Antonín Pelíšek

Narozen 1. 3. 1952 v Českých Budějovicích, redaktor Mladé fronty Dnes. Vzdělání středoškolské, absolvent střední průmyslové školy strojnické. Vystřídal několik povolání. V roce 1971 nastoupil do Jihočeské pravdy jako kmenový spolupracovník vysílání rozhlasového sobotního studia mladých, do pořadu přispíval povídkami. Po poznání normalizačních tendencí ve sdělovacích prostředcích upustil od vytouženého povolání novináře a plánovaného studia žurnalistiky a po půl roce odešel po vzájemné dohodě. Další profese: Nákupčí, technik v národním podniku Motor, vedlejším povoláním hrobník, po založení rodiny slévárenský dělník - cidič odlitků, kontrolor v českobudějovické Škodovce. Dva neúspěšné pokusy o přijetí na vysokou školu – zaměstnavatel studium nedoporučil. V roce 1989 na stipendiu Českého literárního fondu, během této doby napsal svou třetí knihu Znamení touha, která vyšla v roce 1990.

Po listopadu 1989 se vrátil k původní profesi novináře. Působil nejprve v týdeníku Nový život, Železničář, v soukromém Rádiu 21, dále v denících Prostor a Lidová demokracie, naposledy v České tiskové agentuře. Přispíval do deníků Telegraf, Kurýr, Zemské noviny, Jihočeská pravda, Svobodné slovo, týdeníku Reflex.

Stav – rozvedený, dvě děti.

Bibliografie: První otištěná próza a  poezie od roku 1970. Nejprve povídky v rozhlase a v denících. Zastoupení ve sbornících Proud – nakladatelství Růže 1971, Jak zlikvidovat šéfa – Nakladatelství JIH 1993. Samostatně Rybí oko – Růže 1986, novela Člověk z pavilónu N – Růže 1987, dále román Znamení touha – Růže 1990 a próza s dokumenty Lidé od Temelína – Studio Gabreta 1999. Člen Obce spisovatelů a Syndikátu novinářů České republiky.

V současné době má před vydáním knihu Šumavské pohádky napsané společně s hudebníkem Pavlem Andělem Pokorným, bývalým členem folkové skupiny Minnesengři a pracuje na knize o Josefu Luxovi.