– – –
Hořící dlažba Říma za noci vydechne požár
Klesají světelné kaskády
Vysoko stoupá růžice jisker na půlnoční stožár
Cinkají vržené mince
Ať se usmívá kdekterá Maria
Toulavá římská noc klopýtá po Via Appia
Řítí se v křižovatkách u Colossea
otevírá lví tlamu
Kamenná římská noc na prahu Martova chrámu
Žíznivá milenka bohů u obžerného stolu
Malá vestálka sotva dopila coca-colu
Noc klesá temnotou Proslídí katakomby
Z úkrytů otvírá zašlé císařské plomby
Jas jedné noci Přechodník časů
Je navždy zřetelná Nahá
V podletí roku co poprvé otevřel vesmírným drahám
Nad všemi kontinenty prý rozmrzne skořápka
Pozvolna taje
Klesají cáry smluv podzemím příštího ráje
Plakáty na Via Corso skandují velikou
MANIFESTACI
Kulisy Vatikánu do temnot blednou
Věštby varhan se vytrácejí...

Stíny na scéně červnové noci
Všechny čitelné stíny
Zapadnou jedny řezbářské dveře
první cizinec projde
Přichází tiše jiný
Kaskády světelných vod tryskají trychtýřem jasu
Na chvíli zasvitne příběh
Zhroutí se průvanem časů
Nikdy neuhasne
Stokrát zrcadlem vzplane
Červnová římská noc
Uprostřed temnot
Na číhané...





V hluboké průrvě města vstává dům
Umlkne Řím
Noc ztichne sama pěna
Jen okna
Okna dálkou otevřená
na Fontánu
nad Forum Romanum
Tam síní studenou jde vodopád
ozvěnou zvenčí
Tam se vzbudí spící
až úsvitem
A není kouzelnicí
ta
která chtěla zpívat krásný hlad
pod stropem hvězd
když prosakuje chlad
a pod hlavou mít trávu
písek pěšin
střep amfory
I země
sypká
zdejší
je hebká
hedvábná
když chceš jít spát
Na prahu noci zrudne na stole
trs z Toskány
Jsou třešně dar?
Stín neví
cinkají mince Fontánou di Trevi
a tříští křišťál
Tříští tváře všech
kteří se chtějí jednou znova vrátit
do času
do vín
do jar
do závrati –
A jak se tříští
až se rozpění
Až upije z nich do dna římská luna
vysoko nad střechami mnohostrunná
harfa té luny
Nenavracení
Jsi v této chvíli
Nevrátíš se v čase
A jiný
jiná
zrcadlícím jasem
Propadneš hloub
až na dno vod
dnem tmy
třeštěním vln
hrou jedné fontány
Jsi v této chvíli
Nevrátíš se časem
A jiný
Jiná
Kdo jsi ty
Kdo já jsem
Jsme vlna
Poryv
Snění o snu
Sny





Na prahu noci prostře v síni stůl
Ne pro dva
Pro tři
(Cizinka
Tvá známá)
A celou noc v tom domě bude sama
Sama jen s žízní
Sama na pohled
Vždyť oba
oba stíny ke mně slétnou
Neshlédnou z rynku světlo
Chodci hlesnou
TEMNO
A přece nad krbem se uvnitř bude chvět
střiž elektronů
průblesk hor a moří
planety sopky pouště bez pohoří
Vyšlehne exploze
a všechna krev
prolitá v bojištích
krev nadarmo
krev znova
šarlatem záclon
bude prosakovat –
A v oknech z duhy
V oknech za arkýřem
najednou vstanou mříže
útlé mříže –
Uprostřed mříží
v síni zakletá
cizinka z Čech
tvá známá Liberta
Cizinka dívčím jménem Liberta
Na prahu noci prostře v síni stůl
Trs třešní z Toskány
Hrst veršů v knize
Až v koutě nad krbem je televize
Skrytá noc schůzky
Nikdo o ní neví
Měsíční noc
nad Fontánou di Trevi...





– Jak jen jsi přišel
Pozor na schodech
Vždyť ještě ve tmě hlídávají chodci
blesk za pasem –
– Jen milenec smí v noci
beztrestně –
– Neznám tě –
– Jen tiše
Nač ten spěch –
– Přišel jsi sám
A nikdo o nás neví
Máš ruce z ledu –
(Z Fontány di Trevi
zableskl přísvit)
Nerozsvěcuj
Nech
Přijít i druhého
Jde s obrazovkou
Stín
už na smrt nežárlí
Jsi mrtvý
Nač tě střeží
Řekli Je mrtvý
Nikam nenáleží –
Až půjdeš zpátky
pozor na schodech
a blízko oken nesmíš
dávný milý
číhavé zřítelnice zachytily
i obrys pláště
i můj šál
tvůj dech –
jen magnetofon převzlykává znova
tvá zbrklá
ztřeštěná
tvá dávná dnešní slova
tvá rouhání
tvá bláznovství
tvůj spěch
tvou troufalost
tvá gesta
i tvou zradu –
tvou zradu
Čeho
Slunce
Vodopádů
všech čistých vod
všech ranních ros a jar
studánek Výšek Něhy
Co jsme žili... –
– Ne nezradili
Nic jsme nezradili –
– Už ustup
Nesevřeš mne rameny
Jsi přece mrtvý
Ztratili tě v čase...
A neznáš mne
Už nepoznáš
kdo já jsem –
– Má Faustka
Z Lun –
– Mlč
Vždyť jsi šílený... –
– Nechoď až k mřížím
Nač se rveš –
– Ten nach
Na stěnách
Všude mříže
V oknech
V lidech –
– A ještě doufáš
milý
že ti přijde
svoboda
zvenčí
nepřipoutaná –
– Vzpomeň si
milá
tu jsme upili
v průzračném dechu
v prvním nadechnutí
Je sotva viditelná
Blízko smrti
Nádherné volné vysvobození –
– Vím
Ulétla ti mořem
Odkud sníš
Až z Albionu
Z vyhnanství
Tak pustý
Jako bys chvíli strnul nad propastí
kam stéká příval
splašky
rozkoš
nic...
– Jen mlčíš
Přijde třetí
Pospolu
budeme chvíli
Vypínač
Už mizí
Astronom popřený tvou televizí
Máš těžká víčka
Po alkoholu –
Měsíční třpyt
zář zrní po střechách
sršící příval jedné římské noci –
– Slyšíš –
Jdou po schodech –
– Ne
To jen chodci
z protější krčmy –
– K smíchu
Nemám strach
Mne neusvědčí výslech do rána
Nezapřu verš
Nezapřu tíhu slova
Nikdo mne nenaučil nemilovat
jak tebe tam –
Kdo jsi? –
– Jen třešeň
Bezbranná –
– Mne
milý
nevytrestáš mlčením
jak před léty
Čas nezrál pro eklogy
Césarská červeň
Praporce a tógy
Už ani cár nad Forem
Všude noc...
Za plotem vestálek jsem prošla sama
do římských humen
Tráva urousaná
A jenom jedna zkamenělá v tmách
má ještě hlavu
Hrdlo krásné ženy
(Fontána v hloubce
Klesnou vodní stěny)
Ta socha
Torzo
nejsem přece já:
Zatím co půlnoc s vlasaticí jezdí
po stěnách síně
mne už neobezdí
zimavý strach
Má Via Appia
je venkovská
Až v prvním úsvitu
půjdu tam bosa plevelem a mákem
uprostřed hrobů
s rozcuchanou Niké
A budu dlabat prstem velkých dětí
kamínky mozaik a důlky květin –
čas tetelí se tam
čas horký vzduch
čas
tentýž čas
čas v hloubkách pyramidy
čas zrcadlící přísvit v lesku slídy
čas stratosfér
čas dávno mrtvých lidí
čas nečesánků narozených z bídy
čas křiku hovorů v předměstských uličkách
Mám promodralé mžení na víčkách
předobrou družnost
blízkou
tančení –
A to je život
Hořký
Sladké střepy
Hrst zralých slov
Dnes v Římě
Zítra v stepi
Ne
Mne už nevytrestáš mlčením...
Půlnoční úder zvonu
Tmavý hlas
Půlnoční úder z blízké campanilly
Už odcházíš
Jsi stín
Jsi dávný milý...
Rozhovor s dálkou slétne přesně
Včas
Vzdálenou řekou řeči
Světla
Vize
Na římse krbu číhá televize
Půlnoční program opakuje vás
Půlnoční obrazovka vrátí znova
tvář hvězdáře
ta hebká strohá slova
zpěv čísel který průvan rozvije
verš okřídlené astronomie
tvář rozbředlou
tvář počmáranou sivě –
Prostor a čas si hrají tetelivě
Prostor a čas až v rozjiskřené hřívě
kmitavých cyklotronů
Střemhlav čas
Čas který srkáme
Čas éter
Nad životy...
A kdo to zvenčí křik
– J e n t r o š k a h m o t y –
– Mlč
Vím
Jsi ještě blízko
Jdi
A vrať se včas... –







Ať znova vpadnou vodní varhany –
Noc z hudby vln
I reflektory slídí
za hřbety soch
Jde půlnoc
Luna vidí
jen prázdný rynek
Okna oslepená –
Až před svítáním vykoupá se žena
v kaskádách nahá
Krásná slavnost křiku
Fontáno
toho křiku vrstevníků
Fontáno
Ukrývali nahotu
dnes včera před sty před tisíci lety
Fontáno
budou vzlétat na planety
a ještě vraždit
ještě věznit znova
troufalá vzpurná rozkřídlená slova
košatou volnost
radost životů
Fontáno
stíny jdou
a rynkem mizí
Cizinec
Cizinka
A jsme si cizí
Cizí
Jsou cizí bratr sestře Blíženci
Najednou jsou si cizí milenci
Nesmírně cizí v odcizeném světě
v pařížském parku
v Yorku
Na Valettě
v prostorách kosmodromů
stavenišť...
Vysoký čase přehrad
Slétá tříšť
Tříšť výšek
Vlasy krásné Fontány
Sny cizích mužů
Cizích žen
Jen sny
Fontáno těžká spřežením všech bohů
vždyť jenom člověk sáhne na oblohu
citlivým prstem
sondou stratosfér –
A ztratí směr
A znovu sevře směr
Fontáno plná zkamenělých věnců
Vodopád chřestí
Hlavy popravenců
zatím co sonda přesně doletí –
Fontáno smrtonosných století...





– Denní strana Země
je viditelná velmi dobře
jsou zřetelné břehy pevnin
velké vodní nádrže
a obrys krajin...
Jurij Gagarin


Jen záblesk mříží
Vpadá ostěním
Najednou zalistuješ v rudé knize
Vypínač
Rozespalá televize
procitá
Vstoupí druhý
Rovnou z tmy
Přilétá lišaj stříbro na všech krovkách
vibruje mihotavě obrazovka
Vracíš se z dálky
Jsme tam spolu
My
Dva proti sobě
Jednou v prudkém létě
Před lety
Včera
V slunci
Na planetě
A teď mne logaritmuj hvězdami –
Jsi chlapík
Statečný
Vždyť projdeš všemi zdmi
A svíráš verše z kosmu
Z protokolů
Jen nesmíš vrátit chvíli
kdy jsme spolu
jak děti stáli
v rozjíveném létě
Dva zatoulaní
Doma
Na planetě
V předobrém zlomku smíchu
Ve vteřině
Tvůj obraz chvíli jiskří hloubkou síně
A znova hasne
Převrácený svícen
Smíš projít vzduchem
Nesmíš přes hranice
Obrovské uši dávno zachytily
veselou větu
vysměvačný milý
číhavé oči rostou do setmění
Připlouvá tvář
a bledne
Je a není
Tvář astronoma
Tangens
Souřadnice
Smíš projít kosmem
Nesmíš přes hranice
Přes Alpy
K Římu
Nikdo o nás neví...
Měsíční noc nad Fontánou di Trevi
Jak jen jsi přišel
Ticho na schodech
S nadhvězdné výšky srší vodopády
Dálkou jsi přistál
Měsíc bdí
Jsi tady
Zhasíná krb
Spí rozžhavená ruda
Úštěpek smíchu
hlas
– Ja zděs –
Idti sjuda –
Kamera noci hluboce nás snímá
I nepřítomný stojím v hradbách Říma
V tvém pustém náměstí
V tmě (zdá se) bez lidí
I malá cizinka mne uvidí
v přístavních krčmách
v černých dvorcích skláren
v nádvořích fabrik
v ohni oceláren
v spiknutích umlčených rybářů
a v rozsvícených kleštích kovářů
když nad výhněmi světa prudce dují
budoucí dny
(zatím se nejmenují)
Jsem všech
A jenom pro tebe jsem sám
Na tisíc úst a gest se rozpadám
Na tisíc prstů vztažených a pěstí –
Podej mi ruku! –
– Ne
Noc nad náměstím
je záludná
Z úkladů vstala noc
Cizinec odešel
Je dohráno
A oba dva si nestisknete dlaně
u mého krbu
Tiše
rozeklaně
kmitá se šipka nad kontinenty
A jste mi blízko
Oba dva
Jen ty
jsi velký stín co obrazovkou vchází
Sergeji
je mi zima
V kostech mrazí –
(Zahřej se písní!)
– Dálka daleká
chce dotek
teplo
oheň člověka...
– Tvá gesta
Gesta
Sám se chlapče rveš
z bojišť a spálenišť
a z hladomoru
Přes řeku přes les na vojenském voru
v rubášce z kopřiv
z vsí jež nenazveš
posmrtným jménem
(zmrzla v chřtánu věta)
Z sibiřských dolů
Z křiku selsověta
Z armády reaktorů
Z nalezišť...
Tvá gesta
Kresli mapu Antarktidy!
Tak jsi mi stvořil vesmír z kůrky
střídy
pokojný lidský vesmír
průvan hřišť
úplnou kouli země
bez členění
hranic
a raket krásnou volnost
dnění
Dej mi tu těžkou svobodu!
(Jen slova
Modř televize
Sivá do nachova)
– Jsi přelud Sergeji
Jsi obraz
Stěna –
Za bleskem blesk
A luna roztavená
šíp s šípem
vlnolamy
vlnolamy...
až sami v prostoru
až v souřadnicích sami
až sama s obrazovkou:
v jednom hřadě
jdou hvězdy kuřátka
kuřátka v jedné řadě
souhvězdí
hvězdy
v jedné
v jedné řadě...
Vodopád zvenčí
Tetelení svěc
Přízračný požár
Měsíc v mřížích
V okně
Veliký prostor světa
v římském domě
A divná věc
Jsi míň než vyhnanec
Jde zpátky Sám
Jdou kroky do temnoty
schodištěm z žuly
z Carraru
z tvé hmoty
která nás všechny sevře nakonec
Jsi sám v mé síni
Televizní gesta
Sám v prostoru
Jsem sama
Jedna ze sta
Sám z tisíců
Hlas
Záznam z protokolů
Jsme chvíle v slunci
Stisk dvou dlaní
Spolu
v hořlavém létě
v jednom bystrém létě
Daleko doma
V slunci
Na planetě
Těch galaxií
Nikdo o nás neví
Nepřijdeš nikdy k Fontáně di Trevi
Luna se ztrácí
Nic se nestane
Jsi v souřadnicích
Kdo je vyhnanec
I kdyby hořel storamenný svícen
tma spolkne světlo –
Nesmíš přes hranice
Planeta ve dví
Krvácejí cévy
V svištění raket
V časovaném čase
den co den před explozí
před zápasem
Nepřijdeš nikdy k Fontáně di Trevi...





Blesk
Znova záblesk mříží
Fontáno
Půlnoční síň se barví do nachova
Benátská červeň
Hnědá Šarlatová
Trs třešní na stole
Krev krásných rév
Fontáno
samá červeň
samá krev
Vodopád chřestí
Mince od milenců
Vodopád chřestí
Hlavy popravenců
Po celém světě stéká
stéká krev
Ten záblesk mříží
Záblesk minolovky
paprsky
jiskry
šípy obrazovky
Blesk
Záblesk mříží
Záblesk v jádru hmoty
V povětří
Na souši
Noc úvod do samoty
Po přídi snu jdou uplouvají tmou
bezkrevné ženy s dětmi na rukou
A nemluvňátka bez rtů Šestiprstá
hledají ústa Teplá lidská ústa...
Fontáno přičaruj nám svítání
Noc kybernetiků:
jsme sčítáni
Noc astronomů:
zamapováni
Souhvězdí v řadách
V obrazovce noc
Dohráno
Přenos končí
Fontáno...





V hluboké průrvě města usnul dům
Už couvá noc
Už odvrací se luna
Prastará římská luna mnohostrunná
nad Fontánou
nad Forum Romanum...
I síní ledovou jde vodopád
ozvěnou zvenčí
Sama v zašlých stěnách
cizinka z Čech
jen zpívající žena
otvírá mřížoví –
až chorál vod
varhany píšťaly a včelí tóny
přezvučí zvony
všechny římské zvony
vyklouzne dívčí soška
zlatý plod
a navrátí se do blízkého rynku
k Fontáně Nymf
jen kámen po kamínku
z ostění slétá
cinká doprovod
k šumění vln
Jak mince k minci cinká
z opilé výšky slétne pohár
sklínka
a tříští křišťál
až se rozpění –
Jsi v této chvíli
Nevrátíš se v čase
A jiný
jiná
zrcadlícím jasem
propadneš hloub
tam na dno vod
snem tmy
třeštěním vln
hrou jedné fontány
Jsi v této chvíli
Nevrátíš se časem
A jiný
jiná
Kdo jsi ty
Kdo já jsem
Jsme vlna
Světelná
sen o snu
Sny...







Ať jenom úsvit utká modrý plášť
až sejdu schodištěm
Až z mrazu síně
(mha za mnou
přede mnou)
Až v zátočině
malého rynku
úsvit tasí meč –
Zelený přísvit vyloupne se z noci
list
artyčok
A slyším vozy tlouci
výpravy z tržišť
zahrad
z předměstí
z římského křiku
z lásek
z bolestí
Noc kouzel zhasla
Bude novoluní
Už malý otrhánek loví v tůni
poslední minci
hudbu
chleba
den –
Fontáno
slyším sršet ze všech stěn
chorály světel
čiré jitřní škály
Fontáno přijmi co jsme milovali
v tom ve dví rozpoltěném století
kdy milence vám rvali z objetí
kdy nesměl člověk přejít přes hranice
Fontáno
světlovlasá ukrutnice
vždyť vypila jsi chtivě bolesti
vždyť dlouze smlčíš lásky
hrůzy
lsti
Fontáno
zpívej rozsvícenou dobou
kdy budem znova žít
kdy vstanou mrtví z hrobů
tvé stíny popravenců ožily
a zhlédnou čas
čas bez vin
násilí
Fontáno
vidím roztančené ženy
krásnější než my v čase okouzlení
lodyhy
stvoly
květy ve vodách
Fontáno
rytmuji si šťastný strach
Ať vzkřikne kámen
Z hudby vzkřikne kámen
Jsi v této chvíli
Nevrátíš se v čase
A znova
Příští
Rozkřídleným jasem
z vln vstaneš
Čistá
Úsvit
Láska
Pramen





– problém zastavení nukleárních pokusů
musíme řešit spolu
úplným odzbrojením –
John Fidgerald Kennedy

(cár ranních novin na římské dlažbě,
červen 1961)


Červnová dlažba vydechne jitřní vláhu
Oblaka benzinu stoupají z římského prahu
Z fontány vstává bělavé sousoší
Smutní Nehybní strnulí jinoši –
Nic se tu přece navěky nepřihodilo
švitoří vrabci v kalužích
Něco skončilo
Začíná těžké dílo
Číhavý magnetofon zachytil několik slov
Několik výkřiků
Předjitřní dívka odjíždí v žlutavém taxíku
Pustý dům nad fontánou
Po letech přelétnou po stěnách
dva a tři stíny:
První cizinec
Cizinka
Druhý cizinec v televizní skříni
Dva tři profily v arkýři
Ztracená slupka dívčího těla
Samota dohaslé noci
Sirá Bez anděla
Něčí rozvlátá rezavá kštice
Něčí vyvstalé lícní kosti
Kdo jednou načrtne scénu
Dočista Bez nahosti
Navrátí doznělý tón
Zář barvy
Ztracená slova
Stržený závěs v sále vyrudne do nachova
Nic ještě nekončí
Všechno začíná znova
Úsvit Křik kamelotů
Dnes zítra přeskakující hlas
Zachraňte všechny pevniny
Zachraňte naše duše
zachraňte nás
Tolik vod propadá hloubkou
Tolik vln římského času
SOS tonoucí koráb světa
signalizuje svou spásu
Úsvit
Křik kamelotů
Všechno přerývající hlas
Zachraňte nás
Zachraňte všechny
Zachraňte nás...






Zpět