Aleš Haman

Aleš Haman se narodil 26. 6. 1932 v Josefovu u Jaroměře v rodině armádního důstojníka. Po maturitě na gymnáziu v Hradci Králové v roce 1951 zahájil studia češtiny a literární vědy na FF UK. Absolvoval 1956 diplomovou prací Vlastenecká lyrika z let 1885-1895, titul PhDr. mu byl přiznán v roce 1967.

V roce 1957 nastoupil jako odborný pracovník v ÚČL a stal se redakčním tajemníkem kritického vydání Spisů Jana Nerudy. Od roku 1965 vědecký pracovník – CSc. prací Neruda prozaik. V roce 1972 odešel z politických důvodů do Státní (později Národní) knihovny ČSR, 1990 se vrátil jako vědecký pracovník do ÚČSL. O dva roky později titul DrSc. prací K otázkám teorie četby a čtenářství krásné literatury. V roce 1993 habilitační práce Literatura z pohledu čtenářů – doc.

V devadesátých letech působil Aleš Haman na akademické půdě plzeňské.

Hamanovy příspěvky četli čtenáři periodik Česká literatura, Nový život, Plamen, Kulturní tvorba, Tvář, Lidová demokracie, Literární noviny, Tvar, Lidové noviny aj.

Vědecká pozornost Aleše Hamana se upíná především k myšlenkovým a uměleckým přínosům Jana Nerudy a Vladimíra Párala. Haman je autorem také monografií Adolf Branald (1963) a Arnošt Lustig (1995).

K rozsáhlé bibliografii Hamanově viz Slovník českých spisovatelů od roku 1945 (Brána 1995, Praha).