Být zde a nemít v sobě
nic než krajinu, volání racků
a na hladině moře
slunce žár
Nehybné mysli
ukáží věci
svou pravou tvář
Má tři okna
jsou mé oltáře
Květiny kolem nich
jsou ruce svatých
Modrý a zlatý vzduch
je bůh
k němuž se modlím
Měsíční světlo posílá
stín krajky z okna
na protější stěnu
Až usneš, možná promění se
stín v závoj Rusalčin
nebo v mořskou pěnu
Kvíčaly v remízku
shluk křehkých tělíček
před strastiplnou poutí
Blaze je tomu
kdo má svou
chaloupku z proutí
Při cestě, která vede k lesu
podzim už hnízdí na keřích i v trní
Osiky šustí namrzlými lístky
a ptáci jsou již opatrní
Přijď, dobrá vílo, a zažeň bezesnou noc
Sny málokdy jsou horší nežli noční bdění
A slunce z horské louky dává velkou moc
když jeho žár se v poklidný sen změní
Bože,
daruj tento večer všem lidem
s jeho modrou tmou
a sametovým vzduchem
s tichou hudbou
a vyzváněním hvězd
s volným prostorem
a s bzučením včel
které neruší
tento večer
s jeho poklidným nechtěním