Už nosím brýle
Můj zrak už zmáhá
chodit vzpřímeně.
Mírně se nahrbil
a občas pokulhává.
Dvě sklíčka o berličkách
mu pomáhají našlapovat.
Jsou tichou nápovědou
a mlha nenalhává
Svítání
Z chladného stříbrňáku
už jen srpek zbývá
V mlhavém oparu
mizí do neznáma.
Paprsek světla,
tenká křehká nit
tmou se prořezává,
ve chlévě vlaštovička,
kos ve větvích
si zpívá
Déšť
Melodie v kapkách skrytá
po kraji se rozutíká.
Tichý nápěv záhy hravě
čeří nudu deštěm v trávě.
Večer před bouřkou
Mocnými vůněmi
vydechuje soumrak
Teplý příboj
hloubí dusno tmy.
Vozové hradby
v dáli zbrojí řinčí.
Z pod kopyt koní
"šlehaj" plameny.
V noci se budou
ženit všichni čerti.
Ohnivé inferno
"rozpoutaj" na zemi.
Po chmurné noci
přijde nové jitro.
Lehké a bílé
jak anděl spasený.
Kácení stromů
Zvony mlčí umíráček.
Neúnavně pila kvílí.
A století v dřevu vrostlé
se snáší k zemi
v těžké chvíli.
Zbylo jen ticho
s léty podťatými
a slzy,co jsme zatlačili.
Košaté stíny v pozdním slunci
poslední tanec dotančily.
Babí léto
Čerstvý severák
vyhání zbytky léta
Z plných plic duje
mračnům do plachet.
Z latěk a papíru
si doma vyrábíme draky.
A venku pak toužíme
s nimi odletět.
Umělci historické oblasti prácheňské na planetární digitální scéně