1924–1944
V lednu se růže
s hrobem neobjímá,
v lednu je zima.
Zima, zima.
Básníku cizí,
cizí mládí mému!
Smím ti tak říci
dnes, kdy tvoje pravda,
jež byla k smíchu
chlapci bláznivému,
tak hořkne muži.
Hořkne muži.
Nad hrobem tvým
se nebe otočilo,
a tvoje láska
slila se v mém srdci
v závaží víry,
že zvítězí chudý.
A tak se spolu
setkáváme v lásce,
ty chlapec kdys,
já dítě – nyní muži.
A z naší pravdy
lež si šaty dluží.
A pravda křičí,
plná ústa bláta:
Zde nejsem ničí,
nejsem ničí!
Na pomoc vedeš
jí své mládí, chlapče,
básníku – chlapče:
Věřte mi, pravdu
chudý nepovalil,
a její pramen
jen svou krví zkalil!
Věřte mi, lidé!