"Víš co je mobbing?"
Tak se soustředil na spravování mého motocyklu, že otázku nevnímal. "Nesedneš lidem ve firmě, ale výpověď by byla drahá. Tak ti tvůj zdánlivý přítel tak dlouho podráží nohy, až ji dáš sám. A to ty jsi udělal, Milane. Utek jsi."
Mlčel, ale v motorech se vyznal. Já z nich měl naopak hrůzu. Milan sám se ale nabídl, že mi "startér" spraví. "Tak," hekl. "Vidíš, už to pude... našlápnout." V malém motocyklu babeta cosi nadějně zaharašilo. Ale bude zima. Moc toho ve sněhu nenajezdím.
Milan se mnou ve firmě dělal jen krátce (než ho vytěsnili) a sotva by ke kolegovi jako já přilnul, kdyby na to neměl věk. Jó, to když MNĚ bylo dvacet, vzpomněl jsem na studia. A na lásku. Ve škole jsem byl tehdy čímsi jako přátelé stále obklopen. Nic nebylo problém. Teď je mi hodně přes třicet a motory už mi asi nedojdou. Sám mám zlomený motor i srdce. Zato Milan spokojeně našlapuje. Co jen mu za pomoc dám? A neměl jsem se ho v práci zastat?
"Víš, tvá holka hezká," usmál jsem se. "TO se nedá nevnímat. Ale když do mne někdo reje, prostě ho ignoruju, psa. Rozumíš? Myslím si na své. Dělám své. Mám svůj svět. Okolo. Každej člověk je ostrov. A když tě mobujou, koukej toho ostrova příště využít."
Najednou přestal našlapávat – a ticho večera u garáže. Zdálo se mi, že u plotu stojí ježek. Že by mě strnulý Milan přece vnímal? Nad naší zahradou už se smrákalo. "Prostě jsem jim nepadnul do voka," ošil se Milan. "Po čase bys padnul." "Nebo taky ne. Stejně je to zajímavý. Třeba zpěváci..."
Pochopil jsem. Oprava skončena a on se už dotýká druhého předmět svého zájmu. "Někteří zůstanou miláčkama národa až do smrti. Třeba takovej PA. Ale někteří vypadnou lidem z oka. Četls teď v Plži rozhovor s RA?" "Nečetl." A jak soumrak fialověl, tu ve mně NĚCO CIZÍHO řeklo (a snad hlasem ďábla): "Nejspíš je nám vrozenej rasismus, lidstvu, a nenávidíme odlišný ve stádě." "Ve státě?"
Nerozuměl a také mám podezření, že jsem mu náhle připadal přemoudřelý. Až moc. Ale já nebyl. A TO NĚCO z nebe ve mně řeklo: "I když si ženská vybírá chlapa, je to vlastně rasismus. Nebo se zpěvačka jménem NO zachová lesbicky. Zpěvák RA pedofilně. Jasně, dobrá reklama. Hlavně že se mluví, v nejhorším dobře, říkal Dalí. A svět se baví a ještě třeba roky. Ale co když to PAK lidi stejně spočtou? A pohřbí bývalého idola? Zatratí?"
Milan už zase hrdinně našlapával, ale v duchu se nejspíš válel u své holky. Mne, teoretika, dávno neposlouchal. "Takže ty si, vole, radši necháš srát na hlavu a doma mlátíš do boxovacího pytle?" zeptal se. Musel jsem se chtě nechtě rozesmát. Je mládí hendikep? Asi. Ale to mu tady přece nebudu... Zvlášť tíhne-li ke mně podvědomě jako k příteli. Co si to namlouvám? A podvědomě? "Nejhorší na tom všem je..." začal jsem a ježek už tam nebyl.
"... že to furt neni vono," poklepal Milan opatrně, znale, soustředěně na řetěz. Pak opět zašlapal a součástky se rozprskly. Hodina jeho práce v trávě. Koukal na hodinky. A nejhorší na tom je, že pohřbívají bezděky, hleděl jsem se za ním.
Umělci historické oblasti prácheňské na planetární digitální scéně