Ztichlé dlaně
Ztichlé ruce
Ztichlé dlaně
sepjaty v klíně odevzdaně
už zapomněly potěšení
které je skryto v pohlazení
Vrásčité prací
Vrásčité věkem
vzpomínkou jak drahým lékem
samotu z duše smývají
před světem tiše – potají
Pieta
krása a smutek ve tváři
na klíně mrtvý syn
bolest nikdo nezváží
v kameni skrytou
v zajetí
smrt mládí krásu neubírá
jen kámen se zachvěl
prokletím
krunýřem věčnosti
život svírá
a člověk ztichl dojetím
Zlomený plamen
Plamen slunce
ve sklenici
ukrývá se před světem
Sklem zlomený
do vody schoulený
ohnivě zdobí ji květem
když slunce
míjí se s večernicí
Cesty roků
Když píši
často myslím na tebe
na roky
které naší cestu dláždily
Šly jistě
kupředu a bez zastávky
jen my
jen my jsme někdy bloudili
Vůně Hané
Jdu krajem bez konce
hlavu větrem rozcuchanou
Vzduch voní po bouřce
jdu cestou nešlapanou
Po tváři tichounce
zbylé kapky kanou
Jdu krajem bez konce
do vůně rozkvetlou Hanou
Olomoucká romance
Na schodech do Výpadu
flétna tiše lkala
pod klenbu
smutek ukrývala
Déšť z bubínku
její slzy snímal
v akordu souznění
Já bolest
celým tělem vnímal
když srdce
sevře zachvění
On hrál tu píseň kvůli ní
a ona v bubínku
střípky schovávala
On hrál jí píseň loučení
a ona střípky
z dálky zamávala
Duha v řece
Až zase půjdu po stráni
Nad řekou
Po kamení
Vzpomínkám se neubráním
Hledáním co už není
Ta řeka jako osud
Strhává
Cesty mění
Já myslel doposud
že vše zmizí v zapomnění
Nic samo ale nestane se
Jen cestu
sám si vyšlapeš
Vzpomínky nikdo neodnese
však tíhu jejich – uneseš?
Až zase půjdu po stráni
Nad řekou
Po kamení
Ať to co už je za námi
v řece se v duhu změní
Opuštěná nemocnice
Zdi skrývají bolest a utrpení
Staletí smutku i uzdravení
Dnes prázdné chodby
osaměním
mé kroky vedou ke ztišení
Ticho a klid do naděje
Zlomený cit z beznaděje
Prázdnota která rozechvěje
Konečná cesty
kde slovo už nezahřeje
Melancholie
Když ptáci nezpívají
kraj smutek přikryje
Když oblaka umírají
déšť zpívá rekviem
Jen země chtivě pije
voda ji láskou voní
Někomu smrt
jiný z ní žije
Různé zvony zvoní
Vzácné jmění
Vzpomínka krášlí se
jak severní záře
v barevném představení
Vzpomínka přinese
listy z kalendáře
zažloutlé zapomněním
Někdy jásavá
někdy k truchlení
jak život se mění
Ta chvíle zůstává
co falešná není
Vzácným je jměním
Leporelo
Ze samoty noci rodí se nový den
jepičí život - snad přelud jen
maluje obrazy v milionech očí
než černým osaměním skončí
Každý z nich je malým třeskem
v chodníku života otiskem
Z obrazů skládá se leporelo
co potěšilo i to co zabolelo
Bosé nohy
Bosé nohy v trávě
cestičku vyšlapaly
Korálky rosy
pod nimi umíraly
Bosé nohy v trávě
tancují s motýly
Květy prosí
„Zastavte na chvíli“
Bosé nohy v trávě
už ztišeny stojí
a zpěv kosí
šrámy srdce hojí
Ještě
Ještě je čistý vzduch
Voda v řece
modré nebe zrcadlí
Ještě zem přijme pluh
Pro dobrou úrodu
člověk se pomodlí
Ještě zní v nás
tep srdce k jinému
Ještě náš hlas
je cestou k milému
Ještě nám tvář
hladí kapky deště
a slunce zář
je duhou v nich ještě
Ještě se květy
za světlem otáčí
Ještě jak sonety
znějí písně ptačí
Dnes všechno je ještě
však krásu již svírají
lidské pýchy kleště
Paradox života
Na kře současnosti
řekou věků
plujeme do neznáma
Ztracení
v mlze nejistoty
Kra proudem
jen kupředu
je hnána
Řeka ji zpívá
různé nápěvy
na stejné noty
Dnes jako kdysi
Plujeme kupředu
do minulosti
a nové kry
nesou budoucnost
za námi
Před námi minulost
budoucnost vzadu
Na kře současnosti
kupředu
řekou věků
do minulosti plujeme
Za námi budoucnost
jiní nesou
k zapomnění
A písně stejných not
nápěvy mění
Paradox pohybu
je hudbou o člověku
Paradox života
který zmámí
Vzácný květ
Tou cestou šel jsi už kdysi
už kdysi dávno před léty
před léty přání na ní skryl jsi
skryl jsi jak tajná objetí
Zase jdeš cestou mezi poli
mezi poli kde přání skryté je
skryté je a pro ně srdce bolí
srdce bolí když mizí naděje
Možná že někdy objeví se
objeví se jako vzácný květ
vzácný květ o němž ví se
ví se že domov vrátí zpět
Kolorování
Z barevných příběhů čítanka
Z barevných obrázků leporelo
Z barevných sklíček mozaika
Z barevných kapek duhy tělo
Z bílé a černé noc a den
Z bílé a černé fotografie
Z bílé a černé mladý sen
Z bílé a černé šedé žití je
stýskání
za chvilkou pomíjivou
úsvitem o půlnoci
pohádkou konejšivou
ztraceným geniem loci
za láskou nedočkavou
zpěvem sborů ptačích
hvězdou mihotavou
skrytou ve tvých očích
za všechno co odlétlo
jen do vzpomínání
aby v nás rozkvetlo
krásou při stýskání
Jak jsem zůstal cynikem
Podzimní stíny
Když bříza ukáže své štíhlé tělo
větve bělejší než čerstvý sníh
na loďce podzimu
plujeme k zimnímu břehu
Spadané listí zavonělo
na tichých náhrobcích
Stíny svíček ruší tmu
Vypráví tisíce příběhů
Klaunův smích
Sundat červenou bambuli z nosu
Z tváří šminky umýt
Klaun ztrácí se v davu
Proč už ho nepoznáme?
Že nemá nos?
A tváře smutným smíchem bílé?
Nevidíme klauna
však klaníme se šaškům
Život hraje divnou frašku
Jenom děti poznají ho
Jeho srdce slyší
Děti – blázni – básníci
Nám ostatním
přemoudřelým
šašci jsou bližší
A moudří klauni
dál bolest tišší
Trpké víno pijeme
na života vinici
Smysly
Usínání
Hořící řeka
Na modré obloze šíp labutí
v mrazivém odpoledni
šuměl nad námi
Na modré obloze srp měsíce
v mrazivém odpoledni
zval už ke spaní
Řeka ztichlá pod ledem
hořela v paprscích
zimního slunce
Řeka ztichlá večerem
zdobená básníkem
slovy v dumce
A my jsme šli spolu
po říčním břehu
v mrazivém odpoledni
když řeka
zdobená slovy básníka
hořela
v zimním slunci
Promiň
Promiň
že nezastavím čas
že někdy nebe
skryje se do mraků
Však co ukrylo se v nás
těší mne i tebe
má pořád kouzlo zázraku
Promiň
že jaro není věčné
že léto končí podzimem
a zimu svírá mráz
Jen dálky nekonečné
jak ve snu mámivém
jsou pořád plné krás
Promiň
že už nemám slova
že moje píseň končí
po větru odlétá
Pár tónů srdce schová
ať chvíle co se loučí
pro jinou rozkvétá
Noty
Noty jsou kapky deště
Žíznivým plní dlaně
Smývají únavu z cest
V dešti šeptá – ještě
kdo zastavil se odevzdaně
Dál chce svůj příběh nést
Noty jsou kapky deště
řeky písní naplní
do jezer melodií vsáknou
rozezní ve forte žestě
v akordu struny zní
lidská srdce mládnou
Neodcházej
Neodcházej
Náš příběh ještě nekončí
Je knížkou nedočtenou
Je naší hvězdou půlnoční
ozářenou scénou
Neodcházej
Jsi kapka medu na rtu
která sladce taje
Jen pro falešnou kartu
láska nedozraje
Neodcházej
Život nehrajeme vabank
Někdy omámí nás hřích
Rozdám poslední frank
pro světlo v očích tvých
Zamykání
Až budeš odcházet
nezamykej
Někdo může chtít vstoupit
Schovat se před počasím
Schovat se před světem
Schovat se před sebou
Až budeš odcházet
nezamykej
A do kamen připrav dříví
Ať teplo zažene chmury
Ať studené ruce zahřeje
Ať mráz v srdci roztaje
Až budu odcházet
nezamknu
I když už nikdo nepřijde
A do kamen?
Do kamen připravím dříví
Co kdyby se někdo vrátil…
Měsíční noc
Tančila jsi za měsíční noci
když měsíc rozepíná její šat
Ta chvíle nesla omamný pocit
že jen v mé náruči nebudeš se bát
Tančila jsi za měsíční noci
pro moje oči – ruce dychtivé
Pohladit sen nebylo v mé moci
zbyly jen přeludy krásně mámivé
Návrat tuláka
Tulák bloudí ulicemi
Ulicemi které zná
Nalevo most
Napravo chrám
Bloudí jak cizinec
Pro všechny neznámý
Známými nepoznán
Tuctový občan co se vrací
Tam kde kdysi žil
Nachází nebo ztrácí?
Najde o čem snil?
Bloudí ulicemi
Mezi lidmi sám
Hledá své stopy
Které čas neodvál
Hledá své stopy
Aby v nich zase pevně stál
Čas ale pokročil
Vzpomínky stín se zatřpytil
Aby tuláka obelhal
Nekonečné otázky
Smetiště dějin už lidé naplnili
Však pořád nový odpad vzniká
Je to příběh nekonečný
kde hlavní role hrají
tupost – bezcitnost – pýcha
A prázdná slova bez obsahu
kterými smetiště přetéká
Proč je lidé ještě nepoznají?
Kdy lidskost potká člověka?
Fantazie skla
Skleněné fantazie výtvarníka
paprskem v střepině laskají nás
Z gejzíru emocí krása vzniká
nikdy ji nespoutá věčnosti čas
Krásné nové
Rolety na oknech oslepily dům
Kde kdysi stával plot
dnes keře černého bezu špiní chodník
Utržené okapy
Vylomené dvéře
A v patře za oknem květináč
S červenou vánoční hvězdou
Absurdní motiv
Morbidní
Na mrtvém těle genia loci vánoční kytka
Mauzoleum vzpomínek
ztracených doteků a pohlazení
Kolik tu vyrostlo generací?
Narodilo se a umřelo
Dnes popravčí četa dům odstřelí
Postaví tu
Novou
Krásnou
Betonovou
Šestiproudou
Benzinem vonící
Dálnici
Jen ruka v instinktu
sundala z hlavy čepici
Umělci historické oblasti prácheňské na planetární digitální scéně