Ivo Fencl

Ivo Fencl se narodil 16. dubna 1964 v Plzni. Jeho otec PhDr. Ivo Fencl je autorem knihy Vize a iluze a literárním vědcem.

Fencl už v dětství "vydal" sto šestnáct čísel vlastního časopisu Rodina či šest dobrodružných románů o Mgvě, tajemné kočkovité šelmě dodnes hledané světovými kryptozoology. Nedokončil ale ani studia na ČVUT, ani na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, a pracoval postupně jako učitel, zeměměřič, pošťák, skladník… a nyní je zaměstnancem tiskárny Český Kuvert ve Starém Plzenci.

Fencl kreslil dlouho i comicsy, psal texty pro amatérské rockové skupiny (Infarkt, Závislost) a byl svého času předsedou Fanklubu Františka Ringo Čecha. Od mládí ale miluje hlavně film a literaturu. S láskou sbíral verneovky, ale také wallaceovky, a zůstává dokonce oddaným "čtyřlístkologem". Je členem České společnosti Sherlocka Holmese (mj. autorem studie Sherryk Holmepes ve Čtyřlístku) i Sdružení přátel Jaroslava Foglara. A Střediska západočeských spisovatelů. Spolupracuje s rozhlasem (mj. hádankový seriál o známých osobnostech).

V literatuře často hledá fantazii. A to jak tu H. G. Wellse, tak nespoutanější typu Edgara Rice Burroughse. Ze současných českých autorů mu jako esejista imponuje Ondřej Neff, coby beletristi Vojtěch Steklač a Zdeněk Karel Slabý.

Ivo Fencl debutoval roku 1993 v nakladatelství Ivo Železný povídkou Kletba oka a zde publikoval i prózy Stvoření z jeskyně (1995) o Howardu Phillipsi Lovecraftovi a Světlo na konci jeskyně (1998). Roku 1996 otiskl v Mladém světě Tajnosti Starého Plzence a po pěti letech má připravenou k vydání stejnojmennou sbírku povídek. Roku 1996 vyšla v časopise Nemesis i první část Fenclova románu Stroj na vraždy. Dále publikoval v Salonu Práva (Jedna povídka z pošty pana Lorence, 1998) a téhož roku vydal v edici Tvary prózu Ranní sny (s předmluvou Ireny Zítkové), která je pokračováním románu Kamilův život po matčině smrti od Jiřího Navrátila. Roku 1999 pak zpracoval Český rozhlas část Fenclova dosud nevydaného stěžejního románu Smíš zůstat mrtev (od roku 1997 je připraven k vydání v nakladatelství Hynek) a roku 2000 následovala humoristická povídka Rychlá Ivana odmítá Brada Pitta (stanice Vltava). Kratší prózy Ostrůvek jich dvou a U řeky, v proudu – a v posteli vyšly v letech 2000 – 2001 v časopise Spektrum a roku 2001 vydalo nakladatelství Perseus – Luboš Falout knihu "o návratu do krajin dětství" nazvanou Smí zůstat, Kynžvart a připsanou Ladislavu Fuksovi. Její autor ale má "v záloze" i poněkud praktičtějšího průvodce Smíš zůstat, Anglie, další prózy (Smíš zůstat Foglar) a pokusil se i o filmový scénář (Rodinný nepřítel). Prvním rádcem a kritikem byl Ivovi Fenclovi filmový historik a spisovatel Boris Jachnin a pak redaktor Jiří Navrátil a básník Josef Hrubý. Fencl se ve svých příbězích často tematicky vrací do prostředí pracujících na noční poště, kde i on sám srdcem navždycky zůstal... Tam a "u Ivany", jak o tom svědčí i jeho (třebas napůl recesistická) sbírka veršů Ivaniny pracovní písně.