Jako poutník k svaté hoře
zbožným citem překonán,
tak mé srdce v ruchu svatém
tíhne roztouženým chvatem
v lesa převelebný stan.
Rtové šepcí steré prosby,
les mé hlavě žehná již,
v tajeplném zvonků znění
slyším jeho hovoření:
Snílku, písní procitniž!
A u vroucím zanícení
padám tvorstva před oltář,
příroda v němž svatá kryje
netušené mysterie
pro věstící pěvce tvář.