Ne krupobitím, ani lijavcem
na šírém poli obilí polehlo,
to zatopeno, to rozdrceno: –
ach, pode Moskvou, pode matičkou,
tam na rovinách, smutných dolinách
mnoho chrabrého vojska ruského,
mnoho vojinstva i francouzského
ku syré zemi hlavou přilehlo,
to rozbodáno, to rozkotáno
ostrými meči, hrotem bodáků,
i přívalem to kalených koulí.
Vy velké matky věrní synové,
vy milé vlasti obhájcové,
dobrého cara zástupcové!
My za tu lásku, za ochotnost,
za drahou oběť vašich životův
vám slavili jsme panichidu,
jakouto posud svět nevídal,
a o jaké snad nikdy neslýchal.
Nebylo u nás světla hojného,
nebylo dosti vosku jarého
pro to-li množství duší vašich;
a my postavili jedno světlo
do toholiž chrámu božího,
jediné světlo – matičku Moskvu,
vám synům milým na usmíření,
a vrahům našim na pokoření.
Poznámka: Jazyková redakce 1972.