Zvláštní znamení Uli Urbanové:
Legenda mezi námi


Zvláštní znamení

Tolik jsem zatoužila
nějaké mít!
Nějakým znamením okouzlit!
Roztrhla jsem si hedvábí.
Fi! Kůže bílá,
ta nevábí.

To vida Bůh se smiloval:
Splním ti přání!
A shlédnuv ze své pozice
tady na mé dlani
pro štěstí vymodeloval
obraz slunce a měsíce.


Chladná žena

Nic už ji na něm nedojímá:
ani to klidné modré oko
a ústa – k čemu – ke kázání.
A jeho sebeovládání,
to ji tak nudí, mrzí, zmáhá.
Tohleto sama říct se zdráhá.

Chladná jak mramor, jako kámen,
svůj těsný krunýř vysvléká si...
Až když se k spánku poukládá
a on tak suverénně zvládá
detaily aktu – s city amen –
v ní němý pláč se o své hlásí.


Takhle vás potkat

Takhle vás potkat
v hlubokém tmavém lese!

Šťavnaté trávy
divoce tam rostou
a vzácné květy
obtěžkané medem...
Takhle vás potkat
uprostřed té krásy,
té na zásnubách
a panenské přece!

V sevření stromů
z větve plné vůní

chvalozpěv ptactva
nad námi by se nesl...
Takhle vás potkat,
co bylo, zemřelo by –
z nás by se stali
nevěsta a ženich...

Vás potkat... Ano,
najít rovnováhu.
Na vdanou ženu
sen odvážný až příliš!
Kaji se... A vy
oči pozvedáte
upřeně na mne,
abych z nich vyčíst mohla:

Takhle vás potkat
v hlubokém tmavém lese!


Tvorba   |   Portrét

Umělci historické oblasti prácheňské na planetární digitální scéně