Alena Vrbová se narodila 3. října 1919 ve Starém Plzenci u Plzně.
V roce 1938 absolvovala dívčí reálné gymnázium v Plzni
a po dva další roky studovala literární historii na Filozofické fakultě v Praze.
Za války byla zaměstnána v České akademii věd, později jako nemocniční ošetřovatelka.
V letech 1945 - 1946 dostudovala Vrbová Filozofickou fakultu a pokračovala studiem
na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1951 pracovala jako lékařka neuroložka
a později (1964 - 1977) jako primářka lázeňské léčebny v Mariánských Lázních.
Dnes žije v Praze.
Alena Vrbová přispívala od roku 1935 do časopisů a novin,
zejména do Studentského časopisu, Mladé kultury, Nového života,
Literárních novin, Květů, Literárního měsíčníku,
a do antologií Práce zpívá (1949), Vzhůru do vesmíru (1960),
Sborový zpěv (1975) aj. Publikovala eseje a literárně-historické studie
o B. Benešové, O. Březinovi, R. Jesenské, F. Šrámkovi, A. Jiráskovi, J. W. Goethovi,
T. Mannovi a J. Vodákovi.
Jako dvanáctiletá překvapila čtenáře pohádkou Matička země (1931),
již publikovala pod jménem Alenka Vrbová. Pohádka byla vydána znovu o šedesát let později
(1991) pod názvem Maminka země. Nedávné osmdesátiny oslavila umělkyně
kantátou Fontána di Trevi, vydanou nakladatelstvím Tyché-Verlag v Zurichu
v roce 1999 a medailí Franze Kafky.
Charakteristickými motivy Vrbové básnické tvorby konce šedesátých let jsou erotika,
cestovní zážitky a lékařské povolání: Milostná (1968), Antigony
(1969). Pro poezii sedmdesátých let je příznačné životní bilancování:
Blýskání na časy (1974), Odkud přichází hudba (1976).
V prózách se Vrbová zaměřuje na mezilidské vztahy.
Z lázeňského prostředí pochází rozsáhlá novela Znova v Monte Rose (1971).
Láska a morální rozpory jsou náměty románů Benátská (1975),
Odlet do Madrásu (1978) a Indiánské léto (1986),
objevují se však i v povídkových sbírkách přelomu sedmdesátých a osmdesátých let:
Všechny krásy světa (1979) a Až na západní hranici (1981).
V historické próze V erbu lvice (1977) se spisovatelka zaměřuje
na život lidové lékařky Zdislavy z Lemberka, v próze Když kohout dozpíval (1981),
jež je prvním dílem trilogie, zase na osudy rodiny Kryštofa Haranta za třicetileté války.
Druhým dílem trilogie je historický román Pod kardinálskou pečetí (1983)
a třetím Rašení (1985). Historické náměty jsou charakteristické také
pro spisovatelčinu tvorbu devadesátých let: Anna Lemberková sudička (1992)
a Příběh třikrát vražděného rodu Vršovců (1995).
Román V erbu lvice byl v roce 1994 zfilmován režisérem
a scenáristou L. Rážou. Memoriál sv. Zdislavy ve vatikánském archivu
je zakončen autorčinou literární a lékařskou statí (1995).
Alena Vrbová se účastnila též sborníků Melodie (1991), Milostné mosty (1992)
a Krajina v nás (1993) vydaných plzeňským Střediskem západočeských spisovatelů.
Alena Vrbová je členkou Obce spisovatelů, Společnosti F. X. Šaldy
a jiných společenských a odborných organizací.
Heslo Alena Vrbová uvádí řada světových encyklopedií.
Spisovatelčina tvorba výrazně reprezentuje humanistické tendence
české literatury druhé poloviny dvacátého století.
