Literárněspolečenský život – věc veřejná

Čestmír Vidman

Jdem neustále V šiku dupem / sevřených veršů časostupem / Zavřeni v slovech stránkách větách / k světlu se derem na planetách / které se teprv objeví / Tak stále jdeme Ty Já Vy / za věčně novým setkáním. Úryvkem z básně Nad četbou Andreje Bělého, jedné z těch, kterou byl otevřen elektronický almanach ZONTY 2001, demonstrujeme, proč básník Čestmír Vidman natolik souzní s filozofickým směřováním útvaru Litterate a potom i celého serveru Prácheňské rezozance 2000 – 2010, že mu patří místo v trojici myšlenkově nejpřínosnějších osobností útvaru Litterate a v tuctu nejvýraznějších tvůrců serveru Prácheňské rezonance 2000 – 2010. Rodáka z italského Monfalcone (*31. 10. 1921) přivedla k poezii poezie cest a bohaté cestovatelské zkušenosti ho přiblížily k jazyku esperanto. Vidman pravidelně publikoval v Chůdových kořenech a v letech 2002–03 v nich představil významné představitele české esperantské kultury: Eli Urbanovou, Josefa Rumlera, Jiřího Karena, Rudolfa Hromadu a Tomáše Pumpra. Sama tvorba Čestmíra Vidmana je básnickým cestopisem a zároveň oslavou domova.

V almanachu ZONTY 2001 uvedlo Občanské sdružení V-ART Písek Vidmanovu poezii v samostatném bloku Dům U básníka. K tomu básník připojil v anketě almanachu ZONTY 2002 své soukromé vyznání o knize, která nejvíce ovlivnila jeho život. V říjnu 2001 vyšla Vidmanovi v ZONTY-edici v reedici bibliofilie Miska rýže a o dva roky později se básník stal laureátem umělecké ceny Občanského sdružení V-ART Písek Za významný dlouhodobý přínos krásné literatuře v interaktivních uměních internetových. Nepřekvapí tedy, že když práchenští umělci spustili na jaře 2004 webový projekt Kybernétés aneb Cesty regionalismu třetího tisíciletí, byl Čestmír Vidman z prvních pozvaných hostů. V tomto projektu se Vidman autorsky představil básnickým souborem Darkovský záznamník.

Třebaže Občanské sdružení V-ART Písek ukončilo v roce 2004 činnost a na jeho místo nastoupil Prácheňský syndikát V-ART Horažďovice – Písek, aby realizoval projekt nezapomenuté literatury Taxus Bohemica, Čestmír Vidman autorskou spolupráci nepřerušil. V pásmu Literární letokruhy byla nejprve uvedena báseň Technice se pokloň a ve stejném roce (2004) vyšla v Edici hostů sbírka Písně kosmické po 125 letech. Po roce se Vidman zúčastnil šesti básněmi sborníku Písně větrolamu. I v projektu Taxus Bohemica několikrát publikoval v periodiku Chůdové kořeny.

Básníkův lidský a umělecký profil dokresluje vyznání:

„Handicapován od narození poznal jsem sílu básnického slova, které mi pomáhalo překonat všechny překážky a potíže. Báseň vzniká z jasu nebo z bolesti. V každém verši je kus našeho já.

Život je velká zodpovědnost. Pociťuji ostych, když mám vyjadřovat velká životní témata. Cítím nedokonalost svého vyjadřování. A přece se vždy znova pokouším najít nové odstíny v tónech a barvách slov, podoben tak bratrům hudebníkům a malířům.

Pod přetlakem radosti a bolu píši poselství. A myslím na ty malé. Mé krédo je tvořit ze života pro život.“

(r)

Z tvorby Čestmíra Vidmana:
Písně kosmické po 125 letech

·

Zpět