Paní Mentzlová, váš internetový Literární salon má v povědomí pravidelně surfujích (video)čtenářů, myslím, už stálé místo. Kdy a jak idea Literárního salonu vznikla?
Idea Literárního salonu vznikla na jaře roku 2002. Zjistila jsem, že existují dobré knihy, které nemají naději na vytištění, i když jejich autoři nepožadují žádný výdělek. Avšak je technicky snadné šířit knihy v elektronické podobě, zvláště nežádá-li autor ochranu proti kopírování.
Prvním dílem, které jsem připravovala pro vydání v Salonu, bylo drama "Plukovník Švec" Rudolfa Medka. Toto drama, dříve velmi známé a dodnes zajímavé, se nyní – po padesáti letech zákazu – v knihovnách téměř nevyskytuje. Při tom nemá naději na knižní vydání, ani na uvedení na divadle. Drama vyšlo v Literárním salonu s laskavým souhlasem pana Ivana Medka.
Jaké datum měl den D? Kdy jste Salon zpřístupnila?
Salon byl otevřen 1. září 2002 po prázdninovém zkušebním provozu. Od té doby jej stále zlepšujeme, připravujeme nové knihy, z nichž nejzávažnější je soubor všech dochovaných Aischylových tragédií v překladu z řečtiny od PhDr. Julia Enderse.
Je tým vašich spolupracovníků, stránku http://salon.webz.cz realizující, početný?
Hlavními tvůrci Salonu jsou Dana a Rudolf Mentzlovi; já se starám o literární náplň Salonu, můj muž je správce stránek. Máme i další dobrovolné spolupracovníky, kteří pomáhají přepisovat knihy apod. Významně mi pomáhají i naši autoři, resp. majitelé autorských práv, a to nejen věnováním knih, ale i radou a morální podporou. Tvůrci Salonu jsou ovšem i ti, kteří přispějí do naší diskuse.
Není-li to tajemstvím: z jakých zdrojů hradíte náklady s provozem internetové stránky související?
S provozem internetových stránek nyní nesouvisejí žádné významné náklady, protože stránky samé jsou placeny z reklamy. Všichni zúčastnění pracují na Salonu zdarma. Usiluji o kvalitní elektronické knihy, bez "tiskových chyb", a v případě potřeby s vysvětlivkami, aby byly co nejvíce přístupné čtenářům.
Myslím, že vaše nezištná podnikavost může být jen s malou nadsázkou nazvána novodobým buditelstvím. Vždyť ze stovek nakladatelství, vydávajících literární díla tiskem, se přemnohá podbízejí morálce peněz až extrémně. Vy se chováte právě opačně. Řekněte, jakými slovy byste (souhrně) definovala společenský význam nebo "význam" současných literárních projektů na Internetu? A má digitalizovaná krásná literatura vůbec budoucnost? Nejde jen o ctibažnost jedinců (rozumějte autorů, redaktorů, vydavatelů...), kteří se ve světě velké (tištěné) literatury a v tržním prostředí zkrátka neprosadili?
Internet nabízí možnosti, jak šířit knihy, které se do tisku neprosadí. To je důležité u odborné literatury, která má menší okruh čtenářů již pro svou náročnost. Jiné projekty se zase zaměřují na díla méně známých či začínajících autorů a dávají těmto autorům možnost diskutovat o literárních dílech se čtenáři nebo s jinými autory.
Vyhodnocujete měsíční statistické výsledky Literárního salonu? Pokud ano, jaké ukazatele považujete za nesměrodatnější? O čem konkrétně vypovídají?
Sledujeme návštěvnost Literárního salonu a počet stažených knih. Údaje prohlížíme průběžně, souhrnné měsíční výsledky zatím nesestavujeme.
Paní Mentzlová, literatuře na Internetu naklonění surfaři se setkali s vaším jménem poprvé zřejmě na adrese jihlavských Neknih. Myslím, že zkušenostmi a přehledem recenzenta se vám v tomto směru v Česku vyrovná jen málokdo. Nelze se nezeptat právě vás: Sdílíte názor odpůrců ať už literatury na Internetu, ať původní internetové literatury, že jde o druhořadou literaturu, ne-li přímo o literární odpad?
Na Internetu se vyskytuje kvalitní i druhořadá literatura, i ten odpad. Ovšem na rozdíl od literatury tištěné se neplýtvá papírem.
Z malé finanční náročnosti vyplývá jedna velká výhoda: na Internetu (nebo na CD) lze publikovat vzácné středověké rukopisy, jež bývají bohatě zdobené, takže každá stránka je vlastně uměleckým dílem. Tyto knihy nelze vůbec půjčovat v knihovnách kvůli hrozícímu poškození, přitom jejich (fotografické) vydání tiskem je drahé, zájemců je málo a jsou rozptýleni po celém světě.
Za pozornost stojí databáze starší literatury, jejíž šíření neomezují autorská práva. Dobrovolníci se zapojují do přepisování nebo scanování knih a věřím, že vybírají kvalitní literaturu.
Čtenáři by mi zřejmě neodpustili, kdybych se nezeptal: Takové pracovní nasazení pro literaturu v podmínkách elektronizovaného a kybernetizovaného světa, to vaše, to manželovo, je pokračováním příbuzného povolání? (A dovolte návdavkem: Kolik je vám let?)
Jsem učitelka matematiky a německého jazyka, takže ze svého povolání využívám znalost německého jazyka a literatury. Je mi 28 let. Můj manžel je programátor, 34 let.
Danu Mentzlovou (zprostředkovaně a dílem též Rudolfa Mentzla) a její Literární salon jako součást literárně společenského života v České republice představil a za rozhovor poděkoval Miroslav Vejlupek.
Myslív-Milčice – Praha (prosinec 2002)