zůstala má dravost
a mé vytí vlkům
jen tak si hájím radost
a hledám tvoji ruku

Můj zpěv zůstal kosům
orlům moje křídla
i tak si vydobývám osud
jak ze skály vřídla

Provždy vyděděný bohem
s ďábly odmítám se pachtovat
a tak nacházím mnohé
co dovedu milovat


Zpět na vstupní stránku Edice hostů