Z dílny
Po celý den jsem se zabýval poezií
v dílně kde házím hrách na zeď
Provoz mezi slovy byl živý každé slovo
mohlo zakládat kosmogonii
tak jako každé číslo skrývá matematiku
věčnosti Pracuji dlouho v tomto oboru
(vím že) poezie je vztah který se šroubuje
na klouby stavby jiného světa
materiál však stále na prahu
něčeho například cesty například
zpěvu například těla a když se tovar
rozsype v chaos musíš se podvakrát
rozhlédnout...
... Kdybych vyhrál mlýnek na kávu
pracoval bych lépe vařil bych si energii
pozoroval vysoko i nízko
uklízel vždy znovu jako Trakl
v malém sále přírody Avšak moje dílna
podobá se garáži v níž se probouzí
úsvit Přiblížit se něčemu
co bych rád pojmenoval Poznej mě
říkaly věci šeptali lidé tikaly hodiny
provrtej mě jak zubař dostaň se na kanály sklovinou
na dřeň, na dřeň! Nedívej se pod pokličku pokusu...
... Po celý den jsem se zabýval poezií
nikam však nedojdu a přece moje
podivná naděje neděje bez děje
Zavři se do dílny klíč vrhni ve vesmír
prázdný je autobus pes naň štěká neštěká
vyje
(Listopad 1999)
Curriculum
Hejno žlun pak přeletělo
v trojúhelníku vaše čelo
Chlebnikov
Melancholie, dlouhý stůl za kterým zasedáme
to nejdříve
potom úděl dramatu nebo tragédie
maminko cos mi to činila
že jsi mě rodila
stůl odnesli ani ten nebyl náš
spustili ho z druhého patra po lanu
odvezli ho popeláři na zasněženém trakaři
Bylo by to k smíchu kdybychom byli veselí
bylo by to k pláči
kdyby nám smutek neutek
zůstala by příroda kdyby ji nerozflákali
když stěhovali civilizaci
Pak teprve nastaly kruté doby
Specializace Staneme se dospělí
naučíme se stanovám platíme kvóty
a ať cestujeme jak cestujeme
neunikneme Hola hola volají na nás
když překračujeme zasmrádlé močály
ze zbytečné zvědavosti Dobrotivý lékař
nás prohlíží: Zemřeme na srdce
O jedněch Vánocích třikrát denně aspirin
Pes po nás neštěkl psi byli neteční
po listu papíru lezl červ rakovník
Štíři se neštítí požírat písmena
a sunky na pase sunou se dokola
pohlédni na vola šrotuje šrotuje
Zima je
Hejno žluv přeletí
(Leden 1999)
Šumava
V malém městě
jsem navštívil malé divadlo
na malém náměstí
Vše bylo blízko
mezi starší generací troubili na roh
za rok a za den
se znovu sejdeme
nebo ne
Je krásné září
Je krásné září
všichni se shromáždili
a byli milí
živí i mrtví ovce psi
Lisabon stočen v tisíc vsí
kohout kokrhá na betonu
jsem skoro doma
chtěl bych domů
Je krásné září v sukních slečen
Jsem všem vděčen
klidně už můj čas vyprchává
Stromy se k sobě vracejí
do kořenů mezi dlažbou
jako tráva
Chtěl jsem psát o stínu
Kdo to za námi kráčí
loučí se s nocí jak hráči
Spiklenec nebo luna
sypou se stříbrná zrna
Něčeho je nám líto
adié banalito
křivě jsem odpřísahal
protože váhal váhal
Věčnost je vlast má skrytá
diadém svatého Víta
věřil jsem avšak váhal
zatím smrt v ústech svítá
Úzkost jak cent
Úzkost jako cent
padá mi na prsa
otevři dveře
Pane Bože
abych mohl přepsat
báseň
Stmívání
Když se stmívá
nymfy se převléknou
uvážou šátek
odtančí přitančí
Čekám na ně v soumraku
vysypaných znaků a elips
na poslední svědky
mluvnice pleti
Loupáme ovoce
metaforou věnčíme nahé sochy
cesty se sklánějí do tmy
noční včely oblétávají
Kdyby se věčně stmívalo
milovali bychom
zvykli bychom si
na úponek věty aksamitový
* * *
Bůh nám uniká
jak vlhké mýdlo
z rukou
Arci, máme jen pět prstů
na každé ruce
Sevřít je
Když na jívě
Když na jívě se rosí ptáci
a po křídlech jak po baroku
k technice světla prolínají
k váze a tíze kterou znají
a básně z měděnky a jiné
materiály dovezené
z vzdáleného zeměpisu
tak jako ptáci stěhují se
Co jsem to řekl řeč jsou ptáci
a prsty křídel k nám se vrací
Umělci historické oblasti prácheňské na planetární digitální scéně