Mám šponu v oku
Nevěřím tomu
ale ona
špona mi brání vidět,
kdo (u sta hromů)
píše podobné básně
jako já
Lehkomyslný spáč
Tak se mi vytýká,
že prý nic neberu vážně.
Například budíka.
Pravda, probouzím se vlažně,
zato však v spánku vynikám.
Čím je somnambul na okenní římse?
Já, nejsem-li budík, netikám.
A jsem-li? Nevzbudím se!
Přátelé múz
Přátelé múz,
té, kterou uctíváte, není.
Dostala vůz,
jela se podívat na Velkou šestidenní.
Přátelé lidstva,
posvěťte jméno své obětí vpravdě lidskou,
namísto koní lidstvo pošlete
závodit na Velkou pardubickou.
Oslavy
Oslové slaví oslavy.
Ó slova oslav oslová!
Osloví osla? Vy oslavy,
osla vy slovy do slávy
nadarmo poháníte vpřed:
stokrát nic poláme mu hřbet.
Našel se bod
Našel se bod.
To je mi vhod,
protože bez bodu
neměl bych výhodu,
o které kdes
prohlásil už
Archimédes,
přeslavný muž:
Dejte mi pevný bod
a já vám vyzdvihnu
zeměkouli. Škoda, že nemohu té teze užít v plné míře,
protože bod se našel jenom na papíře.
Bedny
Tady je jedna bedna.
Kdyby byla jen jedna!
Tady je druhá bedna.
Nevíte, oč se jedná?
Tady je třetí bedna.
Přišla prý koncem ledna.
A tu je čtvrtá bedna.
Hřebík jí čouhá ze dna.
Tohle je pátá bedna.
Ó, jak je neúhledná.
Kdyby tak šestá bedna
obsahovala jed na
myši, jež sedmá bedna
doveze z nedohledna,
byla by osmá bedna
(o kterou se nám jedná)
úplně bezvýsledná.
Logika života
Kdo není kmán, je velitel
(tomu se dobře daří).
Kdo nevěří, je věřitel,
a ti, co věří, tmáři.
Kdo nekrade, je směšný chlap,
kdo krade – Pán Bůh potěš!
Kdo nežije, je darmošlap.
Kdo žije příliš, totéž.
Komoedia humana
Někteří lidé nosí
škrabošky místo tváří.
Neustále se škrabou v obličeji –
– inu svědomí svědí.
A jejich nosy
jsou kabanosy.
Při nejbližší sebekritice je snědí.
Někteří lidé mají
trnovou korunu v uchu.
Myslí si, že je to uchavec,
a nemohou spát.
Kdyby tak měli smysl pro předtuchu,
sami sobě smáli by se v duchu,
aby se nemuseli bát.
Nevěřím
Nevěřím,
že je Řím.
Nevěřím drachmám,
ze kterých strach mám.
Nevěřím autokaru,
že jede do Mostaru.
Věřím jen: za prvé odvaze,
za druhé síle,
za třetí vzdoru.
Co s tebou,
nemocný muži na Bosporu,
ty nemáš ponětí,
co je to za třetí,
ty nemáš ani
nejmenší zdání,
jaké starosti já mám.
Nevěřím dámám.
Nevěřím Betlému,
nevěřím ničemu,
co není z peří.
Mně také nikdo
už nevěří,
jen má: za prvé odvaha,
za druhé síla,
za třetí vzdor.
Obočí
Obočí
spadlo do očí.
Kdo se namočí,
nevidí pro oči.
Ale obočí
vidí, že pro oči
se teď namočí.
Obočí
nechce mít výročí.
Slíbí vrkoči
bohaté obročí,
když s ním vyskočí
daleko od očí.
Ale vrkoči
je teskno bez očí.
Svět se bez očí
prý jen plahočí.
Obočí
zůstane u očí.
Snad se ochočí.
Kdo ví?
Pletení
Pletete své pletení,
pletařko spletená!
Pletení se nezmění,
čtou-li se písmena
hladce nebo obrace.
Pletařko rad,
nedejte na rádce,
čouhá z nich drát!
Na této planetě
Na této planetě
dýchati zakázáno.
Ty zcvrklý utřinose,
komu se budeš smát?
Nešťastné pratetě
neřekli, že je ráno.
Defekt na zadní ose.
Přišli na nápad:
Netřeba dělat nic,
jen trochu poezie
rozházet mezi pulce
namísto obroku,
aby se dobrý strýc
poučil, jak se žije.
Aby se nebál štulce
a přidal do kroku.
Myslivecká hatlatina
Mroži
se množí.
Myslivci, páni
myslivci myslí,
že jsou nezávislí.
Nemají stání.
Cestou od krmelce
dělají kotrmelce.
Ale to nevadí.
Mroži
se množí.
Kapradí
je stejně přívětivé
jako dříve.
Insuficience
Protože má člověk hlavu,
stojí na třech nohách.
Ale vzhledem
ke čtyřem světovým stranám
má stále ještě
o jednu nohu méně.
Triptych
Moc není moc,
nevydrží-li přes půlnoc.
Chlap není chlap,
sejde-li z deště pod okap.
Král není král,
netroufá-li si na plurál.
Líná kůže
Líná kůže líná.
Mluví se o pleši.
Paní ruce spíná,
pána to netěší.
Už se nepojede,
léta jsou pryč.
Přede dveřmi přede
kočka. Má klíč.
Jazykolam
Je-li jáhen hájen,
hájemstvím je jáhen.
Je-li jáhen hájen,
svět je nezahájen.
Je-li hájen jáhen,
jeho já je já, jen
je-li jáhen hájen.
Svět je nezahájen.
Poezie pro Karkulky
Poezie,
a přece kapka jedu.
Svět neukryje
se nikdy ve svém středu.
Svět rozdělí se
a zůstanou jen půlky
ve zlaté míse:
pro vlky, pro Karkulky.
(Zkrácená verze stejnojmenné sbírky)
Zpět
Nevěřím,
že je Řím.
Nevěřím drachmám,
ze kterých strach mám.
Nevěřím autokaru,
že jede do Mostaru.
Věřím jen: za prvé odvaze,
za druhé síle,
za třetí vzdoru. Co s tebou,
nemocný muži na Bosporu,
ty nemáš ponětí,
co je to za třetí,
ty nemáš ani
nejmenší zdání,
jaké starosti já mám.
Nevěřím dámám.
Nevěřím Betlému,
nevěřím ničemu,
co není z peří.
Mně také nikdo
už nevěří,
jen má: za prvé odvaha,
za druhé síla,
za třetí vzdor. Obočí
Obočí
spadlo do očí.
Kdo se namočí,
nevidí pro oči.
Ale obočí
vidí, že pro oči
se teď namočí.
Obočí
nechce mít výročí.
Slíbí vrkoči
bohaté obročí,
když s ním vyskočí
daleko od očí.
Ale vrkoči
je teskno bez očí.
Svět se bez očí
prý jen plahočí.
Obočí
zůstane u očí.
Snad se ochočí.
Kdo ví?
Pletení
Pletete své pletení,
pletařko spletená!
Pletení se nezmění,
čtou-li se písmena
hladce nebo obrace.
Pletařko rad,
nedejte na rádce,
čouhá z nich drát!
Na této planetě
Na této planetě
dýchati zakázáno.
Ty zcvrklý utřinose,
komu se budeš smát?
Nešťastné pratetě
neřekli, že je ráno.
Defekt na zadní ose.
Přišli na nápad:
Netřeba dělat nic,
jen trochu poezie
rozházet mezi pulce
namísto obroku,
aby se dobrý strýc
poučil, jak se žije.
Aby se nebál štulce
a přidal do kroku.
Myslivecká hatlatina
Mroži
se množí.
Myslivci, páni
myslivci myslí,
že jsou nezávislí.
Nemají stání.
Cestou od krmelce
dělají kotrmelce.
Ale to nevadí.
Mroži
se množí.
Kapradí
je stejně přívětivé
jako dříve.
Insuficience
Protože má člověk hlavu,
stojí na třech nohách.
Ale vzhledem
ke čtyřem světovým stranám
má stále ještě
o jednu nohu méně.
Triptych
Moc není moc,
nevydrží-li přes půlnoc.
Chlap není chlap,
sejde-li z deště pod okap.
Král není král,
netroufá-li si na plurál.
Líná kůže
Líná kůže líná.
Mluví se o pleši.
Paní ruce spíná,
pána to netěší.
Už se nepojede,
léta jsou pryč.
Přede dveřmi přede
kočka. Má klíč.
Jazykolam
Je-li jáhen hájen,
hájemstvím je jáhen.
Je-li jáhen hájen,
svět je nezahájen.
Je-li hájen jáhen,
jeho já je já, jen
je-li jáhen hájen.
Svět je nezahájen.
Poezie pro Karkulky
Poezie,
a přece kapka jedu.
Svět neukryje
se nikdy ve svém středu.
Svět rozdělí se
a zůstanou jen půlky
ve zlaté míse:
pro vlky, pro Karkulky.
(Zkrácená verze stejnojmenné sbírky)
Zpět