Malý hoch pod námi
napíná na skřipec ovčáky čtveráky
a střílí do terčů sousedských uší
Třeba však jednou
dokáže utkat
na strunách klavíru
mistrovskou rukou
lehounké kraječky polonéz
valsů a scherz
a vábit básníky sokolím křídlem
k půlnoční čekané beze zbraní
anebo spustí
rockový reaktor
S protony swingové euforie
Ležím tu mrtvá
daleko od sladkých moruší
nevinná jako květ
Z tření mých nohou
stoupá zpěv Ábelův
Vzala jsem za své
pro lidskou zvědavost
a přece zpívám dál
Kdo umřel uprostřed
zpěvu své touhy
podoben básníkům
neumírá
Bojím se lásky která bere víru
a naději odsouvá v nenávratno
Bojím se znovu neznat v něčem míru
ve světě kde je všechno předem splatno
a místo srdce vládnou počítače
kde loutny zemřely a teskní brače
po tichých vyznáních a modrém květu
A přece neznám nadějnější větu
a víry plnější než vyznat lásku ženě
a třeba po létech a opožděně