Zdeněk Řezníček

Zdeněk Řezníček se narodil 7. července 1941 v Třebíči. Po vystudování Střední průmyslové školy strojní v Brně pracoval postupně jako technik, dělník, řidič trolejbusu, projektant a mistr. Jako básník debutoval v r. 1964 v měsíčníku Tvář. Přispěl do Akordu, Hosta do domu, Lidové demokracie, Naší rodiny, Literárního měsíčníku, Brněnského večerníkuRovnosti. Jeho básně a kurzívky zveřejnil i Československý rozhlas.

Zdeněk Řezníček se autorky účastnil několika sborníků: Jak lomikámen v dešti (Blok, Brno), Krajiny milosti (Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří) a Duše Brna (Vitium, Brno). Samostatně vydal básnické sbírky Růžový autobus (Blok, Brno 1979), Soukromá archeologie (Blok, Brno 1984), Slavnosti nad hlavou (Blok, Brno 1988) a po nich prózy O hradu Veveří (Vutium, Brno 1997), Pohádky z dědečkova dvorku a africké pohádky (Zabloudil, Brno 1997), Cesta do Bavor (Gloria, Rosice 1998) a Nejmenší z robinsonů (Gloria, Rosice 1999).

Řezníček je také výtvarníkem. Do svých olejomaleb vpisuje vlastní básnické texty. Tuto specifickou aktivitu, snahu, aby text i obraz působily současně, označuje jako insumaismus.

Řezníček je členem sdružení křesťanských umělců Sursum corda a Obce spisovatelů.

ZŘ, r
22. března 2007