Esperanto – Svět knihy 24. 4. až 27. 4. 2003
(... byla hlavní myšlenka, která vedla Dr. L. L. Zamenhofa k vytvoření mezinárodního jazyka pro dobro lidstva, připomíná členka kolegia externích spolupracovníků útvaru Litterate
Dávno lidé hledali takový společný jazyk, který by převzal úlohu až do středověku všeobecně známé latiny, alespoň mezi vzdělanci. Byli jimi filozofové R. Descartes, W. Leibnitz, a především J. A. Komenský. Po řadě pokusů vytvořil skutečný mezinárodní jazyk Dr. Lazar Ludvík Zamenhof v roce 1887. Esperanto (v českém překladu "doufající") použil Dr. L. L. Zamenhof jako svého pseudonymu, jenž byl následně přijat za název jazyka. Počin Dr. L. L. Zamenhofa vycházel z těch nejušlechtilejších pohnutek, což osobně doložil také tím, že se sám vzdal veškerých autorských práv na jazyk a odevzdal ho do vlastnictví jeho uživatelů.
Ohlas byl veliký. Do esperanta byly překládány skvosty světové literatury. "Esperanto je latinou demokracie", to je heslo předsedy prvního světového sjezdu esperanta Émila Boiraca. Kolik užitku přineslo šíření nového jazyka, dokazuje jeden příklad za všechny: Světový esperantský svaz (UEA) poskytl za první světové války statisíce služeb ztraceným členům rodin a zprostředkovával korespondenci i ve válčících státech. Po válce se esperanto podivuhodně šířilo. V roce 1929 bylo otevřeno ve Vídni Mezinárodní esperantské muzeum. U nás plní obdobnou funkci Městské muzeum v České Třebové, se statutem specializace na dějiny esperanta v českých zemích.
První esperantský klub vznikl v roce 1901 v Brně, rok poté v Praze, a byl založen Ĉeĥoslovaka Asocio Esperantista. V roce 1940 byl svaz likvidován gestapem a po válce v roce 1945 opět obnoven. V esperantu vysílal rozhlas několikrát denně nejen kurzy esperanta a přednášky, ale i hodnotné umělecké pořady. Slibný rozvoj byl přerušen v roce 1952. Komunistickému režimu byli esperantisté nepohodlní, protože se dokázali dorozumět mezi sebou i nežádoucím, prozápadním směrem a unikali cenzorům. V březnu 1969 byl založen Český esperanstký svaz (ČES), později Svaz slovenských esperantistů. Zásahy byly natolik drastické, že se po roce 1989 esperantské hnutí u nás jen těžce vzpamatovávalo. Dál však v esperantu vzniká próza i poezie a do esperanta se literatura také překládá. Do prezidia Světového esperantského svazu byl před několika lety poprvé zvolen Čech, a to doc. Dr. Petr Chrdle, což je velice povzbudivé pro české esperantské hnutí na poli mezinárodním. Esperantská próza a poezie je dnes šířena i na internetu, například zásluhou Miroslava Malovce, redaktora esperantského časopisu Starto.
Esperanto je jazyk hodný poezie. Má jednoduchou a logickou gramatiku, avšak nesmírně bohatý jazyk, jenž je schopný vyjádřit metaforu, základ básní a poetických textů. Málokterá oblast může o sobě říci, že se v jejím prostředí poezii daří tak dobře, a to díky nejen samotným autorům píšícím v esperantu (básnířka Eli Urbanová, již zesnulí Jiří Karen, Josef Rumler a Jiří Kořínek), ale i díky současným vynikajícím překladatelům, jako je Jaroslav Mráz (Toman, Hrubín, Neumann, Ludíková, Bergrová), Miroslav Malovec (Ludíková a další) a Jiří Patera (hlavně Haškovy povídky). Je to však celé esperantské zázemí nadšenců, díky nimž poezie dokáže dát lidem světlo a naději.
Věra Ludíková