V dětství tam byl s matkou.
Co jsme my, budete i vy…
Leží tam, pod hlavou cihlu, bezejmenní
(teď platí se na ně vstupné).
Dítko ptá se úzkostně,
zda měli maminku:
Červená nit se odtud táhne
až do jakési daleké středověké vesničky.
Je letní odpoledne.
Vesnička je vylidněna.
Tamhle muž klepe kosu,
o kus dál nakládají na žebřiňák,
bzukot much, pach koňských těl,
na mezi džbán s vodou a octem
(to na obraze už není, Petře Bruegele).
Nějací lidé se vracejí z pole.
Začíná se stmívat, klinká zvon na stráni.
(A průvodce zdvořile vyzývá k odchodu).
(Ze sbírky Slavnosti nad hlavou)
Umělci historické oblasti prácheňské na planetární digitální scéně