Ve stínu svíčky

Netoužím pít slzy

Čím více rozumím řeči stromů
tím méně rozumím lidem
Piji kapky rosy vždy
když nejvíc bolest světa
mě tíží
mě se dotýká

Věčná spása se blíží
křičí ptáci ze stromů

jenomže nový den
další jaro je tu opět
a mé království
bodláčím rozkvétá
a já zase
se džbánem spěchám
dát vodu slunci pít

jenomže kdy k mé věčné radosti
dojde naplnění
přitulí se teplá dlaň
něžné lidské pohlazení

Kdy uzdraví se láska nám

Ty naposledy
Brána do nebes je tam
Až na samém konci Vzkříšení

Krvácející žalm

Jsem matka milující
tento svět
a jako všechny matky
i já nad ním pláči
a spěchám
schoulit se
pod jeho kříž

Jsem také žena
toužící zemi
znovu zrodit
do spásy

Už není kam jít
už ztrácím tě bolesti
Nikde není
okolní svět
Pouze a jenom já
sama samotná

V tomto dramatickém rozechvění
již nechci více vstoupit na jeviště
špatných herců a jejich
vražedných očí
Jdu tam kde včely bzučí
a kde Bůh mi dá přečíst
co nového opět napsal
Kde ticho je svátost
i když za oknem
ve světle bouřky
s dojemnou přesností
vidím popravovat spravedlnost
Člověka přicházet k popravišti
a co mě nejvíc bolí
lidi radostí křičící

A podívám-li se ještě dál
zahlédnu tam v nekonečnu
svoji tvář v hodině smrti
a smutek co nepláče
smutek co tančí

Já nechci znovu do žaláře

Já toužím pouze
naučit se řeči ptáků
a duším stromů
verše číst
večer co večer
verše číst

To není málo
z mého soucitu
nad ostatními

Už není kam jít
už ztrácím tě bolesti
V lese zpívají slavíci
o radosti

Už není kam jít
Domove

Symfonie věčnosti

Jenom zpívejte
prosím zpívejte
vy všichni blažení
stromy lesní
květy
i Bohem vyvolení ptáci

ještě prosím zpívejte
v mých dlaních
kde čáry života
jsou noty
ze zpěvníku nebe

Zpívejte tak čistě
jako u trůnu
Věčného krále

Zpívejte ženě
a také matce

I mě kdysi dávno
máma dala do dlaní
chléb a kříž
a nad kolébkou řekla
Promiň mi mé dítě a ještě spi
Tehdy ještě naposledy
zazpívala ukolébavku

Jenom zpívejte
prosím zpívejte
Dokud je čas
a nikdo z nás
dnes nepláče