Jarmila Týnková

Nepochopená básnířka

Chtěla bych vidět Puškina
jak žehlí nebo vytírá
jak ráno vstává do práce
jak peče dětem koláče.
Chtěla bych vidět Nezvala
jak na zastávce postává
jak s nákupy se domů řítí
jak knedlík krájí zručně nití.
Jestlipak večer znaveni
v kuchyni nebo v posteli
by psali rýmy květnaté
když vstávali by o páté?

Narozeninová

Nikomu na mě nezáleží
jsem proužek dýmu
bez kouře
dnes slavím svoje narození
a věřte
je mi nedobře.
Řeči se mluví
voda plyne
a já mám v očích
slanou spoušť.
Vím o svém
velkém provinění
chci sebe vymazat
mám v duši poušť.

Pozitivní myšlení

Mám prima luxus bydlení
a pozitivní myšlení
pod most mi voda nekape
spím v obnošeným kabátě
do práce chodit nemusím
tak v obleku se nedusím.
Na jídlo chodím Ke Fleku
občas tam dělám neplechu
však policie od města
jen mávne rukou – netrestá.
Tak prosím lidi pomozte
být z bezdomovce domovce!

Poslední

Přesil se písek
v přesýpacích hodinách
do džbánu dopadla
poslední kapka
cesta zpátky
už nevede
zaklapla zrezavělá vrátka.
Vím, že mám
máslo na hlavě
a všechno je má vina.
Ty zapomenout nemůžeš
a já jsem taky jiná.

Probdělá noc

V noci jsem bděla
vzpomínkou na tebe
teď dlouze zívám
když lezu z postele
den bude dlouhý
s únavou pod víčky
měla jsem spát
ne počítat hvězdičky
doufám, že chybama
se člověk učí
za teplou postel
dnes zaprodám duši.

Probdělá noc

V noci jsem bděla
vzpomínkou na tebe
teď dlouze zívám
když lezu z postele
den bude dlouhý
s únavou pod víčky
měla jsem spát
ne počítat hvězdičky
doufám, že chybama
se člověk učí
za teplou postel
dnes zaprodám duši.

Probdělá noc

V noci jsem bděla
vzpomínkou na tebe
teď dlouze zívám
když lezu z postele
den bude dlouhý
s únavou pod víčky
měla jsem spát
ne počítat hvězdičky
doufám, že chybama
se člověk učí
za teplou postel
dnes zaprodám duši.

Proti osudu

Být malíř
namaluju duhu
a ty budeš má modrá
modrá –
je barva od osudu
modrá je barva dobra.
Modré jsou oči
prosebníka
modré jsou oči saně.
Marně se bráníš,
mám tě v kartách
tak slož už
svoje zbraně.

Puberta středního věku

Jen hromádka nervů
pytlíček pocitů,
které mi vrací
již dávno zapomenuté
žaludeční potíže.
Neslyším rady zkušených
a trucovitě zvedám bradu
pak volám rozum
k poslušnosti
a vůbec se nedivím
že mě neposlouchá.
Přikrytá tmou
brečím do polštáře
a boha prosím
o zázrak.

Nedokončená

Vzpomínáš
na tu letní bouřku?
Přišel jsi s kytarou
a docela samozřejmě
usedl na mou postel.
Kapky deště
nám hrály milostnou píseň
a my se dotýkali
jeden druhého.
Za tu noc
tisíckrát přestalo pršet!…

Omyl

Jen chvíli se mi
zdálo,
že se mi vrací
ztracené štěstí.
Sen,
co jsem dávno oplakala.
Omyl,
ošidná halucinace
mého nešťastného
ocejchovaného srdce
Naděje –
zemřela poslední.

Pár

Vzpomínkou na tvé ruce
vlhnou mi oči
slastně je přivírám
jsme jako podobojí
svět se s námi točí
štěstím
každá buňka mého těla
křičí touhou
co marně ukrývám.
Štěstí, že svět je slepý
hluchý
a závistivci
dávno praskli závistí

Patnáctiletá

Stala se slečnou
z včerejška na dnešek,
teď sahá do slovníku
pro dospělá slova.
Nalíčená a načesaná
podle poslední módy,
prohlíží se
v každém výkladu
a tajně okusuje nalakované nehty.
Naoko pohrdá city
sníc o velké lásce,
ve chvilce miluje
hned zase nenávidí
a v promáčeném polštáři
hledá dospělost.

Pod kůží

Někdo má talent
pod kůži zarůst
přitom se o to nesnaží
jinému stačí
opravdu málo
a moje já
ho nesnáší.
Každý má vlastní
rytmus a hudbu
stačí jen tiše
naslouchat.
Dneska jsem cizí
zítra tvou láskou
pod kůží
budem se milovat…

Snad dřív než budu šílená

Očkování proti touze
zavést do praxe
uleví se psychologům
budou bez práce

Ať už toužíš
po čemkoli
je to nemoc zlá
nechci býti nikdy více
holka závislá.

Včera tu šlo o alkohol
dneska o tebe
když dostanu očkování
přijdu do nebe.

Možná ale lepší bude
jíti do pekla
ruku v ruce za úsvitu
lásko neřestná.

Závislost

Jak rodná sestra
je ta dáma
siamské dvojče
co nelze operovat
jde se mnou životem
je se mnou ráda
někdy je silná
jindy slabá
a je jen na mě
jak se cítí.
Dávala jsem jí
často šanci
určovat naší cesty směr
teď jsem si dupla
už to nechci
nechci jí dávat
na výběr!
A jestli dál
chce chodit se mnou
pak jenom jako
slabý stín.
Zbavit se jí
už nedokážu
jen o ní
i sobě
víc už vím.