Lidé se sdružují v nejroztodivnějších
vazbách
ve skupenstvích méně definitivních
než jsou molekuly
atomy či kvanta slunečních soustav
a galaxií kterým se někde říká Býk
jindy Panna nebo tak
Jejich námluvy jsou více nápadné
než náplavy vod
eroze hor
či poryvy světadílů
které se denně odehrávají v nervovém
ústrojí rostlin
hmyzu a ryb
zvířat a vůbec všeho
(i duchů bezprizorných)
Nic však nemá věrnější podobu
něžnění Univerza
než čemu Augustin říkal
TROJICE
která i po něm zůstává otázkou
par excellence
Lidé obvykle považují za nemožné
pouhýma rukama dosáhnout
nebe
nebo prožít se stařičkým Vernem
dva roky prázdnin na nějakém ostrově
kde dosud není televize
aniž tam přichází pošťák
vymáhat peníze za účet který měl být
zaplacen
před dvěma tisíci léty
Čeho by se však jeden ani ve snu nenadál
je první láska
ke starozákonné Panně
jejíž přítomnost vydá za sto
směšných lásek
bez jakých by si jeden dovedl
představit pouze vlastní matku
když jí bylo šestnáct
a poprvé šla na schůzku
s andělem
A jak mu pak s ní bylo až do smrti
DOBŘE
Nedávno mi svitlo odkud asi mám
tu introvertní slinu
není-li po matce
(která přepisovala lidové písně)
či po otci
(který skládal mše)
nebo po babičkách
(dědů jsem nikdy nepoznal
asi jejich vinou)
To by tak bylo vše co znám
o cestách genů
po kterých chodí podobenství naše
jenže nenalézám jména jako
Shakespeare
Tolstoj
leda Hašek
ve svém rodokmenu
Průřezem šedé kůry mozkové proniká
Neuron
Nemá hlavu ani patu
ale přesto metá salta
v aréně Podvědomí
nehlídán Časem ani Prostorem
Nic není nemožné pod klenbou takto
nesouvislých aktů
pokud klece archetypů jsou otevřeny
a ohnivými kotouči Hipokampu skáče
divá zvěř
Někdy se však vyžilá Výčitka svědomí
ocitne v manéži
bez obecenstva
(jakoby v kosmickém prostoru)
Než si stačí uvědomit
že ji už ani klaun nedosytí
slzou
či úšklebkem
opomene zachytit se o podanou ruku
Milosrdenství
a padá z trapézy
do temnot
primárních představ
*
My se v tom probouzíme jako by se
jednalo
o nás
a v potu srdce děkujeme ránu
že to byl jen
SEN
Před zvratem století byl jsem tu víc než
doma
Uprostřed jámy lvové hrál jsem si
s šelmami
Nerozdrásaly mě choroby kokainové
aniž mě z hříchu nařkly matky bez dětí
Láska však zbavila mne smyslů i paměti
Chodím teď po špičkách a vyptávám se na ni
(netuším že mi stojí po boku)
Narodila se jako duch po skonání
přichází mezi své po dni a po roku
Co se dnes změnilo když každý smrtí stoná
a smrt je vše co se už nevykoná
Před koncem století stál jsem tu jako host
či vězeň kterému přiřkli jen útrpná práva
Dnes však se dovídám že můj trest vyprchává
protože umírám abych ji zhledal znova
Hraji si v jámě lvové s tou šelmou o milost
a poznávám ji zblízka
že se v mém srdci chová
Proč věci mají delší život než lidé
(toskánské střechy na březích Řeckého
moře)
hřbitovy
omšelé kroje v muzeích které přežívají
nahou krásu
Říká se že podvědomí je moudřejší rozumu
ale slunce jednou vysuší i nejhlubší štoudve
proroků
jak košatá srdce gigantosaurů
Rádo se žáčkům vykládá že Spravedlnost
je nevidomá
neboť na to aby i Smrt byla ztrestána za svůj
zločin
nestačí antické zákony ani moderní zbraně
Kuchyňský kredenc vzpomíná sedm
generací
i když je zasut harampádím ve sklepě
s uhlím na zimu
a my po Kristu ptáme se
kam se poděla
Láska
Rychlost světla přesto zůstává stejná
jako myšlenky
KTERÉ NESTÁRNOU
Pověry žijí v lidech jako letokruhy v cedrech
na Libánu
(rok co rok to prorok)
Po staletí a tisíciletí navršují se zkušenosti
v korunách králů a šašků
(vždy z poněkud odlišného rodokmene
ale za stejných podmínek kyslíku
a uhličitanů vodných)
Co má trvalou cenu jsou písně povětří
(jenže po čtvrtohorách i ty se často opakují)
Člověk by myslel že flóra a fauna nemají
žádné pravomoci
ale v bezzákonných džunglích jakými jsou
lidské dějiny
ani ten omyl už nehraje závažnou roli
protože svědomí je jen jedno
skluzy závoje naší planety v půlnočním nebi
jiných slunečních soustav
které o našich okovech dosud nevědí
ale budou svědčit
Po bezmála dvou a půl milionu let
nezbývá tedy než uvěřit pokolení
řečeného
Pithecantropa Erecta
že odhalilo boha očima jakýma on poměřuje
nás
a jestli ne pak je skutečně
všechno jinak
než jak se to jeví dnes už i v budoucnu
ZAPOMENUTÝM CIVILIZACÍM