Ptal jsem se jednou, jak umřel můj děd.
Říkala nejdřív, že pytlačil v lesích,
utíkal před četníky,
a že se na řece pod ním prolomil led.
Úst opilcových jsem ještě se ptal,
a ta mně řekla,
že lámal skálu a ztrhal se k smrti.
Ale proč nevěrnou rukou srazila brokovnici,
proč několik broků nosila
až do své smrti pod bílou kůží?
Neptej se, dítě, – říká země,
koho jsi miloval, koho jsi zradil,
jak dřevo v ohni jednou všechno zahyne ve mně.