Bohumil Nuska

Narozen 5. listopadu 1932 v Českých Budějovicích, absolvoval gymnázium v Českých Budějovicích, poté vystudoval Filosofickou fakultu Karlovy univerzity v Praze obor dějiny umění (1957), doktorát filozofie 1968, habilitace na Karlově univerzitě 1996 (docent estetiky). V letech 1957 až 1990 zaměstnán v Severočeském muzeu v Liberci jako historik umění, od roku 1990 na Technické univerzitě v Liberci, kde pracuje jako vedoucí katedry filosofie. Zabýval se dějinami české knižní kultury, především dějinami vazby, od roku 1970 pracuje na výstavbě symboloniky, nové mezioborové disciplíny, studující reflexe rytmu a z rytmu odvozených kvalit v lidské tvůrčí činnosti a posléze i veškeré lidské aktivity.

Beletristické, literárně historické a kritické texty publikoval, s přestávkou mezi lety 1970 až 1990, v periodikách a sbornících i v podobě samostatných monografií. Z vydaných prací Hledání uzlu (1957), příspěvky v časopisech Literární noviny, Tvář, Sešity atd.

Dílo: Švihova aféra a Kafkův Proces (1969), Padraikův zánik (1997), Okamžiky (1998), Kafkův Proces a Švihova aféra (spolu s J. Pernesem 2000). Posledně uvedený titul shrnuje výsledky zjištění, jež dokládají, že významným inspiračním zdrojem Kafkova románu Proces byla Švihova aféra a následný proces z roku 1914. K vydání jsou připraveny prozaické práce Tanec Smrti, Malé příběhy, O Paní Vševládné, rozpracován je rukopis románu Granátový náhrdelník.